Oligarchy už najdeme na celém světě, varují Reportéři bez hranic

2. listopad 2016

Nezávislost žurnalistiky i ve vyspělých demokraciích oklešťuje napojení mediálních magnátů na politiku, varuje francouzská organizace Reportéři bez hranic. Svobodu médií ohrožují i úspěšní podnikatelé v nových technologiích, kteří skupují tradiční média a omezují prostor pro investigativní žurnalistiku.

Hongkongský deník South China Morning Post uveřejnil v polovině července rozhovor s 24letou čínskou právní asistentkou Zhao Wei, údajně čerstvě propuštěnou z vazby, kde byla držena rok kvůli vládnímu zátahu na právníky specializující se na lidská práva. V rozhovoru řekla, že svých činů a aktivismu lituje. Deníku South China Morning Post se přitom záhadně podařilo ženu na svobodě kontaktovat dřív než jejímu manželovi a právníkovi, kteří tvrdí, že je Zhao Wei stále někde držena nebo je nezvěstná. Několik novinářů, kteří v SCMP kdysi pracovali, britskému deníku The Guardian řeklo, že za rozhovorem podle nich stojí čínská vláda. Sporná kauza se řeší sedm měsíců poté, co si prestižní, anglicky psaný hongkongský deník South China Morning Post do svého obchodního portfolia přidal nejúspěšnější čínský podnikatel Jack Ma, majitel obří datové firmy Alibaba. Kritici se bojí, že deník, který hrál před dvěma lety velkou roli také v „Deštníkové revoluci“, hongkongské obdobě amerického hnutí Occupy, tak nyní přichází definitivně o svou nezávislost kvůli napojení Jacka Ma na čínský politický establishment.

Publikace Reportérů bez hranic s názvem Oligarchové jdou nakupovat shrnuje změny ve struktuře vlastnictví médií na všech kontinentech. Podle jejích autorů prosákl kdysi ruský fenomén tzv. oligarchů, tedy bohatých podnikatelů zvětšujících svůj majetek všemi způsoby a dělících se o politickou moc jen s hrstkou dalších, do celého světa. K prosazení vlastních zájmů potřebují mít pod kontrolou i novináře. „Neviditelné“ věznění novinářů je podle neziskovky nebezpečné jako to fyzické. Například indický historik, vědec a novinář Nalin Mehty už před rokem v komentáři pro americký deník The New York Times upozorňoval na to, že téměř všechny indické zpravodajské stanice vlastní politici nebo velcí podnikatelé, kteří jsou s politiky propojení, a to i přes to, že jsou stanice často finančně ztrátové. Také impéria nejbohatších řeckých rodin stojí na „proplétání“ tří odvětví: průmyslu, bankovnictví a médií. Řekové si pro tento fenomén vymysleli vlastní termín: diploki. Vlivné rodiny touto tripartitní strategií dlouhá léta umně ovlivňují politický diskurz v zemi. Válku jim nyní vyhlásil nový řecký premiér Alexis Tsipras, chce například přehodnocovat licence udílené soukromým televizním stanicím, které podnikatelům slouží. Podobné „rodinné podniky“ jsou běžné v arabském světě, kde obchod, politiku i média ovládají královské dynastie.

Vlastní kapitolu si zaslouží i podnikatel Delyan Peevski, který je spojován s největším bulharským mediálním domem New Bulgarian Media Group, jenž ale oficiálně vlastní jeho matka. V roce 2013 byl jmenován do vedení bulharské Národní bezpečnostní agentury (DANS) po velmi krátké kariéře poslance. Rozhodnutí překvapilo jak spojenecké země NATO, tak i vedení Evropské unie a konaly se kvůli němu demonstrace v centru hlavního města Sofie. „Je to, jako by mafie otevřeně převzala vládu nad zemí,“ řekl tehdy politický vědec Ognyan Minchev. Peevski byl nakonec z funkce odvolán, ale jeho propojení obchodu, politiky a médií si všímají zahraniční média jako The New York Times. Deník ho před dvěma lety zařadil do jednoho článku o oligarších ze střední a východní Evropy s Andrejem Babišem. Bulharsko se tehdy každopádně umístilo na posledním místě z evropských zemí v žebříčku novinářské svobody Reportérů bez hranic.

Politici, kteří si vedle mandátu pořídili i vlastní noviny nebo televizní stanice, nejsou jen specialitou bývalého sovětského bloku. Děje se to i v tradičních demokratických státech, jako je Francie nebo Kanada. Mediální magnát Pierre Karl Péladeau před zvolením do Národního shromáždění Quebeku a následně do čela separatistické strany Parti québécois odstoupil ze všech funkcí ve svém impériu, ale zůstal jejich vlastníkem.

Svobodný tisk zažívá temné období také v Turecku. Tamní mediální obsahy jsou pod přísnou kontrolou mediálních bossů, kteří sledují vlastní obchodní cíle a jsou submisivně napojeni na vládu. Mezi „nejlepší přátele“ prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana zpráva zařazuje oligarchu Ferita F. Şahenka, který vede skupinu Dogud, jež kontroluje zpravodajskou stanici NTV, Turgaye Cinera, miliardáře z energetického sektoru a majitele deníku Habertürk, a Yildirima Demirörena, který vede obrovský konglomerát zasahující mimo jiné do energetického průmyslu a turismu a který před čtyřmi lety koupil jeden z nejprodávanějších deníků Milliyet. Can Dündar, editor jednoho z posledních opozičních listů Cumhyriet, v květnu v deníku The Guardian srovnal vládní tažení proti „neposlušným novinářům“ s americkým mccarthismem v 50. letech minulého století.

03675324.jpeg

Reportéři bez hranic si všímají také toho, že byznysmeni, kteří zbohatli na nových médiích a technologiích, jako je francouzský internetový magnát Xavier Niel nebo zakladatel Amazonu Jeff Bezos, v posledních šesti letech ve velkém skupují ta papírová. Svoje zaměstnance i čtenáře přesvědčují o tom, že chtějí zachovat jejich tradici. Niel kupříkladu vlastní celou skupinu Le Monde a Bezos je mimo jiné od roku 2013 majitelem deníku The Washington Post. Střet zájmů je patrný od chvíle, kdy se začalo psát o špatných podmínkách zaměstnanců Amazonu, ale pouze v konkurenčních The New York Times. Jeden z předních amerických deníků se nyní důležité společenské debaty o pracovních právech neúčastní.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.