Senioři by v městských centrech chtěli více zeleně a laviček. A vzájemné ohleduplnosti

Paní Anděla žije v centru Brna už přes třicet let, samotné město ale zná už od dětství. „Strýc tu dělal průvodčí v tramvaji a projezdila jsem s ním celé město. Je škoda, že některé kulturní památky zchátraly, ale jinak je Brno krásně opravené,“ říká osmdesátnice, které k úplné spokojenosti chybí jen vlastní balkon nebo dvorek. Ráda asi ale místo toho chodí sednout na lavičku na náměstí Svobody.

Ne všichni senioři jsou k centru města, ve kterém žijí, tak shovívaví. Jiní oslovení Brňané důchodového věku zmiňují, že jim vadí neustálé rekonstrukce ulic, jiní nedostatek parkovacích míst nebo vysoké ceny za bydlení.

Když se pokácí oblíbený strom

Z výzkumu, do kterého se pustili sociologové z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, plyne, že život v centru jihomoravské metropole hodnotí tamní usedlíci důchodového věku společně s Pardubicemi nejpřísněji. Nejpříjemněji se cítí senioři naopak v Plzni, Kladně a Zlíně.

důchodci, penzisti|foto: Filip Jandourek

„Většina seniorů velmi negativně hodnotila nedostatek městské zeleně, příjemnost a estetiku prostředí a svoji bezmoc, která se v zásazích do zeleně velmi silně projevovala. Zmiňovali to, že vám někdo pokácí oblíbený strom, že se nevede debata o tom, jak se zastavují městské dvory, a že nemají moc do toho zasáhnout,“ shrnuje citlivé aspekty života v centru velkých českých měst výzkumnice Lucie Galčanová. Kriticky hodnotili někteří respondenti výzkumu také možnosti bydlení.

Život ve městech proměňují i studenti

„Pro ty majitele bytů je výhodnější byt obsadit skupinou šesti, sedmi studentů, kteří zaplatí vyšší nájem, než na jaký dosáhnou dva lidé, kteří v domě žijí už dlouhá léta,“ uvádí výzkumnice a zmiňuje fenomén, kterému se někdy říká studentifikace městského prostředí.

Senioři přitom málokdy zmiňovali jako rušivý element konkrétně studenty. Spíše mluvili o jevech, na kterých se příliv mladších věkových kategorií podepisuje – například jde o proměňující se nabídku služeb, která se orientuje na mladší nebo movitější klientelu. Jako příklad zazněla podle Galčanové ostravská Stodolní ulice: „Lidé, kteří tam bydleli dříve, si stěžují na to, že tam chodí převážně mladí lidé, že tam jsou další podniky, už tam nejsou žádné normální obchody a služby a je tam velký hluk. Životní a denní rytmy těch lidí se úplně míjí.“

Stodolní ulice v Ostravě|foto: Dana Josefová

Vysoké procento seniorů se tak v centru měst necítí bezpečně. Pro jejich větší pohodlí přitom může něco udělat každý z nás, zdůrazňuje socioložka: „Přes čtyřicet procent seniorů se bojí v noci vycházet ven ve velkých městech. V Praze, Brně a Kladně a Pardubicích to bylo až šedesát procent.“ Řešení přitom podle ní nemusí nutně znamenat větší výskyt policistů, ale i větší zájem lidí, když například někdo upadne nebo nastupuje a vystupuje z dopravních prostředků.