Otroctví v současném světě. Jen v Evropě nevolničí milion a čtvrt lidí

31. srpen 2016

V roce 1981 zakázala poslední země na světě otroctví. Byla jí Mauritánie. To, co země stanoví zákonem, ale nemusí vůbec odpovídat skutečnosti. Mauritánie sice otroctví zakázala, ale teprve před necelými deseti lety zavedla vláda v důsledku mezinárodního tlaku zákony, které začaly postihovat i samotné vlastníky otroků. Do té doby nestanul před soudem kvůli držení nevolníků jediný člověk. Jenže ani nová legislativa nestačí.

Podle posledních zpráv se otroctví v této zemi ležící na severozápadě Afriky dotýká přibližně 43 000 obyvatel. Čas od času na problém upozorní zahraniční média a neustále se jím zabývají i místní organizace a aktivisté, kteří proti trvajícímu otrokářství otevřeně vystupují. O tom, že vláda si problém nepřipouští a naopak se snaží potlačit odpůrce, svědčí i zpráva internetového deníku Quartz. Ten minulý týden informoval o uvěznění 13 aktivistů protestujících proti otroctví, a to až na dobu 15 let.

V Mauritánii se problém nejčastěji dotýká domorodých černošských obyvatel. Největší část tvoří poarabštění Haratínové. Ti jsou součástí otrokářské mašinérie už po staletí. Haratínové nemají většinou žádná nebo velmi malá práva, nedostává se jim vzdělání, často nemají právo dědit majetek nebo svědčit u soudu. Nevolnictví je v Mauritánii pevně zakořeněno v sociálních, ekonomických i náboženských strukturách, což velmi znesnadňuje jakékoliv řešení už tak složité situace.

03695237.jpeg

Obrovským problémem je nevolnictví i na asijském kontinentu. Indie a Čína se řadí na špičku v počtu zotročených obyvatel především kvůli textilnímu průmyslu a výrobě elektrotechniky. V letošním roce se do hledáčku novinářů i zahraničních politiků dostal rybářský průmysl v Thajsku. V obrovském, miliardovém průmyslu doslova bují obchod s lidmi, otroctví i korupce na všech úrovních státní správy, a to i přes četná zatčení a hrozbu obchodního bojkotu ze strany Evropské unie.

Moderní podoba otroctví

Otroctví je od roku 1948 zakázáno čtvrtým článkem Všeobecné deklarace lidských práv: „Nikdo nesmí být držen v otroctví nebo nevolnictví; všechny formy otroctví a obchodu s otroky jsou zakázány.“
Málokoho asi překvapí, že problém přes snahu mezinárodních organizací stále přetrvává v mnoha formách – příkladem mohou být nucené práce, obchod s lidmi, dětská práce, nucené manželství, prostituce atd. Podle údajů organizace Walk Free Foundation (WFF) je na světě v současné době zotročeno přibližně 45,8 miliónu lidí. Z toho čtvrtinu tvoří děti. Nepřekvapivě postihuje otroctví častěji ženy a dívky, obchod s ženami a nucená prostituce tvoří okolo 22 %.

03629085.jpeg

Otroctví v Evropě?

Pokud si někdo myslí, že problém nucené práce se západního světa netýká, je na omylu. Na vzestupu jsou moderní formy otroctví, například ve Velké Británii. Tam se počet potenciálních obětí za posledních pět let zvedl o 245 %. V roce 2011 identifikovaly příslušné složky 946 obětí moderního otroctví, minulý rok už 3 266. Ministři odhadují, že v současné době může být ve Velké Británii ohroženo přes 10 000 lidí, a do řešení situace se chystají vložit opravdu hodně: „Tato vláda je odhodlána vybudovat Velkou Británii, která pracuje pro všechny a nebude tolerovat moderní otroctví a s tím související obchod, který ničí životy lidí a kde jsou oběti uvězněny v kolotoči zneužívání a násilí,“ řekla premiérka Theresa May.

Přestože evropské země patří mezi ty, které moderní otroctví zasahuje v poměru k okolnímu světu nejméně (přibližně 2,7 %), je na evropském kontinentu podle zpráv Eurostatu zotročeno přibližně milion a čtvrt lidí, 65 % z toho jsou občané EU (nejčastěji obyvatelé východní Evropy – Bulharska, Rumunska, Litvy nebo Slovenska).

Ani Česká republika není výjimkou. V Evropě patří mezi země, kde je tento problém nejvýraznější – týká se přibližně 0,4 % obyvatel (42 600). Bohužel informovanost k současnému stavu a možnému řešení situace je v České republice stále nedostatečná.

autor: Tereza Liepoldová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka