Kde a jak se jedlo v komunistickém Československu?
Univerzální hnědá omáčka neboli UHO, hliníkové příbory, laminátové tácy, barely na čaj, kuchařky se síťkami na hlavách a na psacím stroji napsané jídelníčky na týden dopředu. Pod pojmem kolektivní stravování se asi každému z nás něco vybaví. Pokud byste si povědomí o závodních a školních jídelnách chtěli rozšířit o hlubší poznatky z jejich historie, neměla by vaší pozornosti ujít nová knížka Stroj na stravování – Kde a jak se jedlo v Československu (50.–70. léta).
Publikaci, která přibližuje fenomén kolektivního stravování v komunistickém Československu, vydala Vysoká škola uměleckoprůmyslová. „Chtěli jsme zpracovat nějaké všední téma, které je pro většinu lidí zdánlivě neviditelné. Kolektivní stravování je a bylo něco, čemu se nikdy nevěnovala až tak velká pozornost jako třeba bytové výstavbě, zároveň ale poměrně zásadním způsobem ovlivňovalo životy lidí a mělo vliv na celou společnost,“ vysvětluje jeden z autorů publikace Stroj na stravování Filip Dědic, proč si studenti a studentky UMPRUMky vybrali ke zpracování zatím poměrně málo zmapovanou oblast kolektivního stravování v komunistickém Československu.
Stroj na stravování otevírá celou řadu témat a naznačuje, jak široké pole působnosti tato zdánlivě banální a všednodenní tematika poskytuje ke zkoumání. „Kniha je takový kaleidoskop témat. Od norem stravování přes architektonická řešení jídelen, design nábytku a nádobí až po ideologické opodstatnění rozvoje kolektivního stravování,“ vysvětluje další z autorek Barbora Ševčíková. Stejně jako všechny ostatní oblasti života byla i výstavba a provoz závodních jídelen za minulého režimu pečlivě plánována a centrálně řízena.
Jak se ale píše v úvodu knížky, jakkoliv exaktně se v 50. letech k problému kolektivního stravování přistupovalo, řídil se samozřejmě výsledný charakter prostředí, kde lidé jedli, i jinými aspekty než v literatuře přesně definovanými parametry. Teorie byla jedna věc, jak ale vypadaly jídelny a podávané pokrmy v praxi, byla věc jiná.
„Systematická rovina uvažování o kolektivním stravování se nejvíc uplatňovala zhruba do 60. let. Aspoň tedy v metodických příručkách a materiálech, které jsme našli. Potom už se skripta, u kterých bylo napsáno, že jsou provizorní, opakovala. Našli jsme třeba jedno stejné vydání z 50. a z konce 80. let. Takže se vlastně i pár let před revolucí lidi učili vařit podle učebnic z 50. let. Žádný kvalitativní posun jsme v tomhle ohledu nenašli,“ přidává ještě jednu zajímavou skutečnost Filip Dědic.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
