Jen bunkry nestačí. Před apokalypsou nás zachrání šetrná a zelená architektura

20. březen 2017

Jaderná válka nebo zombie apokalypsa, tak si populární kultura představuje konec světa. Během studené války se na obou stranách železné opony lily do země tuny betonu a budovaly bunkry všech velikostí. V novém tisíciletí se lidstvo čím dál více potýká s hrozbou nezastavitelných environmentálních změn. Architekti a designéři si uvědomují, že spíše nenáročná a ekologická řešení zvyšují šanci lidstva na přežití. Možná.

V roce 1945 shodily Spojené státy atomové pumy na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Hrozba atomové války a možného vyhlazení lidstva se tak na dlouhá desetiletí stala běžnou součástí života moderního člověka. Po rozpadu sovětského bloku nastala krátká doba uvolnění a optimismu. Dnes atmosféra strachu ve společnosti opět sílí. Lidstvo čelí globálním klimatickým změnám – přírodním katastrofám, hladomorům, epidemiím, které často ústí v ozbrojené konflikty a migrační krize. Všechny důsledky těchto změn možná ještě nevnímáme, ale je dobré se na ně připravit dopředu.

Trvale udržitelný design

Mnozí architekti si uvědomili, že ani sebedokonalejší stavba neodolá přírodním vlivům navěky. Místo obřích nedobytných pevností tak raději navrhují nenáročné budovy, které vydrží i v extrémních podmínkách. Podle architekta Rusty Longa by ideální stavba měla být co nejvíce energeticky soběstačná, a čím méně energie spotřebuje, tím lépe. V praxi to znamená například pasivní solární orientaci, kdy přirozená sluneční energie dům osvětluje a vytápí, ale také užití aktivních solárních systémů, větrných turbín nebo dešťové vody. Důraz se klade také na potravinovou soběstačnost. Ideální jsou třeba zelené střechy, které mohou sloužit jako zahrady.

Domek - dům - ekologická architektura

Heslem posledních let se tak stává trvale udržitelný design. Přístupy se ale liší. Část architektů se inspiruje přírodou v co největší míře, včetně maximálního využití přírodních materiálů. Jiní naopak využívají nejmodernějších technologií a postupů a rozvíjejí nebo vytváří nejnovější architektonické trendy. V mnoha případech se tyto přístupy kombinují, důraz na ekologická řešení ale mají společný.

Čtěte také

„Snažíme se vyvinout taková řešení, která vychází z okolního prostředí, inspirují se jím a dokážou na něj reagovat, raději než krajinu ovládnout, proměnit a nerespektovat její ekosystém,“ vysvětluje svůj postoj Ted Givens, který navrhoval například domky odolné vůči tornádům. Architekt Matt Jordan jeho slova potvrzuje: „Takový dům by měl být jednoduchý a udržitelný, s vlastními energetickými, potravinovými a vodními zdroji a s funkčním odpadovým systémem.“ Jordan podobný dům navrhl v rámci na první pohled bizarní soutěže Zombie Safe House Competition. Podobné akce byly populární především kolem roku 2012, kdy měl podle mayského kalendáře nastat konec světa.

Během následujících pěti let se ale ukázalo, že problémy, kterými se dříve zabývali hlavně preppeři, lidé systematicky se připravující na konec světa, jsou čím dál aktuálnější pro všechny. Jordan o svých tehdejších návrzích tvrdil, že nám pomáhají představit si, „jak bychom mohli žít, kdybychom se ocitli bez našich moderních vymožeností“. Dnes je i pro západní svět taková situace přinejmenším reálnou hrozbou a pro velkou část světa každodenní zkušeností.

Farmaření po apokalypse

Architekti tak navrhují dočasné příbytky pro uprchlíky i stavby, které by měly odolat i apokalypse, příkladem může být semenná banka na Špicberkách od norského architekta Petera W. Sødermana. Minimalistický betonový tubus se skleněnými a ocelovými prvky dokonale souzní s jednoduchými liniemi arktické krajiny a v opuštěném, liduprázdném prostoru už nyní vypadá jako stopa po dávno zaniklé civilizaci. Novinářka Vanessa Quirk se domnívá, že až nějaká katastrofa udeří, největším problémem nebude neštěstí samotné, ale nedostatek zdrojů. Současný potravinový systém se totiž může po takové katastrofě zhroutit. „I proto se nepostavil bunkr pro lidi, ale pro semena, která jsou prvními obětmi klimatické změny,“ napsala Quirk na webu Archdaily. Rostliny, stejně jako lidé, jsou také oběťmi válek. Na Špicberky se vezla i semena z úložiště z válkou zmítaného syrského Aleppa.

Svalbard Global Seed Vault

Přes všechny temné vize se ale někteří teoretici domnívají, že právě podobné hrozby nás nutí myslet jinak. Hledat inovativními přístupy ekologická a šetrná řešení je dnes priorita. Apokalyptické vize se dnes mísí s utopickými. Na rozdíl od utopie, která je ale z principu neexistující a nedosažitelná, je hrozba zániku světa tak, jak ho známe, docela reálná. A možná je to to jediné, co nás donutí k zásadním změnám. Optimisté věří, že apokalypsa by tak nemusela být koncem, ale novým, lepším začátkem.

autor: Alžběta Medková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.