Sabotující i postmaskulinní. Fanoušci ale na Euru konečně hrají prim

22. červen 2016

V reklamách, které se točí okolo fotbalu, je často slyšet věta, že opravdoví fanoušci jsou na prvním místě. Platí ale čím dál víc spíš pravý opak. Dění okolo letošního Eura však dalo této frázi za pravdu, i když do popředí se fanoušci katapultovali sami, ať už z pozitivních, či negativních důvodů. A často proti vůli samotných pořadatelů, kteří si šampionát stále víc přivlastňují.

Kvůli listopadovým teroristickým útokům u Stade de France se před začátkem Eura hovořilo především o bezpečnostních opatřeních a dalších hrozbách fundamentalistů. Po necelých dvou týdnech je jasné, že bezpečnostní složky selhávají a stadiony zažívají jedny nepokoje za druhými. Starají se o ně ale tvrdá jádra fotbalových fanoušků, pro které je Le Rendez-Vous, jak zní oficiální heslo Eura, opravdovým měsíčním dostaveníčkem.

Kvůli výtržnostem UEFA vyšetřuje také chování belgických, portugalských či tureckých příznivců. Španělské fanoušky zadržela policie kvůli nacistickým transparentům, maďarští příznivci zase hajlovali v utkání proti Islandu. A to je jen výsek z celkového obrazu na Euru.

Po letech, kdy se velké šampionáty odehrávaly vcelku v poklidu, je zničehonic letošní Euro zahlceno problémy s fanoušky. Napojení tvrdého jádra na extremistické linky je varovné, ještě víc alarmující jsou ale naprosto selhávající opatření. Na stadiony se dostávají lidé, kteří mají ve svých zemích zákaz vstupu na fotbal. A pronáší sem bez větších potíží předměty, jako jsou pistole na světlice, které vzhledově kopírují pouťové atrapy revolverů. Pokud tedy chceme čelit problémům represemi, je nutné vylepšit spíš děravá opatření pořadatelů.

03654216.jpeg

Vykreslovat problémové fanoušky jako jednolitou hordu „fotbalových teroristů“, jak se o části svých příznivců vyjádřil chorvatský trenér Ante Čačić, by přitom bylo nemístné. Přesně taková přehlíživost totiž vedla k tragédiím, jako byla ta na stadionu Hillsborough v roce 1989.

Anglii v 80. letech trápily problémy s chuligány, společnost ale nad fotbalovými fanoušky jako takovými zlomila hůl. I to přispělo k vytvoření prostředí, kde mohlo být kvůli nedbalosti policie ušlapáno 96 fanoušků Liverpoolu. Jejich rodiny za spravedlnost musely bojovat 27 let, a to i kvůli očerňující kampani, která měla smýt vinu z rukou úřadů.

03654223.jpeg

Dnes anglický fotbal trápí jiné problémy, včetně masivní gentrifikace. Zásadní Taylorova zpráva po tragédii na stadionu Hillsborough, která v důsledku vymýtila chuligánství a zvýšila bezpečnost na stadionech, ale primárně kladla důraz na vinu policie a úřadů. Jejím původním cílem bylo především vytvořit prostředí, ve kterém by fotbaloví příznivci neztráceli důvěru v orgány, které fotbal v zemi řídí.

Podobně jako se dnes můžeme dívat na zabití z nedbalosti na stadionu Hillsborough jako na selhání společnosti, jsou i letošní nepokoje v tomto ohledu příznačné. A právě chorvatští příznivci, kteří narušili zápas s Českem a přispěli ke ztrátě bodů svého týmu, jsou toho důkazem. Ať už byl jejich krok jakkoliv mediálně nemotorný a některé z jejich postojů pro společnost nepřijatelné – jako třeba namalování hákového kříže na trávník při zápase s Itálií –, jejich motivy jsou zcela pochopitelné. Chorvatští fanoušci nabyli pocitu, že jediná možnost, jak změnit mafiánské poměry v domácím fotbale, je sabotovat zápas reprezentace.

Výtržnické chování některých fanoušků a jejich neonacistické postoje jsou zavrženíhodné. Poměry ve světovém fotbale ale jen utvrzují jejich přesvědčení a eskalují konflikty. Od korupce a klientelismu ve fotbalových asociacích přes všežravost velkoklubů a agentů až ke snaze co nejvíc vyčistit fotbal od jeho politických konotací. Moderní fotbal už je tak sterilní a některé kluby i reprezentace tak zaměnitelné, že mezi tím, co vidíme v televizi, a tím, co hrajeme na herních konzolích, je čím dál menší rozdíl.

Z jednání fanoušků v posledních týdnech je přitom zřejmé, že je vše, jen ne jednolité. Nejlépe je to vidět na zcela odlišném příkladu irských příznivců. Zatímco trenér Martin O’Neill se v minulých týdnech postaral o lehce sexistické a homofobní výroky, irské fanoušky na Euru spojuje opačná nálada. „Je mezi nimi velice uvolněná atmosféra jakési post maskulinity,“ popisuje novinář Ken Early. „Když je na Euru někde potkáte, neustále zpívají skladby od ABBA či Westlife. Populární a vtipné jsou i kiss-cams na stadionech, kdy si mužští fanoušci, někteří oděni do ženského oblečení, dávají polibky,“ dodává.

03654228.jpeg

Z přetahování mezi ultras a svazy většinou nikdo nevychází dobře a při vyvozování odpovědnosti se jedná o bludný kruh mezi slepicí a vejcem. Jestli ale jediná odpověď, se kterou úřady potírají chuligánství, má být gentrifikace, je to jen zametání problémů pod koberec. Ať už jsou tedy projevy fanoušků na Euru jakékoliv, nelze jim upřít jedno. Jsou to právě oni, kdo vrací fotbalu v posledních týdnech identitu.

autor: Martin Vait
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.