Sdílené domy: Skupina kamarádů chce z českých činžáků udělat příjemné domovy

5. červenec 2017

Cena pronájmu i prodeje bytů stoupá zejména v Praze a velkých městech. Pro mnoho lidí začíná být bydlení neúnosně nákladné, nájmy totiž rostou rychleji než platy. Aby nájemníci ušetřili, stěhují se z center měst na okraj, do menších měst nebo hledají spolubydlení. Lidé z projektu Sdílené domy proto chtějí společně v Praze dům koupit, bydlet v něm a starat se o jeho údržbu a zvelebování. Ne jako klasické bytové družstvo, ale jako komunita.

Skupina kamarádů se inspirovala fungujícími projekty v zahraničí, Německu a Rakousku. Přejí si, aby podobných domů bylo ve městě více a vytvořily soběstačnou síť komunitního bydlení. „Většina z nás bydlí v nájemním bydlení, které je v Praze čím dál tím dražší. Nejen pro studenty, ale i pro pracující. Spousta členů má práce, které nejsou na plný úvazek. Měli by potíž získat hypotéku. Nebo ji ani nechtějí. Chceme získat jistotu vlastního bydlení a zachovat svobodu nájemního bydlení,“ říká Tomáš Růžička, jeden z členů projektu Sdílené domy.

Zatím tvoří kolektiv osm lidí a jedno dítě. „Zveme lidi, které už známe. Víme, že mají čas a chuť. Že jim projekt přijde sympatický,“ vysvětluje Tomáš. Nejde ale o skupinu lidí, která chce mít jen levnější bydlení. Chtějí, aby dům žil. Vytvořit komunitu kamarádů a podobně smýšlejících lidí, pro které bydlení neznamená minout se na chodbě a pak zavřít se do bytu. Chtějí být aktivní, mít v domě místo pro klubovnu nebo podobný prostor, pořádat akce pro veřejnost. Pokud to parametry domu dovolí, mohla by v něm být kavárna, sdílená dílna nebo infoshop.

Bude jednou jeden dům

Dům hledají v Praze, už teď ví, že se bude jmenovat Vlaštovka. Každý z členů má svůj vysněný, proto požadavky sepsali a hledají, kde se jejich přání protnou. Po čase se každému členovi požadavky rozležely a lépe si uvědomili, co je pro ně při bydlení důležité. „Nemůžeme chtít dům v Praze 5 minut od metra, s velkou zahradou. Takové domy neexistují,“ popisuje realitu realitního trhu Tomáš.

Na dům si chtějí půjčit větší část peněz od banky a od menších věřitelů. Ručit budou domem samotným. Menší půjčky jim připadají lepší, jeden věřitel by mohl chtít najednou peníze vrátit. „Koukali jsme na dům za třicet milionů. Kdyby nám banka půjčila 75 procent a získali bychom i půjčky od podobných projektů v zahraničí, které se takto podporují, tak bychom museli od známých a sympatizantů vybrat 3 až 4 miliony korun,“ má spočítáno kolektiv. Dům by tak spláceli 20 až 30 let, možná déle.

Každý člen kolektivu by platil nájem. Část nájmu by splácela půjčky, část připadla na opravy a rozvoj domu, část by šla do tzv. solidárního fondu. „U developerských projektů je cílem vytvořit zisk, u nás ne. Nájem je o zisk nižší. V zahraničních projektech je nájemné nižší než tržní. Nejtěžší je sehnat peníze do začátku, jakmile lidé bydlí, tak to funguje,“ říká Tomáš. V přepočtu na metry čtvereční navíc vyjde celý dům levněji než koupě jednoho bytu.

Vlastnictví je zátěž

Kolektiv neplánuje fungovat jako klasické bytové družstvo, ale jako družstvo bez přívlastků, které bude byty svým členům pronajímat. Společně bude rozhodovat o všech záležitostech, které se budou domu týkat, třeba o opravách. Rozhodovat se bude konsensuálně, co nejméně hierarchickým způsobem. K hlasování by mělo docházet pouze v závažných případech. „Nejedná se o bytové družstvo, kde každá jednotka má jeden hlas. Všichni jsou členové kolektivu a každý má tedy jeden hlas,“ vysvětluje princip rozhodování Tomáš.

Vědí také, že kolektiv se bude muset rozrůst. Ideálně o členy a členky, kteří budou o bydlení a i o světě smýšlet podobně. Proto si Tomáš myslí, že nebude problém se v kolektivu na věcech domluvit. Navíc bude mít každý člen právo veta při přijímání členů nových. „Spousta lidí má podobný hodnotový žebříček, postavený na spolupráci a solidaritě,“ doufá. Kolektiv i byt lze opustit, pokud za sebe člen najde náhradu.

„Chceme získat jistotu vlastního bydlení a zachovat svobodu nájemního bydlení,“ říká Tomáš Růžička, jeden z členů projektu Sdílené domy

Udělá jedna Vlaštovka jaro?

Kolektiv by si přál, aby sdílených domů postupně vzniklo víc. Z toho důvodu chtějí založit organizaci a vytvořit jejich síť. Vzorem je německý Syndikát nájemních domů (Mietshäusersyndikat) a rakouský projekt HabiTat. Německý syndikát vznikl na začátku 90. let a je v něm začleněno přes 120 domů po celém Německu. Jednotlivé domy se prostřednictvím zastřešující organizace navzájem podporují a zakázaly si činnost domů komercionalizovat. Díky solidárním příspěvkům pak mohou dávat půjčky svým nebo novým členům a kupovat tak další nemovitosti. Za celou dobu prý zanikl jen jeden sdílený dům.

Čtěte také

„Sdílené bydlení přináší svobodu i odpovědnost,“ uzavírá Tomáš. „Lidé se musí naučit spolu vycházet a ujasnit si priority. Jedině tak projekt může fungovat,“ věří Tomáš. Ve svých dokumentech se kolektiv vymezuje proti rasismu, sexismu, homofobii a hlásá solidaritu. Z bydlení se podle nich dnes kvůli vysokým cenám stává luxusní zboží a ze sousedů cizí lidé. Sdílené domy proti tomu bojují vizí „domova, který začíná už za domovními dveřmi“. Od vyzkoušení zajímavé myšlenky je ale několik dveří zatím odděluje.

Více o projektu Sdílené domy najdete na webu a Facebooku.

byt - bydlení - ve městě - mileniálové - městská slavnost
autor: Petr Bouška
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka