Sexuální zneužívání v britském fotbale: Hrstka násilníků, anebo kulturní problém?

Bývalý uznávaný mládežnický trenér Barry Bennell zneužil desítky hráčů, mnohdy i několik ve stejném týmu. „Na týdenní kemp na Kanárské ostrovy nás jelo sedm. Každý den si vzal jednoho z nás do pokoje,“ vypráví Andy Woodward. O tom, co se tam dělo, mezi sebou mladí fotbalisté Crewe nikdy nemluvili. Bylo jim jedenáct let, mluvit o takových věcech bylo nemyslitelné – sen stát se profesionálním fotbalistou by se rozplynul.

Zůstaly jim jen náznaky sdíleného tajemství, o kterých si tehdy mysleli, že je vnímají jen oni sami. Pamatují si je všichni. „Když mi bylo třináct, seděl jsem ve vlaku s jedním spoluhráčem. V jeden moment jsme na sebe letmo koukli a nic si neřekli. Od těch let jsme se dlouho neviděli, až teď. A i po té době se mě zeptal, jestli jsem tehdy věděl to, co on. Věděl,“ popisuje dnes třiačtyřicetiletý Woodward.

To, že tehdy nebyl jediný, se Woodward dozvěděl až po desetiletích depresí, psychických problémů a pokusů o sebevraždu. Bývalý fotbalista Crewe, Bury či Sheffieldu United byl prvním z mnoha, kteří před nedávnem uveřejnili svá svědectví o sexuálním zneužívání mládežnickými trenéry. Ve Woodwardově případě šlo o Barryho Bennella, ve své době jednoho z nejuznávanějších koučů, ale také odsouzeného a dnes podmínečně propuštěného pedofila.

Mladí fotbalisté|foto: CC BY 2.0

V Bennellově domě ve své době přebýval i mladý Gary Speed, hvězda Leedsu a Newcastlu a později trenér velšské reprezentace, který před pěti lety za neznámých okolností spáchal sebevraždu. Bennell si od roku 1992 odseděl dohromady 15 let v americkém a britském vězení za desítky případů obtěžování a znásilnění. Andyho Woodwarda zneužil více než stokrát, jeho naprostou bezmoc pak korunoval Bennellův sňatek se starší sestrou mladého fotbalisty. Nedlouho poté už ale padla první obvinění a odsouzení.

Woodward se Bennella již před lety odhodlal navštívit ve vězení. Odvahu vypořádat se s osudem veřejně a pobídnout další, aby už o svých traumatech nemlčeli, ale dostal až dnes. Reakce ho ohromila: vystoupila celá řada Woodwardových spoluhráčů. Mnozí další vypověděli i o útocích jiných mužů v jiných klubech. Za dobu od vypuknutí skandálu se britské policii ozvalo dohromady 350 lidí. Bennell byl v úterý obviněn z osmi dalších případů sexuálního napadení.

To vše je ovšem jen jedna – a alespoň do jisté míry pozitivní – strana případu, který zahýbal britským fotbalovým prostředím. Vzhledem k podezřele častým shodám výpovědí a k počtu nových obvinění je zjevné, že je kauza obrovská. Mediální pozornost ale získává až teď, přestože Bennell byl odsouzen už dvakrát v 90. letech a George Ormond, mládežnický trenér Newcastlu, v roce 2002. Ani jednomu z připadů tehdy nebyl věnován dostatečný mediální prostor. A žádný z klubů, které byly spojeny s případy zneužívání, poté neprovedl interní vyšetřování.

Podobně přehlíživý mediální postoj jako v Česku během procesu se sbormistrem Kulínským, který si po odsouzení za zneužití více než 30 dívek vysloužil pouhou podmínku, perverzní obdiv Davida Kollera či pozvánku do talk show Jana Krause, Britům vyčítat nejde. A to ani v případě Jimmyho Savila, který zatajil zneužití více než sta obětí i před svými nejbližšími a k němuž je případ fotbalového zneužívání často připodobňován. „V porovnání s Bennellem je ale Savile úplné neviňátko [v originále choirboy, pozn. aut.],“ říká další z řady postižených Jason Dunford.

Jimmy Savile|foto: CC BY-NC 2.0

Dunfordova slova o tom, že mohlo jít o spiknutí pedofilních kruhů, působí až příliš konspiračně. To ale jen do té chvíle, než nezávisle na něm Paul Stewart, jedna z nejznámějších obětí a bývalý útočník Tottenhamu a Liverpoolu, uvedl: „Můj trenér mi říkal, že to samé dělá svému týmu i Barry Bennell – a že se mám podívat, jak je úspěšný,“ líčí Stewart. „Dnes víme, že v tom jel člověk, který mě zneužíval, a Bennell. A oba byli propojeni přes mého trenéra, který mi tehdy o Bennellovi řekl.“

Woodward, dnešním povoláním policista, stejně jako jeho bývalý spoluhráč, majitel pohřebního ústavu Chris Unsworth, tuto představu potvrzují. „Myslím, že lidé z klubu věděli, co se tam dělo. Jen to zametli pod koberec. Jak vedení klubu, tak jeho profesionální hráči,“ říká Unsworth. Nevěří, že by se něco podobného mohlo dít dnes, a i proto si myslí, že se zneužívání v 80. letech dalo předejít, nebýt tehdejšího společenského klimatu. „Dalo se tomu zabránit. Ale v té době neexistovala žádná pravidla. Prostě jste si dělali, co jste chtěli.“

Shodují se na tom i lidé, kteří jsou problému nejblíž – deník Guardian a konkrétně šéfredaktor zdejší fotbalové sekce Daniel Taylor, který uvedl, že prohlášení Andyho Woodwarda a dalších obětí může být jen špičkou ledovce. O tom, že činy mohly být systematicky kryty, vypovídá i tón každého nového dílu ze série reportáží Guardianu.

Zdali jde o dalekosáhlý kulturní problém, či jen několik predátorských násilníků, nelze zatím jednoznačně určit. I proto, že se příliv nových veřejných svědectví a dalších označených pachatelů v posledních dnech trochu pozastavil. Mnozí další, kteří byli zneužíváni či o zneužívání věděli, podle Woodwarda bojují se svými předsudky a obavami. „Upřímné, rád bych slyšel více podpory od elitních hráčů. Měl jsem jich kolem sebe ve své době dost. Ale ve fotbale je pořád atmosféra naparování, chvástání a machismu, která by se měla vymýtit.“