Kde pálenka teče proudem a utužuje komunitu. Podívejte se na slovácké oskerušové slavnosti

5. květen 2017

On Air

„Obvykle vydržím tak čtyři panáky, tady jsem jich loni vypil 35. A to je důkaz, že to není alkohol, ale lék!“ vypráví nadšeně jeden z účastníků Slavností oskeruší, který do Tvarožné Lhoty přijel až z Prahy. Slavnosti, spojené s koštem stovek pálenek, slouží také k propagaci oskerušových stromů a dalších starých ovocných odrůd, které dříve měly v krajině důležité místo, ale bohužel už skoro vymizely.

Tělocvična obecního domu v Tvarožné Lhotě je plná k prasknutí, celý sál zabraly stoly, podél zdí se táhnou police s desítkami a desítkami pálenek. Z lahví teče nejen vzácná oskerušovice, ale i všechny další možné druhy kořalek. Podle katalogu se zdá, že je možné vypálit opravdu cokoliv. Na jevišti se střídají mužské folklorní sbory s cimbálovkou. Basketbalové koše jsou zamaskovány kroji a do sálu proniká vůně masa, podávaného v přilehlých řeznických stáncích. Slavnosti oskeruší se letos konaly už pošestnácté, a ačkoli se jedná stále především o místní záležitost, znalci se sem sjíždějí z celého Česka i Slovenska.

Staré tradice se rozhodl obnovit etnobiolog Vít Hrdoušek, který se na Slovácko přiženil z východních Čech: „Oskeruše mně učarovaly. Byly ale úplně na pokraji zájmu, tak jsem se to rozhodl změnit.“ Oskerušové stromy jsou rozšířené kromě severní Evropy skoro na celém kontinentě, na našem území se vedle jižní Moravy vyskytují ještě v Českém středohoří. V Česku je to původní druh, najdeme zde i 500 let staré jedince. Většina stromů byla zničena během kolektivizace zemědělství, při zcelování polí se hromadně ničily remízky, hájky a úvozy. Tehdy zmizely celé odrůdy stromů. Velkoplošné hospodářství pro krajinu znamenalo obrovskou zátěž, je teď mnohem náchylnější k vysoušení a erozi. Jedním z Hrdouškových cílů je proto výsadba nových stromků.

Oskerušové slavnosti na Slovácku|foto: Jiří Krejčík

Jeho projekt Milion ovocných stromů pro krajinu má zachránit a propagovat tradiční ovocnářství a pěstitelství, tím zamezit erozi a suchu a podpořit biodiverzitu i vztah obyvatel ke krajině. „Podařilo se nám vypěstovat a namnožit spoustu nových stromků, děláme také řadu výzkumů, objevujeme nové stromy i nové odrůdové typy. Spolupracujeme i se školami a institucemi.“ Tím však aktivity sdružení INEX SDA Bílé Karpaty, soustředěného kolem Víta Hrdouška, zdaleka nekončí. V Tvarožné Lhotě založili Muzeum oskoruší s naučnou Oskorušovou stezkou. Vede kolem největší a nejstarší Adamcovy oskoruše, jejíž kmen má po obvodu 460 centimetrů. Právě na Strážnicku rostou údajně největší jeřáby oskeruše (jak se strom odborně nazývá) na světě. Sdružení se snaží také navazovat kontakty se zahraničím, je členem celosvětové organizace Slow Food, která chrání a podporuje lokální produkty a výrobce.

Výroba oskerušovice je náročnější než produkce jiných pálenek. „Jak říkali naši stařečci, oskerušíce rodí až po pětadvaceti letech, takže někdo se toho ani nedočká. Není to klasické ovoce, ale jeřabina, která se musí zvláštně ošetřovat, do bečky sypat postupně a obecně je její pálení složitější,“ vysvětluje jeden ze zdejších pěstitelů. Místní oskerušovými slavnostmi a dalšími tradicemi skutečně žijí a Vít Hrdoušek to potvrzuje: „Díky tomu všemu se tu vytvořila krásná komunita zajímavých lidí, kteří s námi chtějí sdílet tuhle radost. Každý něčím přispěje.“ A cituje své oblíbené heslo: „Pěstování ovocných stromů nejlépe funguje proti suchu, erozi i lenosti.“