Pole dance: Zábava, sport i holčičí sounáležitost
Pole dance mě zaujal už v době, kdy jsem na internetu náhodou narazila na takřka akrobatická videa gymnastek u tyče. Co se týče pohybových aktivit, zařadila bych se spíš do kategorie pasivní divačky krasobruslení, takže vyzkoušet si na vlastní kůži pole dance pro mě byla celkem výzva. Než jsem se převlékla do šortek a šla vstříc dynamické rozcvičce, probrala jsem vše kolem pole dance s lektorkou Lindou.
„Pole dance je celkově sportovní tanec, ale dá se rozdělit na další tři kategorie, jedna je Pole Sport, což je kategorie, která míří směrem na olympiádu, jsou tam povinné prvky, je to nejbližší holkám, které baví gymnastika nebo s ní mají zkušenost. Mají i požadavky na kostým. Další kategorií je Pole Art, kdy se staví na tom, že je to brané spíš jako umělecký dojem. Ty holky se můžou projevit svobodněji, ale stále tam jsou limitace, nemůžete mít příliš vysoké boty na podpatku. A pak je styl, který k nám přišel z Austrálie, to je takový ten hodně sexy styl, Exotic Dance. Většinou to poznáte podle toho, že mají slečny na sobě boty na platformě a jsou oblečené, ale už trošku méně a je to víc sexy, mnohonásobně,“ odpovídá lektorka na jeden z mých prvních dotazů, kam pole dance vlastně zařadit, jestli jde spíš o sport, nebo třeba o sportovní akrobacii.
Už dlouho mě zajímá vnímání pole dance jako něčeho z prostředí barů a klubů, podle Lindy je tohle u nás už dávno vyřešené: „Tím, že pole dance v posledních pěti letech proběhl hodně médii a spousta lidí, když řeknu, že se věnuji pole dance, už ví, o co jde, a nekoukají na mě s opovržením, s jakým na mě koukali, když jsem se tomu začala věnovat v roce 2008. Takže v tomhle veřejném mínění se díky médiím podařilo posunout vnímání toho sportu úplně někam jinam. Na druhou stranu, často se v minulosti argumentovalo tím, že pole dance vznikl z indického cvičení, kdysi dávno, kdy tam chlápci skáčou na dřevěný kůl. Ona to není úplně pravda, to byl argument, kterým jsme v té době, kdy jsme začínaly, chtěly vyvrátit ta tvrzení o nočních barech a klubech, ale pole dance opravdu ve skutečnosti v těchto klubech vznikl. Takže já bych se za to nestyděla a asi bych to brala tak, že je to přirozená součást vývoje a té historie,“ dodává Linda.
Pole dance je nejen v Česku poměrně novou disciplínou, tak mě zajímá, kolik lidí se jí u nás vlastně věnuje. „Hodně. Je tu taková zajímavost: Česká republika, na to, jak máme malou rozlohu, tak je tady obrovské množství poledanceových studií. Vždycky, když k nám přijedou nějaké tanečnice ze zahraničí, tak jsou překvapené, protože třeba v Praze je těch studií patnáct. A to je podle mě světový unikát, že v žádném městě na světě, které má tolik obyvatel jako Praha, není tolik tanečních studií, která by se věnovala pole dance, jako u nás.“
Posouvám se od barů k motivaci kurzistek, které se pro pole dance rozhodly. A Linda zmiňuje dotazníkový průzkum, který před nedávnem organizovaly. „Ty výsledky vyšly v podstatě srovnatelně mezi tím, že to dělají pro zábavu, protože je to baví, to prostředí. Chodí se sem odreagovat, mají tady kamarádky a mají nějakou společnou činnost. A další věc je, že to dělají pro sebe, pro kondičku, fyzičku, pro formování postavy. S troškou méně hlasů nám vyšly soutěže, vystoupení a případná profesionální budoucnost v oboru.“
„Ty jsi zmínila olympiádu. Jak to s tím vypadá?“ pokračuji v rozhovoru. „Je to náročnější. Je několik asociací, které usilují o to, aby se pole dance stal olympijskou disciplínou, ale v podstatě si myslím, že v tuhle chvíli není moc šance, jak to tam touhle cestou dostat. Spíš se teď asociace baví o tom, že pole dance tam bude jako jeden z ukázkových sportů. Ale k tomu, že by se stal regulérní disciplínou, je, myslím si, ještě dlouhá cesta.“ I když pole dance zatím není olympijským sportem, i tak už ale existují šampionáty a různá mistrovství.
„V České republice jsme teď měli dvě mistrovství v Pole Sport, asi měsíc po sobě. To prostředí kolem pole dance je čistě ženské, vznikají tam různé rozbroje, takže máme dvě asociace v republice a každá si teď pořádá vlastní mistrovství. Kromě toho máme i další, volnější soutěže, já třeba jednu z takových pořádám. Nebaví mě ta limitující pravidla, co musí mít člověk na sobě, co tam dát za povinné prvky. Myslím, že se z toho sportu nebo tance pak vytrácí kreativita. Takže jsme se rozhodly udělat soutěž Pole and Me, to je soutěž bez pravidel a děvčata si tam můžou přenést ten způsob pole dance, který mají rády.“
Vzápětí se s lektorkou Lindou dostáváme k tématu, jaký je způsob hodnocení v pole dance. „Ve sportovních soutěžích sedí vyškolení porotci, kteří na to mají certifikaci a jezdí po celém světě, každý má na starosti jednu konkrétní věc: povinné prvky, natočení do prvků, aby byl vidět úhel, choreografie, floorwork. Jedna tyč je statická, druhá spinová, ta se točí na ložiskách dokolečka a v daném prvku je třeba buď vydržet určitý počet vteřin, nebo se obtočit dvakrát kolem osy tyče. Je to v podstatě jako krasobruslení, myslím, že tam se ta pravidla sportovních soutěží hodně inspirovala.“
Soutěže podobné Pole and Me, kterou Linda pořádá, nesou prvky a atmosféru ne nepodobnou hiphopovým nebo voguingovým battlům. Jako bojovnice si připadám i já, když se už převlečená připravuji na svou první hodinu. Ze sálu už se ozývá hudba, takže moje poslední otázka míří právě na hudbu, která se mi při podobné aktivitě zdá celkem nepostradatelná. „Na mistrovstvích musí být hudba jenom bez vokálů. Jinak je výběr hudby čistě na té tanečnici a určitě na tu úspěšnost to nějaký vliv má. Jeden čas byl populární drum’n’bass. Je tedy populární pořád, ale už je to často takové ‚už zase tahle hudba‘, takže se holky snaží vybírat i něco jiného,“ doplňuje Linda.
Když po hodině vycházím ze sálu v propoceném tričku, mám pocit, že mě tehdy na internetu někdo podvedl. Všechna videa, která jsem viděla, vypadala tak lehoučce, jako by tenhle typ tance byl něco velice snadného. Samozřejmě že obtížné prvky a akrobacii je třeba trénovat postupně. Kurzistka a recepční studia Tereza, která se pole dance věnuje dva a půl roku, mi s chápavým úsměvem nakonec vysvětlí, že vše je o kondici, hlavou dolů už většina slečen visí po dvanácti lekcích a takový typ sestavy, kterou mi předvedla ona, je otázkou třeba roku a půl. Její nenucené nadšení je tak nakažlivé, že i přes bolavé svalstvo z cvičení prvků a pro pole dance velice důležitých protahovacích cviků odcházím domů s úsměvem, motivací a s dobrým pocitem ženské sounáležitosti.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
