Praha je slyšet po vlacích a kočičích hlavách. Poslechněte si ji se Sonicity

26. srpen 2015

Praha zní různě. V tržnici Sapa hrkají a cvrlikají plastové hračky, v Karlíně podezřele bzučí novostavby. Ve vnitroblocích před deštěm cukrují hrdličky a po celém schodišti jedné budovy v areálu ČVUT rezonuje v interferencích automat na minerálku. Všechny tyhle zvuky Prahy můžete slyšet díky projektu Sonicity, který vznikl před pěti lety a stará se o něj Miloš Vojtěchovský z Centra audiovizuálních studií FAMU.

Praha, šotoušův sen

Sedíme v jednom z mála přístupných pražských vnitrobloků poblíž Opatovické ulice. Hluk rušného města sem skoro nedoléhá, slyšet jsou jen kroky, hučící transformátor a lomoz z nedaleké rekonstrukce, dohromady to dává zvuk podvědomě známý všem, kteří trávili dětství na dvorcích nebo mají pokoj otočený do rubu města.

Miloš Vojtěchovský připomíná další městské skladby, které jsou podle něj vyloženě pražské. „Jednak je to zvuk aut projíždějících po kočičích hlavách a pak jsou to například železnice. V posledních dvou stoletích míří nebo mířily do centra koleje ze všech světových stran. Na velké části centra slyšíte projíždějící vlaky.“ Právě v blízkosti vlaků prožil Miloš Vojtěchovský svoje dětství. „Člověk v noci ležel a poslouchal noční nádraží a ta ajznboňácká hlášení. To je něco, na co já mám pozitivní vzpomínky. Podobná zvuková krajina se dá pořád zažít okolo Bohdalce, kde je velké seřadiště.“

03457451.jpeg

Otevřené uši a potřeba bloudění

Na webu Sonicity najdete kromě databáze zvuků i mapu míst, kde je můžete znovu vyslechnout, což je ostatně jedním z úkolů projektu. „Není to o poslouchání přes internet. Má to vzbudit potřebu zvednout zadek a jít se podívat tam, kde to někdo neznámý zažil a nahrál,“ tvrdí Vojtěchovský a nabádá tak návštěvníky webu Sonicity, aby šli prozkoumat bohnický hřbitov nebo jeden z mála malostranských hostinců, který si zachoval svou atmosféru. Když už se na taková místa vydáte, očekává se, že budete mít otevřené uši, ale stejně podstatné je prosté umění procházet se. Potřebujete vypnout takovou tu utilitární stránku transportu z místa na místo,“ říká Vojtěchovský. Bloudit se může po způsobu fotografa Josefa Sudka, kterým se prý spoluautor projektu Sonicity hodně inspiroval. „Sudek chodil po Praze a čekal, až bude dobré světlo, klidně den nebo týden, a pak fotil.“ To samé se dá dělat i s rekordérem.

03417642.jpeg

Zabrnkat si na plot

Při poslouchání a nahrávání města nemusíte mít pasivní přístup. Sonicity totiž primárně nezkoumá zvuk, ale prožívání člověka v urbánním prostoru. A vztah města a lidí je do velké míry aktivní, připomíná Vojtěchovský. „Některé ty nahrávky vznikají i tak, že nějaký zvuk vytvářím. Není to tak, že jenom stojím a pouštím, ale má to performativní element. Můžete třeba chodit okolo plotu a přejíždět po něm rukama, z toho vzniká jakýsi hudební nástroj.“

Hudba a zvuk města k sobě mají blíž, než by se mohlo zdát. Ne náhodou proto na jedné nahrávce na Sonicity mluví kdosi o posouvaných vlakových vagonech v souvislosti se zpíváním a alikvótními tóny. Jen někdy člověk slyší až moc městských orchestrů dohromady. „Musíte jít někdy ve tři hodiny v noci Prahou, abyste byl schopen ty zvuky na ulici rozeznávat, protože jinak jsou přehlušené,“ říká Vojtěchovský. Můžete to brát jako jednu z rad, než databázi Sonicity rozšíříte o vlastní příspěvek. Připomínáme, že k tomu stačí rekordér, otevřené uši a potřeba bloudit.

Baví vás field recordings? Zúčastněte se projektu Frontiers of Solitude / Na pomezí samoty, které se zabývá post-industriální krajinou. Vydejte se na symposium Do hlubiny lignitových mračen a zkuste zvukový workshop v těžebním průmyslem poznamenané krajině Mostecka. Koná se 12. a 13. září.

autor: Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.