Rio a hry: Olympiáda je pijavicí pro město, které stojí na pokraji kolapsu

5. srpen 2016

V Rio de Janeiru začíná klání nejlepších sportovců světa o nejprestižnější triumf, jaký světový sport může nabídnout. Mimo reflektory stadionů ale stojí město, které je pořádáním velkých sportovních svátků zcela vyčerpáno – jak ekonomicky, tak sociálně i ekologicky. Není přitom prvním a zřejmě ani posledním pořadatelským městem, které potkaly podobné problémy. V Riu je ale jejich koncentrace nevídaná.

Pozemky, které obklopují olympijský park, byly už dlouho jedny z nejlukrativnějších ve městě, přitom ještě nedávno šlo o chudou čtvrť. „Jedná se o nejdražší metr čtvereční v Riu,“ říká Jose Jorge Santos de Oliveira, jeden z obyvatel, kteří se stále sveřepě brání vystěhování. „Jsme tady ve městě, ale také přímo uprostřed přírody. A pláže jsou tu čisté.“

Santos de Oliveira je pouze jeden z mnoha, kteří od města obdrželi likvidační nabídku – 8600 brazilských reálů, v přepočtu necelých 64 000 korun, za zbourání jeho domu. Když ji odmítl a chtěl lepší smlouvu pro celou komunitu, město mu nabídlo tři byty v centru Ria. S tím se rovněž nespokojil, úřady už s ním ale odmítly nadále komunikovat. Zatímco ostatní z místa mizí, Santos de Oliveira stále zůstává, přestože prostředí obklopující jeho dům kvůli demolicím připomíná spíše válečnou zónu.

Vehementní vystěhovávání ve jménu výstavby olympijských stánků místní odborníci považují za jeden ze způsobů, jak dostat pozemky do rukou developerů. To vše přitom jde proti dlouhodobému městskému programu integrovat favely do centra rozvíjejícího se města. A nejen to – vytvořit z favel plnohodnotnou část Ria měl být hlavní sociální odkaz, který měla olympiáda v brazilské metropoli zanechat.

03456941.jpeg

Zatímco se tedy na Olympijském stadionu v Riu de Janeiru při zahajovacím ceremoniálu představí tým deseti uprchlíků, který MOV sestavil, aby poukázal na světovou migrační krizi, svůj domov stále hledá velká část z bezmála 80 000 obyvatel brazilské metropole, které výstavba sportovních stánků připravila o střechu nad hlavou.

Vyhánění obyvatel z města je vůbec takovou malou olympijskou tradicí. V Tokiu v roce 1964 úřady nakázaly známé místní mafii Yakuze, aby si odjela na malé dvoutýdenní prázdniny. Z veřejných míst pak byli vyhnáni žebráci a bezdomovci, potulní psi a kočky byli systematicky vybíjeni.

Velice důsledně se o vyhnání sociálně slabých postarali i organizátoři v Atlantě v roce 1996. Charity a potravinové banky zaznamenávaly značný opad návštěvníků pokaždé před příjezdem inspekce MOV, a poté i během olympijských her.

Někteří byli zavíráni do vězení, někteří zastrašeni. Jiné zase posadili do autobusu. Jednosměrné jízdenky kamkoliv po USA, kde si bezdomovci mohli najít místo v ubytovně, udílelo samo město ve spolupráci s policií a „neziskovou organizací“ Project Homeward Bound. Po olympijské přestavbě z centra vymizely hostely pro bezdomovce, které nahradily výškové budovy.

Olympiáda ve městech často napomáhá k revitalizaci chudých a nevzhledných, ale atraktivních městských ploch. Známým příkladem je ostatně přebudování celé čtvrti okolo Olympijského stadionu v Londýně, kde se hry konaly před čtyřmi lety. Zároveň ale hry přispívají k čím dál většímu sociálnímu vyloučení a gentrifikaci. Olympijská vesnice ve Vancouveru měla po skončení her v roce 2010 sloužit mimo jiné jako sociální bydlení. Olympiáda ale urychlila výrazné zvýšení nájmů ve městě, které má dnes jedno z největších nákladů na život v Kanadě.

03680620.jpeg

Stejně tak i Riu po olympiádě zůstane olympijská vesnice a sportoviště, které teoreticky mohou přispět k sociální inkluzi. Příklad výstavby důležité linky metra, která už je v provozu, přičemž stále nebyla zkolaudována, a rychlého autobusového systému ale příliš nadějí nedává.

„Obě byly primárně postaveny k tomu, aby převážely bohaté lidi mezi bohatými čtvrtěmi. Drtivá většina obyvatel, kteří žijí v Zona Norte a zoufale potřebují lepší dopravu, aby zrychlili dlouhé cesty do práce, budou z výstavby profitovat jen minimálně,“ píše novinář David Goldblatt v deníku Guardian.

Olympijské hry v Riu mají také neblahý ekologický dopad na město. Vodní cesty v brazilské metropoli, v nichž se bude odehrávat i řada olympijských disciplín, jsou nejvíce znečištěné v historii a plné nebezpečných virů a bakterií. Úroveň znečištění je 1,7 milionkrát větší než míra, která by byla považovaná za problematickou v USA či Evropě. Podle výzkumů stačí vypít pouhé tři čajové lžičky vody v Riu k žaludečním a dýchacím problémům.

Rio se už ani nesnaží opakovat mantru téměř všech velkých sportovních svátků, že pomohou k ekonomickému rozvoji města. V mínusu ostatně skončila i většina olympiád či fotbalových mistrovství světa posledních let. A tvrdit, že hry v Riu by měly být jakkoliv ekonomicky výhodné, může na tváři vyloudit leda tak zoufalou křeč. Je to právě olympiáda a pořádání mistrovství světa před dvěma lety, které přispěly k tomu, že se ekonomika regionu Ria dostala na pokraj bankrotu.

03680629.jpeg

Sociální rozvrat města je znatelný – nemocnice přijímají čím dál častěji pouze akutní případy, policisté za svou práci téměř nedostávají zaplaceno, což vedlo k třicetiprocentnímu nárůstu zločinnosti ve městě za poslední měsíce. Stát přitom k zajištění bezpečnosti při hrách chce zaplatit okolo 2 miliard dolarů a povolal 85 000 vojáků, dvojnásobný počet oproti minulým letním hrám v Londýně, teroristická hrozba je ale podle expertů výrazně nižší.

Není tedy náhodou, že inspektor MOV John Coates před dvěma lety označil přípravu her v Riu za nejhorší v historii. Selhání pořadatelských měst se už v historii odehrála i jinde. Jen velmi málo z toho, co se děje v Riu, nepoznaly i další olympijské metropole v historii, a je téměř jisté, že podobné problémy budou mít i další města. V Riu se ale všechny problémy nakupily do té míry, že už dnes dostaly město a jeho obyvatele na kolena.

autor: Martin Vait
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.