Jak se sociální bubliny dívají na televizi

V Česku je samozřejmě všechno jinak, ačkoliv příslušnost k určité sociální bublině by se také dala vystihnout tím, zda někdo v televizi sleduje Rapla, nebo Kluky v akci, a neprostupnost společenských skupin, které se vzájemně nedokáží pochopit, se v poslední době diskutuje velmi často. Nejen ve společensky homogenním středu Evropy má však leckdo i obsazení ženy nebo Afroameričana do hlavní role za „mávání vlajkou politické korektnosti“. Producenti ve Spojených státech však ví, že i film bez Cruise nebo Hankse v hlavní roli bude mít své diváky – americké publikum na rozdíl třeba od oscarové akademie rozhodně netvoří jenom bílí muži.

Mapy televizních publik, které nedávno zveřejnily NY Times, si prohlédněte tady.

Na televizních mapách zveřejněných nedávno v NY Times je vidět, že se zdejším kabelovkám nevyplácí jen pestřejší casting. Z velmi specifického vkusu konkrétních demografických skupin vycházejí už při tvorbě námětů na televizní pořady. Z mapek celkem nepřekvapivě vyplývá, že na univerzitních kampusech se sleduje Daily Show nebo Simpsonovi, reality show Love & Hip Hop má nejvyšší sledovanost v Georgii, Alabamě a Mississippi a ve venkovských částech Texasu, Alabamy a Lousiany se lidé dívají na Duck Dynasty, ságu redneck rodiny, která zbohatla prodejem píšťalek na lákání kachen.

V oblastech vzdálených od center jsou oblíbené také dokumentární seriály Těhotná v šestnácti nebo Náctileté maminky. Překvapit může snad jen to, že nejvyšší sledovanost South Parku, který se odehrává ve fiktivním coloradském městečku, nezjistili výzkumníci v cynických velkoměstech východního nebo západního pobřeží, ale právě v Coloradu a reality show o rodině Kardashianů z nějakého důvodu nejvíc sledují obyvatelé indiánské rezervace Pine Ridge v Jižní Dakotě.

Mapy amerických televizních publik potvrzují jeden z hlavních narativů, kterým si Spojené státy vykládají vývoj v roce 2016, prohlášeném liberální Amerikou za zápornou postavu dějin: Vzájemná nesnášenlivost sociálních bublin v tomto roce vedla až k trucovitému brexitu a volbě Trumpa. Amerika je dnes nejenom pestrá, ale taky rozdělená.

Jedním z potenciálních viníků jsou samozřejmě média, internet a jím uspíšená fragmentarizace publik. „V 60. a 70. letech jste znali některé televizní pořady, i když jste se na ně nedívali. Všichni znali to stejné. Dnes televize, která byla kdysi významným pojítkem všech demografických skupin, zdůrazňuje spíš to, co nás rozděluje,“ komentují NY Times soubor map amerického televizního publika. „Produkční společnosti seriálů se dříve orientovaly podle čísel na peoplemetrech, dnes se zadavatelé reklam zajímají spíš o specifika cílové skupiny než o samotná čísla.“ Lépe se přitom vydělává na mladších a bohatších městských obyvatelích. Stále se však vysílají pořady, které jsou zajímavé pro různé typy publik. Jedním z nejoblíbenějších seriálů amerického venkova je také Walking Dead, známé i v České republice. Globálně známý je i Empire, seriál o rodině hiphopového magnáta s převážně černošskými postavami.

Z dokuseriálu Těhotná v šestnácti|foto: MTV Networks

Kvůli nástupu tzv. temných časů, jak některá americká média dobu po zvolení Trumpa prezidentem nazývají, existuje poptávka po spoustě vysvětlení současné (pro mnohé) depresivní situace a cesty, která k ní vedla. Novou vlnu zájmu tak zažívá mimo jiné i odkaz Jane Jacobs, americké novinářky a spisovatelky, která se zabývala sociologií měst a jejich rozvojem.

„V době, kdy známé osobnosti a experti ještě slavili Fukuyamou předpovězený konec historie, předpověděla ve své poslední práci nazvané Temná doba před námi nástup krize měst, masové amnézie (zapomnění dávno uvědomělých občanských ctností) a podléhání populismu,“ připomíná The Atlantic. „Číst knihu dnes je jako procházet si příručku Jak přežít v době Trumpa.“

Jak se sociální bubliny dívají na televizi, mapka amerických venkovských oblastí|foto: The New York Times

Kromě analýzy tehdejší společnosti a předpovědi jejího postupného úpadku, které dnes média z knih Jane Jacobs vyzdvihují, je možná užitečné si při pohledu na segregované oblasti Spojených států připomenout i její starší práce, ve kterých postupně cizeluje myšlenky o tom, jak by měla vypadat ideální města. Jejich vzhled a skladba, které se odráží i na mapách televizních publik, byly pro Jacobs základem, ze kterého při svých analýzách vycházela. Klíčovým slovem pro ni byla diverzita. Bez ní nemůže přežít žádné město, čtvrť ani městský blok. „Každé město potřebuje promíchávat rezidenční části, komerční části, potřebuje lidi různých ras, původů a ekonomické síly, různé typy oficiálních institucí, různé druhy dopravy, různé druhy architektury, soukromou i veřejnou podporu institucím. Pokud někde bydlí velký počet lidí na jednom místě, nejde o riziko, klíčové je však to, aby lidé na tomto místě byli různí.“ Pro Jacobs byla diverzita základem pro vitalitu. Bohatost vlivů a možností pro ni byly přesně tím, co vnáší do lidských sídel hodnotu.

Nejen při pohledu na dnešní divácké mapy se potvrzuje, že současné Spojené státy nejsou navzdory liberálním proklamacím ochotné vnímat diverzitu uvnitř země tak jako Jacobs. Do bublin se tak před diverzitou utíká. Ve chvíli, kdy nás znepokojuje to, že jeden se dívá na Hru o trůny a druhý na Bad Girls Club, dostávají „temné časy“ lehce groteskní nádech.

Jak se sociální bubliny dívají na televizi, mapka sledovanosti seriálu Duck Dynasty|foto: The New York Times