Plán naplnit Negrelliho viadukt neziskovkami, umělci a podniky vychází z kreativní identity Karlína
Pražský železniční most uvedený poprvé do provozu v roce 1850 se má příští jaro začít rekonstruovat. Lidé z Centra pro středoevropskou architekturu chtějí rekonstrukci rozšířit o zasklení oblouků viaduktu. Podobně jako ve Vídni nebo v Berlíně by se do nich mohla nastěhovat směsice nájemců, viadukt by se měl stát kreativním inkubátorem. Yvette Vašourková v rozhovoru vysvětluje význam jasně navrženého konceptu – nově rekonstruovaný viadukt by neměl sloužit jako zásobárna prostorů pro komerční využití a začátek místní gentrifikace.
Negrelliho viadukt, který má přes kilometr, dotváří prostředí v několika pražských čtvrtích. Dělá silnou, téměř filmovou atmosféru. Vzpomínáte si na moment, kdy jste si uvědomila, jak důležitý by pro město mohl být?
Vybaví se mi Berlín, kde jsem byla na praxi ještě jako studentka architektury, tehdy se tam jedna část v Mitte rekonstruovala. To byl jeden impulz, který jsem měla v hlavě. Vzpomínky z pražské situace jsou spíš smutné – vždycky když projíždím do Karlína, kde to mám ráda, tak se na tuhle stavbu dívám a je mi líto, že nijak nefunguje. Prostory pod oblouky jsou takové veřejné WC nebo prostor pro parkování a odkládání aut. Hned v tom prvním oblouku, který jsme teď minuly, byla auta, kterým chyběly gumy. Když jsme tady pořádali před třemi lety Trať galerií, kterou jsme poprvé upozornili na potenciál viaduktu, zjistili jsme, že tu auta parkují nelegálně, že je to tady jen tak tolerované. I když je to v samém centru Prahy, nikoho to nezajímá. Doufám, že po rekonstrukci už to tak nebude. Ještě musím zmínit, že mluvit o proměně viaduktu jsme začali tehdy, když jsme se z médií dozvěděli, že se bude rekonstruovat. Rekonstrukce se připravuje už od roku 2008, od roku 2012 se začala vyřizovat povolení, což byl impulz pro nás, abychom se začali věnovat tomu, co by mohlo být do budoucna pod oblouky. Viděli jsme projekt rekonstrukce a je sice výborný, ale vůbec nepočítá s využitím těchto prostorů. Naše aktivity spějí k tomu, aby se oblouky naplnily a proměnilo se prostředí okolo viaduktu.
Jak by to na různých místech mohlo po proměně vypadat? Rekonstruovaný viadukt by mohl výrazně změnit třeba Štvanici nebo okolí Florence, mohl by se stát zajímavější bránou do Karlína, než je teď.
Oblouky by se měly zasklít podobně jako v případě jiných evropských viaduktů, využití nás ale zajímá víc než samotný vizuál. Dneska je mnohem větší oříšek se bavit o tom, jaký program by tam byl. Vycházíme z identity Karlína, který byl vždycky zaměřen na drobný průmysl, vždycky byl o nějakém kreativním způsobu uvažování, proto bychom chtěli jít tímto směrem. Chceme z toho prostoru vytvořit kreativní inkubátor, i když v takové lineární podobě. Důvodem je jak místo, tak to prostředí, jsou to velmi unikátní prostory, 60 až 70 metrů čtverečních a výška oblouků je 6 a půl metru. Takové prostory se jinde ve městě nevyskytují, takže si myslíme, že se pro ně hodí něco jiného než běžný komerční prostor, prostor k pronájmu.
Vaše koncepce je tedy inspirovaná vídeňským viaduktem, kde je odstupňovaný nájem a nevýdělečné organizace platí mnohem méně než třeba kavárny.
Ano, myslím si, že jenom tak to může fungovat v nějaké symbióze. Nejvyšší nájem by měly platit kavárny nebo bistra, popřípadě prostory, kde se bude nabízet nějaké zboží, obchody se zajímavým designem například, lokální zboží, podniky, které jsou stabilizované, mohou si dovolit platit nájem, ale nabízí specifické zboží, ne takové, které koupíte v každém nákupním centru. Druhá část by byly kanceláře neziskových organizací, třetí skupinu zastupují nevýdělečné subjekty, chtěli bychom tu dát prostor umělcům, ateliérům, neměli by tu prodej, ale formu rezidence. Mohli by tu pobývat, inspirovat se, nějak se odpíchnout, nastartovat k dalšímu působení. To je základ našeho konceptu. Lokální a specifické projekty věnované technologiím, designu, grafice, architektuře, sociální projekty atd.
To by byl asi docela unikát.
Pokud by se povedlo tohle seskupení potencionálních nájemců, tak ano, vzniklo by něco, co doteď nikde nefunguje. Bohužel ani ve Vídni, kde to bylo takhle nastartované, ale když se změnila městská reprezentace, tak se změnil i koncept. Nejdůležitější je ten koncept vytvořit, aby dobře fungoval, a taky ho udržet.
Ve Vídni se to zkomercionalizovalo?
Ano. Je jasné, že ve chvíli, kdy se to tady promění, osvětlí, vyčistí, zkvalitní se prostředí okolo, když to začne dobře fungovat, tak to zkvalitní celé okolí, a tak mohou vzrůst nájmy a vznikne pak tlak na to, aby to do budoucna fungovalo jinak a aby se z toho víc profitovalo. Takže je proto nejdůležitější si dopředu ujasnit, jak přesně by ten koncept měl fungovat, a udržet to, aby z toho vznikl opravdu ten kvalitní a unikátní prostor pro různé druhy využití.
Mezi Křižíkovou a Sokolovskou by mělo v červnu začít Léto pod viaduktem, co tu mohou lidi čekat?
Možná to bude až od konce června. Zábor na celý prostor jsme získali teprve nedávno, takže se nám asi prodlouží příprava, nicméně celá tahle akce by měla tenhle prostor otestovat už nejenom na 2–3 dny, kdy jsme dělali Trať galerií. Tohle je už velkolepější akce, chceme otestovat, jak by mohl fungovat jinak, kdyby tu nebylo to chaotické parkoviště. Rozhodli jsme se tu zřídit letní rekreační zónu pro všechny Pražany i turisty, kteří si budou chtít přijít zasportovat nebo zarelaxovat, na nejširším místě jsme se rozhodli umístit volejbalové hřiště na volejbal, bude se tu dát hrát i nohejbal, pod jednotlivými oblouky budou pingpongové stoly, trampolína a různé prvky na cvičení, taky šachové stolky, společenské hry a jiné drobné věci pro běžný denní odpočinek. Taky si tu člověk může jen dát kafe nebo drink, bude tu kavárna, kde si bude možné půjčit sportovní náčiní. Tohle je taková představa, kterou ještě doplňujeme, teď nás napadlo jeden nebo dva oblouky využít pro kanceláře, když si někdo bude chtít udělat open office. Chceme podnítit nápady na to, co by tu mohlo být do budoucna, ale tohle využití není kopie té naší představy, tohle je prostě takový program na léto.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
