Sedláčkovo 2036: Předpověď budoucnosti z bubliny úspěšných mužů
Snídáte pokrm, který vám na základě měření vaší fyzičky sestavila lednička. Bloumáte v krajinách virtuální reality, protože pracovat už nemusíte. Vyrážíte na projížďku sdíleným aeromobilem, kochat se krajinou nového ruského impéria, které chrání Východ od islamizovaného Západu. Zhruba takhle by mohl vypadat svět poskládaný z představ v knize 2036: Jak budeme žít za 20 let?. V publikaci, kterou dal dohromady populární ekonom Tomáš Sedláček, najdete pár inspirativních předpovědí. A taky úplné bláboly.
„Čtenáři se do rukou dostává odvážná publikace, jejíž autoři jsou připraveni se za dvacet let veřejně ztrapnit,“ píše v úvodu knihy 2036 Tomáš Sedláček. Potenciálnímu zostuzení se rozhodli čelit novinář Jindřich Šídlo, sémiolog Josef Šlerka, architekt Adam Gebrian, bohemistka Markéta Pravdová nebo fotbalista Petr Čech. Někteří se neztrapní ani za dvacet let, jiní zase už letos. Nebude to ale tím, že zcela mylně předpověděli budoucnost. Je to sice nemožný úkol, jak připomíná sám Tomáš Sedláček i mnoho hostujících autorů, ale právě pro celkem bezprecedentní nepředvídatelnost příštích let i úkol lákavý.
Přes opakované pochybnosti o možnosti předpovídat budoucnost si je většina autorů jistá jedním: technologický vývoj se nezastaví. Nemají na něj vliv ekonomické recese, války ani katastrofy, stále exponenciálně roste, myslí si Tomáš Sedláček, autor jedné z nejoptimističtějších vizí v knize. Sedláček věří, že „člověk bude čím dál více žít digitálně, umělá inteligence a roboti za něj budou vyrábět, vyučovat, léčit, zkoumat, tvořit“. Ve své eseji předpovídá svět, kde se politická centra přesunula na globální a lokální úroveň, majetek se méně vlastní a více sdílí, to samé platí i o emocích a soucitu. Chudoba podle tradičně rozesmátého úspěšného ekonoma prostě nějakým zázrakem zmizí, nejspíš proto, že si všichni budeme chtít pomáhat.
Televizní zpravodajství pro fanoušky Star Wars
Vize odborníka na média Josefa Šlerky je temnější. Předpovídá personifikovanou distribuci informací nebo televizní kanály pro subkultury. „Svých vlastních televizních zpráv se dočkají třeba i skalní fanoušci Star Wars,“ píše Šlerka. V jeho světě budoucnosti nám média poskytují jen ty informace, které chceme, což je splněný sen a společenská hrozba zároveň. „Lidé žijí vedle sebe, ale přestali žít spolu,“ komentuje takový svět Šlerka a jeho vize se zdá o dost pravděpodobnější než Sedláčkova optimistická předpověď o všelidové digitální symbióze. Problémům života v pohodlných sebepotvrzovacích bublinách totiž musíme čelit už dnes. A moc nám to nejde.
I odborník na vzdělávání Bob Kartous se věnuje hrozbě fenoménu confirmation bias. „Vzpomeňte si na prognózy, že internet osvobodí a ‚nachytří‘ lidstvo. Po referendu o brexitu to můžeme definitivně prohlásit za utopii. Rozhodly mimo jiné hlasy lidí, kterým internet umožnil uzavřít se (…) do pevné krusty racionalizace našich stereotypních domněnek.“ Před životem v bublině a čím dál sofistikovanější mediální manipulací člověka ochrání jedině vzdělání, myslí si Kartous. To české přitom bude třeba konečně osvobodit od staré rakousko-uherské tradice, která učí spíš disciplíně než kritickému myšlení.
Bublina úspěšných mužů
Šlerka s Kartousem vytvářejí nezáměrný, ale zajímavý dialog. Další texty ve sborníku působí spíš bezzubě, nebo doslova komicky. Petr Čech předpovídá, že český hokej a fotbal se prostě zlepší. Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český AV ČR se převtělila do fiktivní postavy konzervativního dědouška, který si v dopise úřadujícímu prezidentovi stěžuje na mládež budoucnosti. Ta už nepřechyluje, neumí česky, už jenom „lajkuje“ na svých „streetphonech“. V poznámce na konci textu Pravdová píše, že názor dědečka se nemusí ztotožňovat s jejím. Proč tedy esej vznikla, to už se nikdy nedozvíme. A pak je tu několik zarputilých, úspěšných mužů, kteří fabulují o světě rozděleném na islám a velkoruské impérium (Höschl) nebo místo budoucnosti vzpomínají na staré časy (Hořínek), kdy se ještě žádný přidrzlý a líný zaměstnanec nepokoušel snížit týdenní pracovní dobu (Frolík). Přesně takové snahy totiž podle Frolíka ohrožují podnikání. Svobodné devadesátky, kdy se dalo cokoli, už jsou prostě definitivně pryč, smutní veleúspěšný businessman.
Pár konzervativních textů nedělá z knihy 2036 žádnou přehlídku různorodých perspektiv, prostě jen pokračuje ve stylu, který je pro dnešní dobu symptomatický. Ve skutečnosti si Sedláčkova publikace udržuje zvláštní status quo, je to kniha, která působí jako antologie kamarádů, povětšinou úspěšných, spokojených mužů z velkoměsta. Publikace, která se snažila předpovědět budoucnost, je v mnoha ohledech zaseklá v minulosti.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
