„Rok nekupovat žádné nové věci? Jde to. Ušetřila jsem hlavně čas,“ říká Tereza, máma na volné noze

21. srpen 2017

Když začnu mít pocit, že nemám, co na sebe, prostě sáhnu hlouběji do šatníku, říká Tereza, původně kulturní manažerka, od loňského roku máma na volné noze. Letos si dala výzvu, že si celý rok nekoupí žádnou novou věc. Když něco potřebuje, nechodí do nákupních centrech, ale vyráží do sekáčů nebo mezi kamarády. „Mám radost, že se kvůli mně nemusí něco dalšího vyrábět – už to třeba vyrobené je,“ říká Tereza v rozhovoru o šetrném způsobu konzumování.

Proč ses rozhodla, že si letos nekoupíš žádnou novou věc?
Před rokem v létě se mi narodil syn, první tři měsíce jsem s ním trávila v malém bytě jedna plus jedna. Tak dlouhou dobu doma jsem nikdy předtím nebyla a trošku jsem šílela z pocitu, že máme moc věcí. Začala jsem se jich zbavovat, ale zároveň jsem kupovala potřeby pro dítě, které jdou z principu zase rychle pryč. Nabízela jsem je na facebookových fórech, hledala způsoby, jak je vyměnit. Tehdy jsem přemýšlela, jak takové situaci na příště předejít – no prostě si nesmím nic nového kupovat.

Chtěla jsem si také víc všímat toho, co si kupuju. Zajímalo mě, jestli to vůbec bez nových věcí jde a co tím projektem získám, nebo zjistím.

No a jde to tedy vůbec?
Jde. Zjistila jsem, že spoustu věcí opravdu nepotřebuju. Hodně toho jde sehnat alternativně a z druhé ruky. Nekoupila jsem si žádné nové oblečení, žádnou elektroniku. Narazila jsem pouze u dvou věcí – u bot a u počítače. Boty jsem si zašila. Nepořídila jsem si krásné nové sandále, z čehož mám radost. Počítač teď řeším, myslím, že ho půjde sehnat z druhé ruky, repasovaný – od někoho, kdo ho má a nepotřebuje.


Je dobré se podívat, co mám doma, co využívám a co ne. Napsat si seznam věcí, o kterých si myslím, že je potřebuju. Druhý den bych ten seznam měl pokrátit na věci, které opravdupotřebuju. Pak bych se měl ty věci snažit nalézt někde jinde, nekupovat je nové.

Co je pro tebe větší motivace? Chceš žít šetrněji? Nebo spíš ušetřit?
Chci žít šetrněji i ušetřit. Máme v rodině menší rozpočet, než když jsme byli oba pracovně aktivní – teď jsem na mateřské dovolené. Je to taky moje vlastní ideologie. Všechny zdroje, které používám, chci vracet do koloběhu. Když jsem začala žít doma s dítětem, každý den jsem vynášela plasty, papír. Už jen to mi přijde nesmyslné – sice všichni svorně třídíme, ale proč vlastně vyhazovat takové množství plastu?

Kdy tě šetrnost začala zajímat? Je to něco, co se mezi vrstevníky více probírá?
Přijde mi to pro naši generaci docela typické. Spousta mých známých to má podobně. Když jsem byla desetileté dítě v polovině devadesátých let, jezdívali jsme do velkých supermarketů a vraceli se domů s obřími nákupy ve dvaceti igelitkách. Vzpomínám si na nadšení v očích rodičů, že si takový nákup můžeme dovolit. My teď nakupujeme denně. Máme to jednoduché – žijeme v Dejvicích, kde je všechno blízko. Nechci ale odsuzovat nikoho, kdo to takhle nemá. Lidi žijí různě, třeba mají do obchodu daleko a vyplatí se nakupovat na měsíc.

Jaká jsi byla konzumentka, než sis dala svou roční výzvu?
Měla jsem diametrálně jiný příjem a také více času na to jít si koupit třeba něco na sebe. Je ale pravda, že nemám ráda pobyt v nákupních centrech. Naopak ráda chodím do sekáče, od ledna jsem se do něj byla podívat třeba pětkrát.

Jsou nějaká odvětví, kde se to pravidlo nic nového nekupovat udržuje hůře? U výrobků pro malé děti může mít člověk pocit, že musí spoustu věcí koupit, že jsou opravdu potřeba.
Odvětví pro malé děti je nebezpečné. Člověk si v prvním měsíci myslí, že potřebuje všechno. Když mu někdo neřekne: „na tohle se vykašlete,“ je tím dětským marketingem chycený. Jinak nevím. Když někdo potřebuje být pořád in a nést se na módní vlně, slevy v levných obchodech s oblečením jsou taky nebezpečné. Tam mě vždycky chytli. Výprodej s oblečením, sedmdesátiprocentní slevy, to má člověk pocit, že ty páté, šesté kalhoty fakt potřebuje. Do takových obchodů už ale nechodím.

Tereza si už rok nekoupila žádné nové věci

Co zkoušíš za obchody? Knihovny věcí? Bazary, second handy?
Když dneska zjistím, že nemám co na sebe, sáhnu prostě hlouběji do šatníku nebo jdu do sekáče, nejsem žádná švadlena, ale snažím se si občas něco upravit. Ještě je jeden dobrý způsob, jak získat věci – udělat si v okruhu přátel domácí výměnu. V dnešní době, kdy se potkáváme na sítích více než v reálu, je fajn pozvat přátele domů, udělat kafe, koláč, vyměnit věci mezi sebou.

Co bys poradila někomu dalšímu, kdo by chtěl zkusit nekupovat nové věci?
Je dobré se podívat, co mám doma, co využívám a co ne. Napsat si seznam věcí, o kterých si myslím, že je potřebuju. Druhý den bych ten seznam měl pokrátit na věci, které opravdu potřebuju. Pak bych se měl ty věci snažit nalézt někde jinde, nekupovat je nové. Napadá mě taky, že je dobré se podívat, kde jsou v mém okolí second handy, pokud si tedy potřebuju koupit oblečení. Taky si můžu dávat peníze, které neutratím za trička za sto korun, někam na stranu nebo do prasátka. Najednou z toho může být tisícovka, možná víc. Já jsem si za ušetřenou tisícovku koupila jízdenku na léto a jezdili jsme se synkem po republice dva týdny vlakem.

Co ti na nekupování nových věcí dělá největší radost?
Mám radost, že se kvůli mně nemusí něco dalšího vyrábět – už to třeba vyrobené je. Mám pocit, že žiju šetrně a spotřebuju jen tolik, kolik je nutné. Člověk ušetří peníze, ale i čas. Kdo má dost peněz, může si do prasátka symbolicky odměřovat ušetřený čas. Když jdu do supermarketu pro tričko a kalhoty a říkám si, že to je na půl hodiny – nestrávím tam třeba hodiny dvě? Ušetřený čas je pro mě možná důležitější než peníze. Ve volném čase si místo nakupování kreslím.

autor: Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.