Jak to vypadá v kasárnách v Karlíně? Budoucí kulturní centrum tu chce být pro hipstery i místní
„Karlín se proměňuje. Mizí z něj staré hospody, kam chodili místní, a nové podniky na ně mohou působit nepřátelsky. Tomu se chceme vyhnout, chceme sem přitáhnout všechny,“ říká Matěj Velek na dvoře karlínských kasáren. Velek se svým týmem právě proměňuje opuštěný vojenský komplex na kulturní a společenské centrum. V opuštěných prostorách budují kinosál, klub, galerijní prostory, kavárnu i dětské hřiště.
Blok kasáren je obrovský. Zdejší dvůr působí spíš jako náměstí, teď je stejně liduprázdný jako zbytek komplexu. Otevřením prostoru se dvůr v náměstí skutečně promění. Má tu vzniknout velké dětské hřiště se zázemím pro rodiče, sportoviště a letní filmová scéna. Na nádvoří, kde zatím kvetou jen okrasné jabloně a roste rákosí, budou i kavárenské zahrádky. Velek má prostor pronajatý od Ministerstva spravedlnosti na tři roky s možností prodloužení. V budoucnu by kasárny měly být přebudovány na justiční palác, než ministerstvo získá na rekonstrukci dostatek prostředků, objekt bude sloužit lidem. Velek už úspěšně oživil Nákladové nádraží Žižkov a věří, že se mu do zatím nepřístupných prostor podaří nalákat lidi i tentokrát.
Site specific dramatika v bazéně
Kasárny působí omšele, venkovní zdi pokrývají sítě proti opadávání omítky, díky kterým vypadají budovy spíš jako filmové kulisy z papíru. Křídlo, uvnitř kterého bude kulturní centrum, je však v nečekaně dobrém stavu. Skrývá spoustu překvapivých míst, například starý bazén zanesený prachem. Povodně jej v roce 2002 nevratně poškodily, takže nemůže sloužit svému původnímu účelu. Velek a kolegové ho však plánují využívat třeba pro site specific dramatiku nebo výstavy.
Za jednu z největších perel objektu považuje Velek sál, kde ještě donedávna zkoušela vojenská posádková hudba. Má dokonalou akustiku a interiér, který se už pravděpodobně několik desítek let nijak nezměnil. „Chceme to tady nechat v původním stavu včetně té částečné omšelosti. Pořádat tu přednášky, debaty, promítání, tedy takové programy, které vyžadují kvalitní obraz a zvuk.“
Další překvapení čeká ve druhém patře, kde najednou stojíme v chodbě lemované dveřmi vězeňských cel. „Jsou to cely předběžného zadržení. Prý hrály skoro ve všech českých filmech, protože jsou to jediné veřejně přístupné cely u nás.“ Ještě loni je využívala cizinecká policie, která tu zadržovala podezřelé cizince při takzvané migrační krizi. „My je budeme využívat jako zázemí pro produkci a Karlín Studios plánují, že by zde šlo dělat malé jednorázové výstavy,“ dodává Velek.
Hudební klub v garážích
Galeristé z Karlín Studios jsou Velkovým hlavním dramaturgickým partnerem. Nedávno přišli o svůj prostor v nedaleké Křižíkově ulici, teď budou spravovat galerijní provoz v kasárnách a celou dramaturgii prezentace výtvarného umění. Budoucí hlavní výstavní sál, který přiléhá k celám, zatím připomíná spíš tělocvičnu. Na podlaze je linoleum pokryté čarami, které se ale nehodí k žádnému sportu. Velek vypátral, že policie pravděpodobně využívala místnost jako noclehárnu, odpovídají tomu i zamalovaná okna a mříže na dveřích. Záhadné čáry na zemi pravděpodobně označovaly rozestup mezi postelemi.
V budově bude také divadelní a hudební klub, který vznikne spojením přízemních garáží. Veřejnosti se karlínské kasárny otevřou v červnu. Konkrétní kulturní program Velek zatím prozradit nechce, bude prý však mísit jak okrajové záležitosti, tak akce pro širokou veřejnost. Velek tomu chce přizpůsobit i cenovou politiku kavárny a nastavit vstupné do rozumné výše. „Chtěli bychom, aby přinejmenším nádvoří bylo veřejně přístupné v každou denní dobu, aby tu nikoho nic neomezovalo a aby se tu každý cítil dobře,“ popisuje svoji vizi Matěj Velek.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
