Pláže, nebo mrakodrapy? Kvůli těžbě stavebního písku mizí celé ostrovy

22. květen 2017

Titulní otázku budou muset některé asijské země začít řešit už brzy. Z písku, který zdánlivě můžeme najít všude, se stává stále vzácnější stavební surovina. Spotřebovává se ho dnes obrovské množství a naleziště se velkou rychlostí vyprazdňují. Ve východní části Singapuru proto vyrostly obří zásobní kopce písku, v Indii bagry po nocích odkopávají pláže a v Indonésii kvůli jeho těžbě mizí celé ostrovy.

Když jsem před několika lety projížděl čínským městem Kunming, sledoval jsem nekonečné sloupce rostoucích domů a siluety obřích jeřábů, které zakrývaly celý horizont. Tehdy jsem přemýšlel, kdo domy staví, kdo v nich bude bydlet a kdo výstavbu platí. Poslední, co by mě napadlo, bylo řešit, kolik betonu tohle rychle se rozvíjející město za poslední roky spolklo. Kdybych byl ale developer, byla by to nejspíš první věc, na kterou bych myslel. Z písku, který tvoří důležitou složku stavebního betonu, se skutečně rychle stává nedostatkové zboží. Hlavně v některých zemích Asie, které v současnosti prochází rychlým rozvojem, přibývá jim obyvatel a města se tam ještě mají kam rozrůstat.

Pokud navštívíte Dubaj, jedna z věcí, kterou bezpochyby uvidíte na reklamách, bude obrovský umělý poloostrov ve tvaru palmy. Jeho podklad tvoří směs kamení a 94 milionů kubických metrů písku. V polovině minulého desetiletí si ho developeři nechali vykopat z mořského dna na místě vzdáleném asi deset kilometrů od pobřeží. Pro stavbu rekordně vysokých mrakodrapů, které mají ukazovat bohatství města, si ale dneska musí nechat písek dovážet až z Austrálie. Sehnat kvalitní stavební písek je totiž těžší, než by se mohlo zdát. Velkou část Spojených arabských emirátů sice pokrývá poušť, ale zrnka pouštního písku jsou tak lehká a oblá, že se ke stavbě domů nedají použít. Mořský písek je zase prosolený, a aby neničil železné konstrukce, musely by ho stavební firmy nejdříve soli zbavit. A to si v době po globální finanční krizi může dovolit jen málokterý developer. Vzhledem k tomu, že stavební byznys je zejména v Asii stále na vzestupu a jeho centra se jen přesouvají z jedné země do druhé, je po kvalitním stavebním písku stále větší poptávka, jeho cena roste a stavební firmy si ho musí stále častěji nechat dovážet klidně i z tisíce kilometrů vzdálených dolů.

písek

Potenciál této suroviny si samozřejmě uvědomily těžařské společnosti a hlavně v rozvojových zemích, kde na ně s menší pravděpodobností dosáhne ruka zákona, se začaly vrhat doslova na každé vhodné ložisko písku. V Indii nebo Vietnamu je poměrně běžné ilegální odkopávání břehů řek, které leckdy ohrožuje stabilitu mostů. Způsobuje ale i úbytek ryb, poskytujících obživu rybářům nebo chudým komunitám. Někdy se těžaři nebojí ani po nocích odkopávat pláže a objevily se případy, kdy byly odtěženy celé ostrovy. V roce 2010 například vyšlo najevo, že kvůli ilegálnímu obchodu s pískem úplně zmizelo 24 indonéských ostrovů. Písková mafie tehdy zřejmě sázela na to, že to v zemi rozkládající se na více než 13 tisících ostrovů nějak ztratí.

Písek se, podobně jako voda, stal politickým tématem. Hned několik zemí z jihovýchodní Asie zakázalo tuto surovinu vyvážet do rychle se rozpínajícího Singapuru, aby své občany chránily před nebezpečími spojenými s „písečnou horečkou“. Singapur, malá země, která svou rozlohu uměle zvětšuje zasypáváním moře, na jeden čtvereční kilometr nově vytvořeného území spotřebuje téměř 40 milionů krychlových metrů písku. Aby se jeho růst nezastavil, začal Singapur s pískem zacházet jako se strategickou surovinou. Tvoří si písečné zásoby, srovnatelné třeba se zásobami ropy, které pro případy krize hromadí téměř každá země. Obrovské množství mořského písku na rozšiřování území i říčního písku na stavbu nových domů Singapur skladuje na východě svého území. Umělé kopce jsou obehnány ostnatými dráty a ve dne v noci je přísně střeží bezpečnostní agentura. Je téměř nemožné se k nim přiblížit více než na několik set metrů.

O rostoucích problémech s nedostatkem vody a blížícím se vysycháním zásob ropy v tradičních těžebních lokalitách se mluví často a nahlas. Nedostatek stavebního písku sice nezpůsobí hladomor ani energetickou krizi, ale vzhledem k jeho strategickému významu se z něj stává stále žádanější surovina. Můžeme proto očekávat, že o něm budeme, jak to u nedostatkových surovin bývá, slýchat stále častěji.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.