Neplatné referendum svléklo Slovensko do naha
Páry stejného pohlaví by neměly mít právo uzavírat manželství, registrovat své soužití ani adoptovat děti. Školy by pak neměly mít právo vyžadovat účast dětí na výuce týkající se sexuality nebo eutanazie. To jsou teze, o kterých při sobotním referendu rozhodovali slovenští občané. Referendum je však kvůli nízké účasti neplatné. Volební den jsme sledovali přímo v Bratislavě.
„Víte, co máte dělat? Posadíte se za plentu, zakřížkujete, přeložíte na půl a hodíte do urny,“ ve volebních místnostech v sobotu panovala klidná atmosféra, a to i přesto, že před volebním dnem na sociálních sítích, v debatách, ale i na billboardech rozdělovala Slovensko vyhrocená kampaň. Podle předsedy komise jednoho z okrsků v centru Bratislavy lidé referendum příliš nekomentovali.
„Většinou jsou veselí, popovídají si s námi a potom zjistí, jaká je účast na referendu. Ti, kteří chtějí, aby byla větší, tak jsou smutní, ti, kteří chtějí, aby byla menší, tak ti sem většinou ani nechodí a bojkotují referendum jako takové.“ Příznivci referenda o rodině považují plebiscit za otázku zdravého rozumu a zachování tradičních hodnot. Hlasovat třikrát ano přišel například Michal Sadovský. „Nesouhlasím s tím, co se u nás děje. Ten první důvod je velmi konkrétní dokument, který se teď chystá na úřadě vlády, jmenuje se Strategie vlády pro genderovou rovnost. Jsou tam věci, se kterými člověk nesouhlasí, od sexuální výchovy přes násilné zavázání k genderové rovnosti a podobné věci, které jsou podle mě v rozporu se zdravým rozumem. Druhý důvod je tlak z EU, je to snaha přinutit členské státy ke kulturním změnám, které nesedí jejich mentalitě.“
Kampaň Aliance za rodinu, která referendum zorganizovala, považují její odpůrci za marketingově velice úspěšnou. Největší chybu vidí paradoxně ve svých řadách. LGBT organizace se podle nich vyhnuly debatám a téměř se neangažovaly ve veřejném prostoru. „Myslím si, že úkolem LGBT organizací na Slovensku mělo být vysvětlování lidem, jaká je pravda, jaká je realita,“ říká Juraj Martiny, jeden ze zakladatelů facebookové skupiny Povedzme nie nezmyselnému referendu, na které každý den přibývaly příběhy lidí, kteří se museli vyrovnat s odmítavým postojem svých kolegů, spolužáků, ale také vlastní rodiny. „Nálada ve společnosti je vyhrocená, lidé, kteří žijí na dědinách, na vesnicích, to prožívají o dost hůř než lidé, kteří se mohou skrýt za anonymitu většího města. Musím říct, že tito lidé to prožívají velmi těžko a emotivně. Snažili jsme se jim pomoct, zažili jsme opravdu několik neuvěřitelných věcí, jako třeba když matka vyhodila v deset večer ve vesnici u Nitry chlapce ven, protože se jí přiznal, že je gay. Výsledkem toho bylo to, že jsme pro něj museli dojet, sehnali jsme mu práci atd.“
Dalším z těch, kterým období před referendem ztížilo život, je i nepřiznaný gay Samo. Ten dokonce uvažuje nad tím, že pokud se nálada ve společnosti vůči lidem odlišné sexuální orientace nezlepší, odcestuje do zahraničí. „Několik lidí v mém okolí o mně ještě neví. Stávaly se věci, že člověk v mé přítomnosti začal vést řeči, které byly v podstatě útočné na mě, i když ten člověk nevěděl, že útočí na mě. Samozřejmě to bylo zvláštní, může to být někdo, s kým se znáte dlouhé roky a kdo je váš blízký člověk. A najednou zjistíte, že je proti vám. Nemyslím si, že se zítra vzbudím, budu mít výsledek a všichni s tím budou happy a tím to skončí. Myslím si, že se to celé bude ještě táhnout. Mám chuť odejít.“
Referendum nakonec Slováci neodhlasovali. Aby bylo úspěšné, musela by k volbám přijít minimálně polovina voličů. K urnám jich ale přišlo pouze 21 %.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
