Jordánské Zaatarí: Jak se žije v uprchlickém táboře velikosti Zlína?

8. prosinec 2015

„Jordánsko zvládá uprchlickou situaci zdaleka nejlíp. Možná i proto, že k nim v roce 1948 přišla velká vlna uprchlíků z Palestiny, kteří se museli integrovat do společnosti. Vztah mezi Jordánci a Syřany je bratrský, mají stejné náboženství, kulturu, hovoří stejnou řečí,“ říká Jiří Pasz, který strávil týden v uprchlickém táboře Zaatarí na severu Jordánska, který je považován za jeden z největších táborů na světě. Momentálně v něm žije přibližně 80 tisíc lidí.

Tábor Zaatarí vznikl také díky iniciativě OSN v roce 2012 v reakci na příliv uprchlíků prchajících před konfliktem v sousední Sýrii. „Běžný život v táboře se točí kolem normálních věcí, lidé se snaží zaopatřit rodinu, zařídit si bydlení, dostat děti do školy, vzdělávat se. V Sýrii měli poměrně velký životní standard, co je teď nejvíc trápí, je bezmocnost, neschopnost o sobě rozhodovat,“ přibližuje Jiří. V Jordánsku Syřané nemohou oficiálně pracovat, realita v táboře, který se chodem příliš neliší od středně velkého města, je ale jiná: „Například kuchař, který utekl z Damašku, si v táboře otevřel krámek, kde peče něco na způsob arabské pizzy. Je tak dobrý, že se vypracoval na nejoblíbenější obchod, kam chodí i lidé z OSN, dokonce zavedl i roznáškovou službu. To ukazuje na to, jak jsou Syřané kreativní, podnikaví a nenechávají se válcovat nastalou situací.“

Táborem Zaatarí v minulosti prošlo téměř půl milionu lidí. Často šlo o rozdělené rodiny, jejichž příslušníci žili kromě Jordánska také v Turecku nebo Libanonu, některé rodiny se později vydaly na cestu do Evropy. V krajních případech a zpravidla po letech strávených v táboře se někteří lidé třeba rozhodli vrátit zpět do válkou zmítané Sýrie. Ačkoli Jordánsko z většiny tvoří poušť a v ní se nachází i samotný tábor, tamní obyvatele paradoxně trápí vyplavování domů. „Když naprší, tak se dešťová voda nestíhá vsakovat do země. Nebo prší přímo do obytných buněk dírami ve střeše,“ dodává Jiří. Tábor přitom trápí nedostatek pitné vody, která se sem dováží v cisternách, někteří z místních si kvůli tomu instalují na střechy provizorní barely na jímání vody.

03527401.jpeg

Do Zaatarí proudí pomoc ze strany různých neziskových organizací, vlád mnoha zemí, a to včetně České republiky. „ČR je zastoupena mimo jiné Diakonií ČCE, která začala klasickou materiální pomocí, poskytnutím oblečení, topení, obytných buněk atd. Teď se zaměřuje mnohem víc na rekvalifikační kurzy a na psychosociální pomoc nejen dospělým, ale především dětem.“ Právě děti jsou často nazývány ztracenou generací, zažily konflikt, útěk z domova, rozpad rodin, často nechodí do školy. Proto je podle slov Jiřího Pasze právě s nimi potřeba o to víc pracovat.

Poslechněte si celý rozhovor s cestovatelem a humanitárním pracovníkem Jiřím Paszem.

03527405.jpeg
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.