Karneval revoluce: Teatralita sametové revoluce pohledem divadelníků

18. listopad 2014

Pád komunismu v Československu nemusí být rovnou archivním materiálem pro historiky nebo politology. Lze ho vzít za úplně jiný, živější konec a sametovou revoluci přirovnat třeba k velkolepému karnevalu. Úplně nový kontext obohacuje interpretaci roku 1989, aniž by se vytratil jeho společenský význam, politické souvislosti nebo kladné a záporné stránky. Zkoumání takzvané teatrality má přesahy do sociologie i antropologie a díky tomu se objevuje nový pohled na tehdejší události, které mohou vypovědět o současnosti nečekaně mnoho.

„Jiná optika, jak se podívat na demonstrace roku 89, je z hlediska teatrologie. Můžeme je sledovat jako kulturní performance a v ten okamžik lze analyzovat jejich úplně jiné vlastnosti než ty přísně politické, které jsou různě rozebírány historiky a politology. Z tohoto pohledu můžeme také vystopovat něco o sociálních proměnách nejen české, ale také středo- a východoevropské společnosti,“ říká pedagožka DAMU a Masarykovy univerzity v Brně Martina Musilová, která se teatralitou svátků i rozborem společenských rituálů zabývá dlouhodobě. „Společnost žila schizofrenně. Odžívala si politický diskurz na veřejnosti, který byl silně teatralizovaný a spojený s propagandou. S tím probíhal i bytostně žitý politický diskurz doma, ale zůstával nenaplněný. V překročení té hranice soukromého a veřejného se vůbec mohlo konečně narušit jakékoliv schizofrenní dělení a tehdejší prožívání skutečnosti. Z toho vyplývají další vlastnosti těch demonstrací. To, jak probíhaly a proč měly tak uvolňující a katarzní charakter. Vstup do veřejného prostoru byl karnevalový, nesl se na vlně spontánnosti a humoru, takže ani tam nebyl prostor pro konkrétní politický program,“ dodává.

03247698.jpeg

Teatralitou společenských jevů se zabývá také Lukáš Kubina, absolvent katedry divadelních studií v Brně: „Myslím si, že to byl právě případ listopadových událostí, kdy probíhá mezi lidmi určitý přechodový rituál, díky kterému se společnost ocitá v jakémsi ‚communitas‘, ve kterém vzniká a redefinuje se kolektivní vědomí a mění symboly.“ Pro reinterpretaci události jsou důležité právě proměny již existujících rituálů, případně návrat těch tradičních nebo účelově zapomínaných. Některé příklady uvádí Martina Musilová: „Za prvé se začal zpívat Svatováclavský chorál a výjimečně zaznělo Kdož jsú boží bojovníci. Ve velkém ale zaznívalo i Ach synku, synku, což je jasný odkaz na Masaryka. Zároveň se demonstrovalo 28. října. Zkrátka se navazovalo na jinou část historie novodobého českého, ale hlavně československého státu.“ Kubina upozorňuje také na další souvislosti: „17. listopadu se vycházelo z Albertova a průvod se potom začal spontánně ubírat na Václavské náměstí, což je symbolické centrum celé republiky.“

Zároveň se výklad opírá také o zkoumání proměn významu abstraktních pojmů jako svoboda, jak dokládá Lukáš Kubina: „Ty demonstrace neměly pevně dané požadavky a nikde nebylo oficiálně řečeno: ‚My chceme volný trh, a aby padl režim.‘ O to těm demonstrantům nešlo. To hlavní byla svoboda a na tom je právě vidět, jak se v rámci komunity proměnil diskurz, protože to, jak byla proklamovaná svoboda v rámci komunistické ideologie, bylo osvobození od buržoazie a nezaměstnanosti.“

V rámci uvažování nad divadelními, resp. karnevalovými projevy tzv. sametové revoluce upozorňuje Kubina na možnost svébytně analyzovat souvislosti nejenom společenské, ale také politické. Díky tomu vzniká výrazně polemická rovina. „O režimu se říká, že se rozsypal zevnitř. Stalo se to, protože lidi kolem něj nebyli schopní aktivně vnímat, co se kolem nich děje. Tím, že byli dejme tomu pasivní, nedokázali reagovat jinou adekvátně zrežírovanou kulturní performancí. Příkladem je vystoupení Miroslava Štěpána v ČKD, na kterém je perfektně vidět nepochopení celého procesu spontánní situace,“ dodává Lukáš Kubina. Musilová právě v tom vidí zesílenou roli divadelníků jako mediátorů: „Možná to je také důvod, proč divadla, právě i ta etablovaná, hrála tak velkou roli. Mohla se zapojit s vědomím toho, jak má kulturní performance působit, a nemusí to být tak politické. Vznikal jistým způsobem nelibý pocit, protože vedle sebe stála divadla, která v sobě nesla protestní apel dlouhodobě, a najednou se přidala divadla plně etablovaná, institucionalizovaná a kolaborující s režimem. Nicméně jejich vstup umožnil také určitou kvalitu těch ‚listopadových performancí‘ a nebylo to jenom o tom, že to byly celebrity nebo televizní hvězdy.“

03247682.jpeg

Vnímání okolností sametové revoluce divadelní optikou nabízí odlišný pohled i s přesahem do současnosti. „U té kulturní performance nemůžeme úplně sledovat režiséra, organizátora nebo nějakého inspicienta. I to je spojeno s tím katarzním rysem, že demonstranti sami přinášeli náplň. V té souvislosti je zajímavé sledovat, jak představitelé spojení s Občanským fórem začínají demonstrace naplňovat konkrétním programem postupně. Rodí se v přechodovém období a možná je to důvod, proč to není dodnes tak domyšlené. Vznikalo to trošku na koleně,“ uzavírá Musilová.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.