Kolik stojí les? Sdružení Vlk nakupuje stromy a do Evropy vrací divočinu
V mládí chodíval Juraj Lukáč s partou trampů po Čerchovském pohoří na východě Slovenska. Když si všimli, že s jejich oblíbeným lesem něco není v pořádku, zašli za lesníky. Dostali od nich sazenice borovic a smrků a s nejlepším vědomím a svědomím se vydali zachraňovat. Když si později uvědomili, že množství vytěžených stromů nikdy nedoženou a že les žádnou péči nepotřebuje, vlastnoručně zasazené stromy zase vytahali. Divočina se musí dělat jinak. Juraj Lukáč založil sdružení Vlk, které ví, jak do Evropy vrátit opravdovou přírodu.
Když soudní znalec počítá stromy
„Každému musí vykácet jeho les, aby se naštval a začal věci řešit,“ vypráví Juraj Lukáč o začátcích svého leso-ochranářského projektu Vlk. Soukromý vlastník mínil prodat jedenadvacet hektarů lesa z Čerchovského pohoří. „Ten les stál několik milionů korun. Napadla mě taková myšlenka, že si soudním znalcem necháme spočítat stromy v lese a budeme je lidem nabízet k symbolické koupi. Za několik roků se myšlenka koupi lesa formou kupování stromů stala mimořádně populární.“ Lukáč připomíná akci Kup si svůj strom, při které si lidé mohli adoptovat vlastní smrk, jedli nebo borovici. Za obdržené peníze může Vlk odkupovat lesy dodnes a dělat z nich bezzásahové zóny. Lukáčovi se tak daří vytvářet největší soukromou přírodní rezervaci ve střední Evropě.
Úspěch sdružení Vlk tkví hlavně v tom, že se dokáže adaptovat na systém, který většina ostatních aktivistů odmítá. „Věci se rapidně změnily. Klasičtí čeští a slovenští ochranáři žijí ve světě proti. Dozvědí se, že se jde kácet les, a vydávají se ho zachránit. Vždycky jsou ale druzí na tahu. Tím, že jsme se stali vlastníky lesa, jsme teď na tahu první. Nic zachraňovat nemusíme, naopak využíváme náš les jako bič při tvorbě nových zákonů. Už nám nikdo nemůže povídat, že chceme měnit cizí majetek, že to tam funguje nějak jinak.“
Divočina vydělává miliony
Soukromý les nechal Lukáč dvacet let bez jediného zásahu. Zajímavým úkazem je, že počet stromů se snižuje, ale zvyšuje se objem dřeva. Ze čtyř tisíc kubíků dřeva se les rozrostl na více než třináct tisíc. „Kdybychom ho prodali, jakože ho nikdy neprodáme, vyděláme třikrát tolik peněz, než kolik jsme do lesa zpočátku investovali. Žádná banka vám takový úrok nedá,“ chlubí se Lukáč. Vzkaz pro těžaře je z takového poznatku zřejmý, i z ekonomického hlediska se vyplatí les nekácet.
Daleko pyšnější než na hypotetickou tržní hodnotu je Lukáč na rapidně vzrůstající biodiverzitu lesa. Oblast, kterou před dvěma lety čekala nevyhnutelná zkáza, dnes obývá přes devadesát druhů ptactva. V „nemocných“ lesích nebo lesích určených pro těžbu je příliš mnoho světla, mají sterilizovanou půdu a člověk tu uslyší maximálně pěnkavu nebo červenku. „Zvířata pochopila, že v našem lese je větší klid. Začali se sem stěhovat vlk, rys, medvěd, samozřejmě jeleni, divoké kočky. A to v míře neporovnatelně větší než v okolních lesích,“ vypráví Lukáč, jehož tým v lese u Čerchova nainstaloval fotopasti. Když se přehltily záběry divokých zvířat, kamery zase sundaly.
V současnosti rozjíždí sdružení Vlk novou kampaň, jejíž klíčové slovo je „nic“. „Chceme, aby se na pěti procentech území Slovenska nedělalo nic,“ vysvětluje Lukáč a dodává, že úmysl chtějí rozšířit i do České republiky s pomocí místních organizací. Je to více než měsíc, co Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) vyzvala Česko k nápravě péče o Národní park Šumava. Rezoluce IUCN konkrétně požaduje neprodlené rozšíření bezzásahové zóny parku o třicet procent, do roku 2030 až na padesát. Možná by ale bylo efektivnější, kdyby si každý Čech koupil svůj vlastní strom. Šáhnout by si na něj určitě nenechal.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
