Mládí bez domova: Když mě nezavřou, chci bydlet
„Loni v listopadu mě máma odvezla do Bohnic, protože jsem se léčila ze závislosti na drogách. Tam se stal průšvih a z Bohnic mě disciplinárně vyloučili. Od tý doby žiju na ulici,“ říká Dominika. Podle nejaktuálnějších údajů Ministerstva práce a sociálních věcí žije na českých ulicích asi 30 tisíc bezdomovců a dalším více než 100 tisícům lidí hrozí, že skončí podobně. Stále častěji se bez střechy nad hlavou ocitají mladí lidé, většinou po odchodu z dětského domova.
Přitěžuje jim fakt, že většina z nich je závislá na alkoholu nebo jiných drogách. S mikrofonem jsem se vydal do střediska občanského sdružení Naděje, které se stará o bezdomovce ve věku 18–26 let.
Dominice je 24 let, pochází z Mostu a na ulici žije už přes rok. Se svým přítelem Martinem spí každý večer na noclehárně, kterou musí v 7 ráno opustit. Na Masarykově nádraží si potom dají kafe za 10 korun. Zahřát se chodí do Armády spásy, kde každý den dostanou teplý oběd a zdarma si tu můžou vzít i oblečení. Pak následuje dlouhá procházka Prahou a návrat do noclehárny. Martin je o rok starší a na ulici je s přestávkami už sedm let. Jak se stane, že se člověk v 18 letech ocitne bez střechy nad hlavou? „Částečně svojí chybou. Páchal jsem trestnou činnost a nechodil do školy. Částečně vinou mých rodičů, kteří propili byt. V 17 mi dali stravenku a řekli ‚starej se‘.“
Jejich příběh dostává po chvíli povídání úplně jiný rozměr, Dominika totiž přiznává, že je v pátém měsíci těhotenství. Práci zatím nehledá. Martin to zkoušel jako prodejce Nového Prostoru: „Zkoušel jsem to prodávat, ale nešlo mi to. Já se ani nedivím, to není práce pro mladý. Každý si to radši koupí od starého člověka, protože ten už pracovat nemůže. Mně z dvaceti lidí patnáct řeklo, proč prodávám Nový Prostor, že bych měl jít radši do práce, protože jsem mladej.“ Martin žije ze sociálních dávek, které u něj činí 3400 korun za měsíc. Na pokutách dluží pražskému dopravnímu podniku bezmála čtvrt milionu korun. Protože si Dominika zatím dávky nevyřídila, s touto částkou musí vyžít oba. Pomoc rodiny ani jeden z nich čekat nemůže. Vztahy jsou na bodu mrazu a Martinovi i Dominičini rodiče sami žijí na hranici existence.
Funguje nějaká solidarita mezi bezdomovci? „Když můžu, tak jim pomůžu a oni pomůžou mně, jako to bývávalo kdysi na ulici. Lidi si vzájemně pomáhali. Teď se bezdomovci okrádají vzájemně. Ti starší pořád občas pomůžou a poradí,“ říká Martin.
Dominika zatím netuší, jak bude její život po narození dítěte vypadat. A jak vidí budoucnost Martin? „Já nic neplánuju. Vím, že mě jednou zavřou. Když se to nestane, tak chci určitě bydlet, být s přítelkyní, protože s ní čekám dítě. Chci je nějakým způsobem zajistit a začlenit se mezi normální společnost.“
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
