Online petice mají mouchy, přesto jsou prvním krokem k aktivismu

Vyplnit, podepsat, sdílet, to jsou tři pravidla online petic, asi nejjednoduššího a zároveň potenciálně efektivního nástroje občanského aktivismu. Vůbec nevadí, že online petice bez jediného vlastnoručního (nebo elektronického) podpisu nejsou právně závazné. Podstatné je, že petice „může bez prostředku na reklamu upozornit na důležité téma. Trochu lidi angažovat v tom, že připojí svůj souhlas. Ukážou, že opravdu jde o téma, které veřejnost pálí, a že by se jím veřejná správa měla zabývat,“ myslí si Michaela Rybičková z Fondu Otakara Motejla.

Úspěšné projekty na svém webu e-petice.cz hrdě vystavuje Michal Sedláček ze spolku Náš hlas nahlas. „Řešili jsme například se starostkou Šlapanic zákon o ochraně zemědělské půdy, podařilo se dosáhnout toho, že novela nebyla schválena.“ Na nástěnce visí i projekt Chceme zachránit pestrost předškolní péče. Předsedkyni Asociace lesních mateřských škol Tereze Valkounové a jejímu týmu se podařilo realizovat hned tři petice, které přispěly k tomu, že v září nemusí ukončit činnost nejen lesní školy, ale ani organizace pracující s dětmi ve vyloučených lokalitách nebo rodinná centra. Michal Sedláček si úspěch této petice vysvětluje jednak přesně napsaným textem, který ukazuje, kde konkrétně vězí problém, nabízí jeho přesné řešení a celý projekt navíc zaštituje autorita z oboru.

Petiční inflace, trolling a hněvivé žblepty

Občany samozřejmě nepálí jen lokální kácení stromů nebo nelogické novelizace zákonů. Na webech online archů narazíte na nesmyslný trolling Zachraňte velrybu a Betachat nebo nicneříkající projekt Stop týrání zvířat, který působí, jako kdyby ho založil začínající altruista z dlouhé chvíle. Nejfrekventovanějším tématem posledních dnů je celkem očekávatelně imigrace. Zrovna 1. července se na homepagi Petice 24 objevila listina Stop migrantům, která se tu v různých obdobách a s pozměněnými názvy vyskytuje hned několikrát.

Screenshot úspěšných petic na webu e-petice|foto: e-petice.cz

„Petice se teď docela množí, třeba co se týče těch proti migraci,“ říká Lukáš Senft, dokumentarista, redaktor Deníku Referendum a mimo jiné také autor otevřeného dopisu Filipu Renčovi za rasismus v seriálu Sanitka. „Ty petice jsou sice formální, ale já to beru víceméně jen jako legitimizaci hněvu formou občanského aktivismu. Tím, jak se rychle šíří, se petice můžou stát nástrojem neověřené, neinformované zloby. Je to spíš žblept než promyšlená občanská výzva.“

Ani Jan Pospíšil, jeden ze zakládajících členů hnutí Žít Brno a lektor Školy občanské iniciativy, nemá o online peticích valné mínění. „Já osobně petice považuju za nejčiřejší příklad takzvaného clicktivismu. Je to skoro stejné jako lajkování facebookové stránky, člověk má pocit, že má splněno.“ Pospíšil navíc před několika lety podryl důvěryhodnost online petic svým generátorem podpisů pod peticí proti přejmenování Brna na Krno. „Já jsem na tu petici zapomněl. Po půl roce měla stránka čtyři sta tisíc podpisů. Podle mě jsem udělal největší online petici v Česku.“

Online je jen začátek

Skepsi k jednomu z nejfrekventovanějších nástrojů občanského aktivismu u nás možná vyvrátí Jan Böhm, digitální stratég organizace Lékaři bez hranic. „Existují pojmy jako clicktivismus, slacktivismus, aby se vysmívalo akcím, jako je vybírání lajků na hladovějcí děti a podobně. Ovšem skutečnost je taková, že lidi, kteří jsou akční online, mnohem častěji dělají i něco offline. Prokázal to výzkum univerzity v Georgetownu.“

Protidemonstrace na podporu migrantů v Brně|foto: ČTK

Je tedy důležité brát online petici jako iniciační záležitost a pobídku k dalšímu aktivismu. „Pokud zrovna nežijeme ve Španělsku, kde situace došla tak daleko, že tu vlivem protiteroristických zákonů chodí demonstrovat hologramy, tak je nutné umět přetavovat aktivitu z online do offline. Nejen vytvářet něco na internetu, ale i intervenovat do veřejného prostoru. Občas se ukázat na demonstraci lidí, se kterými nesouhlasím, nebo uspořádat protidemonstraci,“ přidává dokumentaristka a aktivistka Apolena Rychlíková.