Ruští fotografové hledají nový vizuální jazyk pro svoji zemi
Artikulace potřeby nového vizuálního jazyka pro Rusko je základem, na kterém vznikl soubor fotografií současných ruských autorů publikovaný webem The Calvert Journal. Fotografie, které nedávno vzbudily zájem britského tisku, mají být souborem obrazů představujících ruskou identitu nově a výrazem snahy narušit stereotypní vnímání východní Evropy.
„Musíme se na svoji zemi dívat tak, jako se američtí fotografové dívají na tu svoji. Prozkoumávat ji, zaznamenávat, přijímat, milovat,“ píše o svém souboru Max Sher, fotograf, který pracuje na projektu nazvaném Ruské rukopisy. Cestuje, aby vytvořil vizuální katalog své země, pořizuje neutrálně vyznívající snímky prosté zjevných symbolů spojených s Východem. V úmyslu má navštívit každé ruské město. Kromě fotek Shera soubor obsahuje 23 dalších sérií autorů, kteří fotí odlehlé i městské krajiny, portréty i módní fotky. Zahrnuje taky několik mírnějších fotografií nekonvenčního Slávy Mogutina, homosexuálního fotografa, novináře a aktivisty, narozeného na Sibiři, kterého ruské úřady donutily zemi opustit. Jsou tu i fotky podivné ženské krásy od feministické autorky Mashi Demianové nebo nenápadně ušpiněné, zářivé městské krajiny Alexandra Gronského.
„Jsou tam snadno identifikovatelné dva směry. Pohled na člověkem ovlivněnou krajinu, což je tradice v americké fotografii, která se táhne už od 30. let, skýtá v případě Ruska materiál, jaký v Americe vidět není, ale metoda uchopení je tradiční, takže je na to oko západního konzumenta zvyklé. Je to i důvod úspěchu v západním tisku, samotný obraz vás nemate,“ říká teoretik fotografie a redaktor Respektu Pavel Turek a dodává, že druhou tendencí je snapshotová estetika, vystopovatelná na Západě před několika dekádami. „Tak jako Larry Clark fotil na konci 70. let komunity mladých lidí závislých na drogách, tady se dostává do hledáčku styl nových zbohatlíků nebo ruské bílé chátry, který je pro Západ atraktivní, protože je to jiná lidská typologie. V zásadě ale nejsme moc daleko od toho, jaký pohled měl třeba Harmony Korine ve filmech jako Gummo v polovině 90. let. Tady nacházíme to samé v kulisách rozpadlého sovětského impéria.“
Filip Láb z fakulty sociálních věd zpochybňuje schopnost některých fotografií naplňovat cíl, se kterým soubor vznikal: „Na jedné straně vidím to, co je dost obvyklé v současné fotografii, laciná exotika, východoevropský bizár: je to tu špinavý, věci jsou rozbitý, lidi jsou nevkusní, do toho se promítá socialistický folklor, má to takovou dekadentní notu.“ Právě tyto fotky podle Lába naplňují západní předsudky. „Zaujala mě ta druhá polovina, která nezobrazuje spálenou zemi nebo postsocialistický divnoprostor. Je tam pár souborů, které jsou o tom, o čem by to podle mě mělo být, a to je citlivá reflexe autora, reakce na nějaké místo, vnitřní vyjádření niterného vztahu k tomu prostoru.“
Jako příklad Láb uvádí krajiny Lizy Faktor. „Jsou vyestetizované, čisté, hezky fungují, přitom to s sebou nenese lacinost. Je to moderní náhled na to místo, autorka tím dává najevo svůj vztah k němu. To je to, co mě zajímalo, stejně jako album od Evgenie Arbugaevy, z ruského severu, to je pro mě velká neznámá, věc nepříliš zpracovaná.“ O fotkách Maxe Shera má pochybnosti: „Není to nic tak neobvyklého, navíc Sher mi nedává moc informací o tom, jak to v Rusku vlastně vypadá, prostory, které fotí, jsou standardizované, odosobněné.“
Turek jednotlivé autory hodnotit nechce, zdůrazňuje, že v kontextu současné fotografie jsou fotky formálně obvyklé, soubor ale považuje za zajímavý. „Nejde o metodu, ale o to, na co se díváme. Je to pohled na Rusko, jak jsme jej ještě neviděli, jaký tamní fotografická scéna dosud nepřinesla. Nedá se ale říct, že by tady šlo o nový fotografický jazyk. Stávajícími prostředky, které fotografie hledala posledních 50 let, se tady zobrazuje realita, na kterou nejsme zvyklí.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
