Novým typem bydlení pro mladé by mohly být luxusnější vysokoškolské koleje

Snad každá mladá generace to od těch starších pravidelně schytává, množství dnešních mediálních platforem však dělá z generace Y fackovacího panáka pro každý den. Nedávno se na internetu masivně šířil text rozebírající přesvědčení generace Y o vlastní výjimečnosti. Jedním z notoricky známých faktů o dnešních výjimečných mladých je jejich tendence se neusazovat a žít bez stálého partnera mnohem déle, než byly zvyklé předchozí generace. Lidé, kterým je dnes mezi pětadvaceti a čtyřiatřiceti, žijí často se spolubydlícími. Příčiny jsou i ekonomické, ceny bytů rostou, zatímco platy zůstávají stejné. Údajně jsou mileniálové také společenštější, z internetu jsou zvyklí na permanentní společenský kontakt. Infantilita způsobená trávením času online, často i vědomě hýčkaná, je samozřejmě dalším důvodem starších lidí pro pohrdání dnešními dvacátníky i třicátníky.

Čtěte také

Magazíny o architektuře a designu už nějakou dobu věští nástup nového typu bydlení určeného pro mladé singles, kteří žijí sami, ale rádi chodí do společnosti. Kromě toho se podle magazínu Fast Company změní design restaurací, do kterých budou singles z malých bytů chodit ještě častěji (mají vypadat jako obývací pokoje), a kanceláří (budou se podobat knihovnám, aby se i v nich cítili jako doma). Podle Fast Company budou obyvatelé trendy čtvrtí velkých měst čím dál víc zvyklí sdílet auta, prostor v pracovnách pro freelancery, pronajímat své byty během dovolené cizincům a trávit čas v komunitních klubovnách. Bydlení jako na vysoké pro ně bude mnohem přirozenější než pro předchozí generace.

Copenhagen, Denmark|foto: Creative Commons Attribution 2.0 Generic

Ve Spojených státech začíná s novým bydlením pro mladé experimentovat podnikatel Troy Evans z města Syracuse ve státě New York, který tu už nějaký čas vlastní sdílenou pracovnu. Ve stejné budově teď staví i ubytování, které bude obsahovat 21 minibytů s maličkou kuchyní, koupelnou a ložnicí. Ty má obklopovat společná plocha včetně profesionálně vybavené kuchyně, pokoje pro hraní počítačových her a televizní místnosti. Největší výhodou bydlení je dvojí možnost trávení domácího času – pokud má nájemník náladu být s lidmi, je jimi permanentně obklopen, pokud na něho přijde introvertní chvilka, může si zalézt do svých soukromých prostorů. Tento druh bydlení ale nebude místem pro přirozeně vzniklou komunitu nebo družstvo, nájemníci budou pečlivě vybíraní podle přihlášky, život v budově bude režírovat „sociální inženýr“, organizátor eventů pro obyvatele, který mezi nimi bude „udržovat harmonii“. Naplánované jsou společné večeře každý týden, procházky do hospod nebo grilování na střeše.

Aby byl v domě pořád někdo nový a pokud možno exotický, plánuje Evans několik buněk nechat volných pro pronajímání na Airbnb. Jedno místo v budově bude nájemníka stát 700 až 900 dolarů na měsíc, což je podle Evanse o něco méně, než člověk ve městě Syracuse zaplatí za 1 + 1.
V jihovýchodním cípu Soulu je komunitní budova SongPa, obytné buňky se tu dají různě přeskupit a kombinovat, podle toho, jak zrovna žijete. Pár si může pronajmout dvojitý obytný prostor, pokud se rozejdou, mohou pokoje od sebe oddělit, buňky se dají dokonce proměnit například na malou galerii.

Poflakování - flákání - gang - Syracusy |foto: Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 2.0 Generic

Ve Williamsburgu v New Yorku působí firma Pure House pronajímající pokoje v komunitních domech, bytech nebo loftech. Jejich osazenstva jsou také pečlivě vybrána tak, aby spolu jednotliví členové navzájem ladili. Pokud vás vyberou, nastěhovat se do jednoho z nich je snadnější než přijít do nového bytu. Neplatíte kauce ani neprokazujete, kolik vyděláváte. Stáváte se okamžitou součástí komunity, která je zvyklá na společné večeře nebo noci v klubech.

Čtěte také

Vaši spolubydlící se často mění, pár měsíců se v kuchyni potkáváte se švédský programátorem, další část roku s Japonkou z designérské firmy. Nevyberete si je, majitel bytu vám však zaručuje, že si „budete rozumět“. Praxe má také v New Yorku své hlasité kritiky, podle kterých komunitní domy způsobí zvýšení cen obyčejných bytů. „Není to skutečný svět, ve skutečném světě vás nenechají někde měsíc přespávat s tím, že se můžete vnořit do místní kultury a pak zase vypadnout,“ říká pro NY Times newyorská zastupitelka Linda B. Rosenthal. „Celé je to jenom projekt pár lidí, kteří vydělávají hodně peněz a maskují se jako příklad sdílené ekonomiky.“

Troy Evans ze Syracuse tvrdí, že jeho byznys má městu naopak pomoct. Komunitní dům má do centra přitáhnout víc mladých vzdělaných lidí. Syracuse patří do tzv. Rust Belt, pásu dříve průmyslových center, která se v druhé polovině 20. století kvůli ústupu amerického ocelářství a jiných tradičních výrobních odvětví postupně ocitala v úpadku, nejznámějším příkladem je Detroit. V Syracuse proto většina mladých bydlí na předměstích, centrum zchudlého města pro ně bylo dlouho prázdné a nezajímavé, právě to chce Evans změnit.

Evans je prvním, kdo nabízí lidem bydlení se soukromým i sdíleným prostorem, podnikatelů s komunitními budovami bude ale nejspíš přibývat. Bostonský startup Krash nabízí mladým byznysmenům bydlení ve sdílených prostorech v Bostonu, Washingtonu nebo New Yorku na 3 měsíce až jeden rok, aby získali kontakty pro podnikání. Expanzi na trh s bydlením plánuje i společnost Wework provozující sdílené pracovny. Sitcomy z 20. let 21. století se tak dost možná budou odehrávat ve sdílených kuchyních a televizních pokojích kolejí pro dospělé.