Luxus se dnes nenosí. „Usilující“ třída chce uvědomělou, ale exkluzivní spotřebu

To je jedna z otázek, na které se ve své knize, o níž informuje server BBC, snaží najít odpověď ekonomka Elizabeth Currid-Halkett. Název její studie Součet maličkostí: teorie usilující třídy odkazuje na klasické dílo sociologa Thorsteina Veblena Teorie zahálčivé třídy. Veblen na konci devatenáctého století popisoval, jak si členové vyšších vrstev pořizují drahé věci, přičemž hlavním cílem této okázalé spotřeby není získání kvalitnějšího zboží (jak si oni sami myslí), ale snaha dát najevo své společenské postavení. Currid-Halkett ukazuje, jak se v tomto ohledu za posledních sto let situace v americké společnosti změnila, přičemž stejně jako Veblen chápe spotřebu nikoliv jako individuální volbu, ale jako sociální vztah a součást sociální hierarchie.

Demokratizace spotřeby

Currid-Halkett je přesvědčená, že zahálčivá třída je již minulostí. Až na výjimky už dnes nikdo nedává ostentativně najevo, že nemusí pracovat. Naopak, nová elita přijala za své hodnoty práce, výkonu, meritokracie, vzdělání a kultury a bohatí dnes mají méně volného času než chudí.

Zároveň se proměnilo i postavení luxusního zboží, které je díky masové výrobě dostupnější než dřív. Autorka například připomíná, že během druhé půlky devadesátých let a v nultých letech dvacátého prvního století celá řada módních firem vytvořila cenově dostupnější kolekce, které umožnily členům střední třídy kupovat si značkové oblečení a doplňky. A luxusní zboží se stalo dostupnější i díky internetu, protože dnes už není nutné jet do velkoměstských butiků a salónů, ale mnohdy stačí pár kliků na síti a vybrané artikly jsou doručeny až do domu.

Ferrari|foto: CC0 License

Podle Currid-Halkett se dnes sice zvětšují sociální nerovnosti, ale zároveň si lidé ze střední třídy, stejně jako příslušníci vyšších tříd, mohou dovolit pořídit tatáž hi-tech domácí kina, značkové kabelky, auta typu SUV nebo zahraniční dovolené. Drahé a značkové zboží tak přestává sloužit jako jasný symbol sociálního statusu. Jistě, oligarchové a nejbohatší z nejbohatších stále okázale předvádějí své jachty, Bentleye, zámky a luxusní vily. Jenže to jsou výjimky. Za zásadními změnami ve spotřebním chování současných elit stojí podle autorky ti, které nazývá usilující třídou.

Usilující třída

Usilující třída není jednoznačně rozpoznatelná podle ekonomického kapitálu, ale její příslušníky spojuje vysoký kulturní kapitál a sdílené sociální praktiky, v nichž spotřeba hraje klíčovou roli. Pro členy usilující třídy je jednou z klíčových hodnot vzdělání, a to bez ohledu na to, zda pracují jako právníci, inženýři, bankéři nebo učitelé či umělci na volné noze. Jakkoli je vzdělání pro tyto lidi hodnotou samo o sobě, bez ohledu na to, jak moc (nebo málo) je oceněno na trhu práce, tak znalosti a kulturní kapitál v jejich životech slouží jednomu cíli.

Tímto cílem je informované rozhodování. Jde o to se správně, tj. informovaně, rozhodnout o tom, co jíst, jak se chovat k životnímu prostředí, jak být co nejlepšími rodiči, co nejproduktivnějšími pracovníky a co nejuvědomělejšími spotřebiteli. Tito lidé neustále usilují o to, aby učinili správná, rozumná a morálně ospravedlnitelná rozhodnutí založená na faktech. Právě proto je Currid-Halkett označuje jako usilující třídu. Ovšem aby člověk do této třídy patřil, nestačí sdílet touhu po správných a informovaných rozhodnutích, ale je třeba si osvojit způsoby jednání, které k nim vedou. Teprve když člověk ustavičně tím správným způsobem usiluje o správná rozhodnutí, tak skutečně patří do usilující třídy.

Uvědomělá nenápadná spotřeba

Bohatí oligarchové a střední třída si pořizují věci, zatímco členům usilující třídy jde o to, používat znalosti a informace k tomu, aby vytvářeli společensky a environmentálně uvědomělé hodnoty. Tím pádem si „usilující“ rádi koupí drahá organicky pěstovaná rajčata domácí odrůdy, zatímco nákup Range Roveru je vůbec nevzrušuje. „Usilující“ navíc častěji než za hmotné statky platí za služby, ať už se jedná o vzdělávání, zdraví, nebo kulturu.

Příspěvek byl součástí výběru z médií Radia Wave, který si můžete poslechnout každou středu v 15:20.

Currid-Halkett změnu ve spotřebním chování dokazuje na statistikách, podle kterých 1 % nejbohatších Američanů (příjem více než 300 000 dolarů ročně) utrácí oproti roku 2007 mnohem méně za hmotné statky, zatímco lidé se středními příjmy (přibližně 70 000 dolarů ročně) za ně utrácejí stále stejně. Celou jednu kapitolu pak autorka věnuje mateřství, konkrétně tomu, jak je pro matky z usilující třídy důležité intenzivně zkoumat, jak co nejlépe krmit, uspávat, utěšovat, rozvíjet malé děti. Jinými slovy pro usilující třídu není důležitá okázalá spotřeba hmotných statků, naopak její spotřební chování se projevuje uvědomělou nenápadnou spotřebou, která ovšem není o nic méně exkluzivní než Veblenovy stříbrné lžičky.