Odpadu pálíme málo, přesto by šel využít mnohem lépe
Jak je na tom Česko se spalováním odpadu? Spaloven komunálního odpadu u nás není mnoho a lidé se staví proti stavbě dalších v Komořanech, Chotíkově, Karviná a Vřesové. Způsob zbavení se odpadu je to poměrně bezpečný a využitelný k výrobě energie. Pozadí je ale barvitější a odpad domácností by šel využít i lépe než jako palivo.
Zastánci spalování argumentují tím, že obavy o nečisté ovzduší v okolí spalovny jsou zbytečné a že ve Švýcarsku a ve Vídni mají spalovnu přímo v centru města. Je pravda, že spalovny komunálního odpadu plní přísnější limity než třeba uhelné elektrárny a teplárny, kterých máme u nás hodně. Pokud jde lidem o čistý vzduch, znečišťovatelé jsou jinde. Taky je pravda, že některá západní města spalují odpad domácností přímo ve městě. Tam se ale zaměřili nejdřív na redukci a recyklaci odpadu.
Například v Lucernu si krom dostupných kontejnerů na třídění musí každá domácnost kupovat zpoplatněné certifikované pytle na nevytříděný odpad. Tato osobní finanční motivace komunální odpad redukovat je však u nás pro samostatné domy slabá, v bytových domech se zas úsilí jedné domácnosti ztratí rozpočítáním poplatků za služby mezi všechny.
Hromadit za městy kopce odpadků není očividně řešením budoucnosti. Zejména pokud se jejich spálením dá získat elektřina anebo energie pro vytápění. K tomuto účelu slouží právě ony spalovny, o kterých je řeč, přesněji zařízení pro energetické zpracování komunálního odpadu. I průmyslový a zdravotnický odpad lze tepelně využívat, takových zařízení je v ČR přes dvacet. Prosté odstranění spálením provádějí spalovny nebezpečného odpadu. Zařízení pro komunální odpad jsou v Česku tři: v pražských Malešicích, v Brně a Liberci. Ve všech třech se z odpadu tamních domácností získává energie, místo aby šel na skládku. Právě hledání lepšího využití je principem odpadového hospodářství.
Klíčem k celé problematice je hierarchie nakládání s odpady. Jednoduché ekologické vodítko „nekupovat, využít znovu, recyklovat“ vychází z myšlenky, že je lepší vysloužilý výrobek znovu použít k novému účelu, například kelímek od jogurtu na sazeničky nebo igelitovou tašku prostě vzít s sebou na další nákup, než jej nechat zrecyklovat pro využití surového materiálu, z kterého je vyroben. A vůbec nejlepší je objem odpadu redukovat tím, že nekoupíme nepotřebné nebo nekvalitní věci.
Čtěte také: Recyklace plechovek? Radši si z nich postavte dům
Česko na tom s mírou recyklace není špatně v celosvětovém srovnání, za západní Evropou však stále podstatně zaostává. Podíl vytříděného odpadu se každopádně od roku 2000 podstatně zvednul. Pořád jsme ale daleko za nejpoctivějšími třídiči, právě těmi zeměmi, kde se zbylý odpad pálí ve městech. V jiných zemích se osvědčilo zálohování PET lahví a plechovek (ne jen lahví od piva jako u nás). Tyto materiály se pak nedostanou ani do košů, ani do přírody, protože je lidé donesou do supermarketů a dostanou zálohu zpět. Přitom recyklace hliníku, z kterého jsou vyrobeny nápojové plechovky, vyžaduje jen zlomek energie než výroba hliníku nového. Toxická výroba navíc není bez rizika, před pár lety havárie hliníkárny v Maďarsku zabila deset lidí a přes sto zranila. V Česku jsou však odběrná místa kovů jen málokde.
PET lahve lze také průmyslově využít. Z plastů se nejlépe recyklují ty nejtvrdší. Ty jsou totiž z nejdelších polymerových řetězců, a proto mohou ještě několikrát projít recyklací, při které se řetězce zkracují. Jsou tak recyklovatelné lépe než jemné igelitové sáčky. Proto se sbírávají tvrdá víčka od pet lahví. Další významnou složkou komunálního odpadu, která se u nás často netřídí, je bioodpad. Ten přitom obsahuje živiny, jež se spalováním nebo skládkováním nevyužijí.
Čtěte také: Na den popelářkou: Vstávání, dřina i zápach. A lidem se nezavděčíte!
Jedna z potíží spalování pro získání energií je zajištění stabilního dovozu odpadu. Komunální odpad se mění podle aglomerace a sezóny. Některé domácnosti v menších obcích v zimě v kamnech topí plasty, takže se lidé a zvířata v okolí nadýchají jedovatých látek. Zároveň pokud komunální odpad ve spalovně obsahuje o to méně hořlavých složek, musí se výpadky paliva nahrazovat zemním plynem.
Přínosné by bylo využít složky komunálního odpadu lépe než spalováním pro energii nebo skládkováním. Protože komunální odpad obsahuje vysoký podíl bioodpadu z kuchyně, který je kompostovatelný, dá se z něj udělat humus bohatý na půdní živiny. A to jak v malém (starat se o vlastní kompost a výsledný humus pak použít na zahrádce), tak ve velkém průmyslovém měřítku (humus z bioodpadu města pak prodávat zemědělcům na pole). Řeší se tak dva velké ekologické problémy najednou. Za prvé, na skládkách ubyde organický odpad, který zde jinak vypouští škodliviny. Za druhé, získaný humus pomáhá řešit erozi zemědělské půdy a úbytek přirozených živin způsobené moderní zemědělskou praxí.
Čtěte také: Ve vlastní šťávě: Můžeme kompostovat ve městě?
Takových kompostáren jsou v republice desítky. Zřízení obecní kompostárny lze financovat z ušetřených poplatků za skládkování, výsledný kompost lze navíc prodat či použít na obecní plochy. ČR se dávno zavázala, že bude od roku 2015 skládkovat bioodpadu méně. Téměř jsme ale nepokročili, zhruba polovina vyhazovaného směsného komunitního odpadu je bioodpad a skládkování je stále nejčastější způsob naložení s ním.
Obavy ze zamoření vzduchu spalováním komunálního odpadu jsou většinou neopodstatněné. Máme totiž přísné limity a dobrý dohled státních orgánů. Zájem o smysluplnější nakládání s odpady než energetické využití však oprávněný je. Hospodárnější je využít odpad nejprve na materiály. Netřídíte-li, zkuste obhlídnout vám nejbližší barevné sběrné kontejnery. Vůbec nejprospěšnější pro životní prostředí je však založit kompost. Odřezky z kuchyně se pak pod vašima rukama přemění na živnou půdu namísto toho, aby jen vypouštěly skleníkové plyny na skládce. Čím více toho hodíme do směsného odpadu do černé popelnice, tím více hlasujeme pro zřízení nové spalovny.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
