Když zkazíš obchodní centrum, zkazíš kus města. Jak se mění architektura konzumu?

Existuje podle tebe něco jako hezké obchodní centrum?
Myslím, že ano, ale musíme nejdřív přijmout samotnou myšlenku obchodních center. Pokud ji nepřijmeme, nebude se nám líbit žádné. Pokud ji přijmeme a nebudeme pokrytci, určitě se dá rozlišit mezi dobrým a špatným obchodním centrem.

Jak se to dá rozlišit?
To je zapeklitá otázka. Jde o to, jak se v centru cítíme a jak jeho prostor vypadá. Každý si představí centrum zevnitř, protože jím procházíme, nakupujeme v něm, žijeme tam. Málokdo si ho představí zvenku – jako kus architektury.

Já mám samozřejmě nejradši staré obchodní domy, které byly ve městě v ulici, kde tvořily jednu část domovního bloku. Nemám moc rád centra z poslední doby, ale i mezi nimi se dají najít lepší a horší věci.

Myslím, že se docela povedla dostavba OC na Černém Mostě. Rozhodně je teď lepší, než bylo v první fázi. Centrum se konečně postavilo čelem k sídlišti. Předtím se k němu stavělo svými parkovišti a bylo orientované pouze na automobilisty. Teď se tu vyřešil veřejný prostor, který ve své podstatě nahrazuje kulturní prostor sídliště, protože se tu velice dobře udržuje zeleň a lidi tam chodí, courají i do parku, nechodí jen nakupovat.

Dům bytové kultury na Budějovické|foto: Barbora Linková

V čem je fascinující DBK, před kterým stojíme?
Hlavně v tom, že taková budova by se dnes už nepostavila. Byla to budova obchodního domu, který byl jednoúčelový. Prodával se zde nábytek a bytové doplňky. Namalovala ho Věra Machoninová. Jak vidíš, fasáda je obložená takovým rezavým plechem – to je obdoba amerického kortenu. Jednou zrezne a pak už ne, čili je to bezúdržbová záležitost.

DBK je ale hlavně fascinující vevnitř. Až se tam půjdeme podívat, bude to trochu zastřené, protože dnes je tam spousta vestaveb. Nevypadá to tak, ale je to osmiposchoďová budova. Je rozdělená na dvě půlky, v jedné jsou sudá a ve druhé lichá patra. A mezi tím je obrovská schodišťová hala. Proč říkám, že by se to nikdy znovu nepostavilo: tu halu by dnes nikdo nechtěl. Už v době vzniku měla problém s vytápěním a zabírá místo.

DBK, Dům bytové kultury, je pražský obchodní dům z dílny architektky Věry Machoninové. Návrh vznikl v šedesátých letech, výstavba trvala deset let (1971–1981). DBK sloužilo jako jednoúčelový obchodní dům nabízející nábytek a bytové doplňky, na začátku devadesátých let v něm sídlila IKEA. Architektonickou hodnotu stavby narušily necitlivé rekonstrukce v devadesátých letech, dnes slouží jako víceúčelové obchodní centrum. DBK stojí na stanici metra Budějovická.

Mají podle tebe obchodní centra nějakou specifickou atmosféru?
Samozřejmě, že mají. Měli bychom si tady připadat, jako že si žijeme nad poměry. Chce nás to prostě donutit utrácet. Všechno je tu blyštivé, svítivé, vždycky hraje muzika, to aby se vytvářela pohoda. V nových obchodních centrech je taky klimatizace, je tady pořád stejně, ať je ošklivo, nebo hezky. I osvětlení je pořád stejné, stabilně určené k tomu, abychom nakupovali.

Teď se soustřeď, jsme ve schodišťové hale. Po levé straně vidíš plastiku, která je ze surového betonu. Dnes je na ní šedivý nátěr, aby nepůsobila tak brutalistním dojmem, což je škoda. Kolem už vidíme taky vestavby. Skleněné patro, které halu půlí, je samozřejmě udělané dodatečně a kazí architektonický dojem. Mělo to tu na nás působit obrovsky. Nahoře jsou červené lamely, které kopírují tvar schodišť a eskalátorů. To tu zaplaťpánbůh zůstalo. To, co vidíme teď, je klasická jednoúrovňová hala, kde jsou obchody namačkané do jednotlivých center, rojů. Tady už bychom nepoznali, ve kterém obchodním domě jsme.

DBK se ze všech obchodních center stavěl nejdéle, od roku 1971 do 1981. Když se mu hanlivě říká komunistická architektura, měli bychom si uvědomit, že všechny tyto projekty vznikaly kolem roku 1968, akorát se realizovaly později. Po revoluci došlo k privatizaci a jeden čas tady dokonce byla IKEA. Tohle byl asi její nejméně typický obchodní dům na světě. Tenkrát se mi to líbilo, protože IKEA dokázala použít veškeré komponenty domu k tomu, aby mohla prodávat.

Petr Zeman z Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy před DBK|foto: Barbora Linková

Jak na rozdíl od DBK vypadají nové obchodní domy? Proč jsou „hnusné“?
Já bych nechtěl říkat, že jsou hnusné. Nejsou stavěné tak velkoryse. Mnohem větší důraz je kladený na ekonomické využití. Ale i mezi nimi se dá najít rozdíl. Některé koncepty jsou přecpané malými krámky, ale na druhé straně je tu opět ten Černý Most. Tam už se začíná operovat s takovými těmi módními pojmy, jako je ekologie, alternativní vytápění, hospodaření s dešťovou vodou. I obchodní centra reagují na módu, která ve společnosti je.

Přesto, která novodobá obchodní centra ti přijdou nejzrůdnější?
Z pražských mi hodně pije krev Hostivař. Je to jedno z posledních děl Karla Pragera, které si myslím, že už nezvládl. Štve mě svou nabubřelostí, tím, že si hraje na něco, co není. Sympatičtější je mi letňanské obchodní centrum, které na rovinu přiznává, čím je. Kdybych ale měl mluvit i o obchodech, mnohem zrůdnější mi přijdou jednolité koncepty. Mrzí mě, že firma Lidl, která zvedá výplaty prodavačkám a kvalitu potravin, nezaměstná architekta. Pracují s konceptem žluté stodoly, kterou šoupnou kamkoliv. Pak je to na místní samosprávě, aby měla odvahu prodejce k něčemu donutit.

Dům bytové kultury na Budějovické|foto: Barbora Linková

Existují u nás už prázdná obchodní centra?
Nemáme centra, která by byla úplně prázdná, ale jsou tu místa, která se musela rekonstruovat, protože se je majitel snažil naplnit. Z prázdnějších center ale můžeme jmenovat například Eden, které je mimo obchodní trasu, neleží na metru, musí se k němu dojet autem. Ani Harfa nehýří životem. Myslím, že tenhle trend přijde, obchody se budou vyprazdňovat. Je to tím, že některá centra v první fázi nepochopila, že by měla být spojená s kulturou. Například na Černém Mostě bylo kulturní a obchodní centrum zvlášť. Kulturní centrum posléze zaniklo a při rekonstrukci pak došlo ke scelení obou center dohromady.

Co vlastně dělají obchodní centra s městem, s jeho infrastrukturou, kulturou?
Jsou centra, která si s prostorem hrají, pak jsou taková, která svoje prostředí ignorují. Nový Smíchov je obrovské centrum, které vzniklo při přestavbě Smíchova, od začátku si hraje s blokovou strukturou. Do jisté míry se jim povedlo udělat obchoďák, který je vzhledný ze všech stran. I obchodní dům Palladium: najdeme tu spoustu kýče a musíme si taky odmyslet, že kvůli centru padla kasárna, respektive z nich zůstala pouze fasáda. Nicméně, když si tahle negativa odmyslíme, zjistíme, že se centrum k městu nechová nijak hrozným způsobem. Doprava je odtud svedená do podzemí. A když neznáme historii, ani nám nepřijde, že tam to obrovské centrum je.

Petr Zeman o sobě mluví jako o fanouškovi architektury. V současnosti pracuje pro Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Věnuje se také projektu Prázdné domy, který mapuje vybydlená či chátrající místa v hlavním městě, pro televizní kanál RTV+ připravuje pořad Zprasená prostranství.

Známe ale i centra, která se s městem nevyrovnala. Ukázkovým příkladem je Fórum v Liberci. Nejenže mu nemůžeme zapomenout, že kvůli němu musel být zbourán obchodní dům Ještěd. Člověk má problém i s objemem, který tam najednou je, také je tam špatně řešené zásobování. Podobně je na tom i moje oblíbená Kotva. Ze strany, kde je zásobování, už tak oblíbená není – přestože je to krásný dům. Když se zkazí obchodní centrum, vlastně se zkazí velký kus města.

Nemělo by město výstavbu obchodních center regulovat?
Mělo. Znám třeba situaci v Hloubětíně – nejsou tam centra, ale menší prodejny, Lidl, Kaufland. Na druhou stranu, je tam krachující obchodní dům přímo na stanici metra a je to tím, že se někde poblíž vybudovala paralelní struktura.

Máš příklad města, které si vybojovalo, co chtělo?
Samozřejmě mě napadá profláklá Litomyšl, která donutila obchodní řetězec Billa předělat svoje centrum. Billa si to chválí, hodně se o tom mluví. V Praze 7 se povedlo vyřešit obchodní centrum Stromovka – už do voleb šli zastupitelé s tím, že se jim původní architektonický koncept nelíbí. Donutili developera, aby změnil architektonický výraz. Obchodní centra většinou nemají výlohy směrem do ulice a nedá se do nich z ulice vstoupit. Tady ta možnost bude.