Petr Kadeřábek a František Kuna: Komentovat lední hokej pro rozhlas je těžší než pro televizi
„Lední hokej je specifický v tom, že je to velmi rychlá hra. Protože v rádiu musíte pracovat s tím, že posluchači nemají k dispozici obraz, tak musíte popisovat, nejen co se na ledě děje, ale i kde a jak se to děje. Na hlasivky, postřeh a soustředění je proto komentování hokeje dost náročné,“ vysvětluje sportovní komentátor Petr Kadeřábek, čím se z pozice rozhlasového komentátora lední hokej liší od jiných kolektivních sportů.
„V rozhlase občas lední hokej ani úplně ukomentovat nejde. V pohybu je naráz všech deset, nebo dokonce dvanáct hráčů. Bezprostředně se hra týká třeba i pěti nebo šesti lidí. Popisovat akci šesti hráčů prostě není možné, takže se vám to v tu danou chvíli třeba ani nepovede. Když poté padne gól, tak máte aspoň chvilku času na to, abyste posluchačům dovysvětlili, jak to přesně bylo,“ dodává komentátor František Kuna.
Rozhlasoví sportovní komentátoři Petr Kadeřábek a František Kuna mají zkušenost taky s komentováním ledního hokeje pro televizní vysílání a oba se shodují, že komentovat lední hokej pro rozhlas je pro ně těžší, ale zábavnější. „U komentování hokeje v televizi za vás hraje obraz. Vy si můžete na sekundu vypnout mikrofon, napít se, odkašlat si. V rozhlase zní i dvousekundová pauza hrozně. V televizi máte v tomhle ohledu větší klídek,“ dodává Petr Kadeřábek.
Kromě ledního hokeje oba dva pravidelně komentují taky fotbal, který je spolu s ledním hokejem nejtypičtějším sportem pro rozhlasové vysílání. Vedle notoricky známých sportovních disciplín ale občas musí okomentovat i méně běžné sporty, jako třeba synchronizované plavání nebo vodní pólo.
„Na svůj první přenos z vodního póla nevzpomínám úplně rád. Hráli Maďaři proti Italům a já se na komentování celou noc připravoval. Nastudoval jsem si hráče obou týmů, pravidla a připadal jsem si úplně nabitý vědomostmi. Zápas začal. Hodili míč do vody a já si v tu chvíli uvědomil, že nevím, kdo je kdo. Jeden tým měl bílé čepice a druhý zelené. Podle toho jsem ale nemohl poznat, kdo jsou Maďaři a kdo Italové. Obě země totiž mají na vlajce bílou i zelenou barvu. Tak jsem se uklidňoval, že rychle padne gól a podle ukazatele skóre se zorientuju. Ale to se stalo asi až za sedm minut. Takže celou tu dobu jsem se během svého prvního televizního přenosu z vodního póla doslova topil,“ vzpomíná na své začátečnické patálie František Kuna.
Poslechněte si celý rozhovor se sportovními komentátory Petrem Kadeřábkem a Františkem Kunou a dozvíte se i to, co je osobně tahá za uši, když poslouchají komentované zápasy svých kolegů, nebo proč si sportovní komentátor v rozhlase ve srovnání s televizí rozhodně nemůže dovolit nějakou větší exhibici vlastních znalostí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
