Společenská odpovědnost firem: Vyhořelí manažeři, kteří dělají dobro, a hendikepovaní grafici

22. leden 2015

Nadnárodní korporace a soukromé obchodní společnosti mají celosvětově čím dál horší reputaci. Nejen v ekonomii existuje přístup společenské odpovědnosti firem a institucí, který tvrdí, že jakékoliv podnikání má minimalizovat negativní vliv na společnost a životní prostředí, a přitom je možné, aby takové podnikání bylo ziskové a udržitelné.

Dříve byla společenská odpovědnost firem spojována zejména s nadnárodními korporacemi. Podle nového přístupu ale není důvod, aby se jiné subjekty, jako třeba úřady, neziskové organizace nebo i školy, nechovaly odpovědně vůči svým zaměstnancům a okolí.

Jedním z podobných podniků je grafické studio, které vzniklo právě za účelem zaměstnávání lidí s hendikepem. Má dvě části, samotné studio, které poskytuje standardní služby, a pak nabízí ještě tranzitní program, ve kterém se hendikepovaní půl roku školí a připravují na budoucí zaměstnání.

„Ve firmě jsou čtyři zaměstnanci s těžkým zdravotním postižením, tři grafici a asistentka, která vyřizuje fakturace. Inzerujeme v Jedličkově ústavu, protože fungujeme primárně pro jeho klienty. Ale ukazuje se, že se musíme otevírat ven. V tuto chvíli je to půl na půl v poměru mezi lidmi z Jedličkova ústavu a lidmi zvenku. To platí pro naše zaměstnance i tranzitní program,“ říká ředitelka obecně prospěšné společnosti Maturus Jitka Čechová.

03298438.jpeg

Společnost vychází vstříc bezbariérovými prostory a nabízí práci z domu, nemůže totiž požadovat, aby byli například vozíčkáři v práci neustále. Všichni se sejdou dvakrát týdně, navíc grafická práce má tu výhodu, že ji lze vykonávat od počítače z domova. „Hendikepy zaměstnanců se přímo do kvality práce nepromítají, ale samozřejmě ti lidé potřebují jiné podmínky než zdravý člověk. Pozitivně mě překvapila jejich motivace, pracuji s lidmi, kteří mají hendikep a chtějí pracovat, což není úplně běžné. Také bojujeme s předsudky, lidé si myslí, že jsme chráněná dílna nebo že postižené ve skutečnosti nezaměstnáváme,“ říká Jitka.

„Já jsem čistě náhodou narazila na letáček s nabídkou zaměstnání, kamarád, co tranzitem prošel, mi řekl, ať to zkusím. Do té doby jsem dělala grafiku, aniž bych to věděla. Ráda kreslím, učila jsem se sama něco na počítači a tady jsem se naučila pod vedením pracovat v profesionálních grafických programech a objevila jsem pohled na současné trendy. Zvýšilo mi to sebevědomí, uvědomila jsem si, že můžu být zaměstnaná, že to zvládnu, že je to něco, co dělat chci, a že mě to hrozně baví,“ svěřila svou zkušenost se sociálním podnikem Štěpánka, jedna ze zaměstnaných grafiček.

Společenská odpovědnost se týká samozřejmě i standardních komerčních firem. Pavel Milan Černý, vyhořelý manažer, jak sám přiznal v rozhovoru, provozuje se dvěma společníky internetový obchod s ekologicky šetrnými výrobky.„Po deseti letech workoholismu ve finanční branži jsem v jeden moment cítil naprosté vnitřní prázdno a věděl jsem, že se něco musí zásadně změnit. Hledal jsem další poslání a to, jak bych mohl světu přispět. Dali jsme se dohromady ještě s dalšími dvěma společníky a začali dělat něco, co má dopad. My máme společenskou odpovědnost v DNA, ale to téma je dnes sexy, firmy se tím rády ohání, ale často to není od srdce, není to skutečné,“ otevřeně na téma říká Pavel.

03298439.jpeg

„Podnikání se navrací tam, kde možná skončilo vlivem honby za ziskem,“ komentuje lakonicky výkonná ředitelka Asociace společenské odpovědnosti Lucie Mádlová fenomén CSR. Společenské odpovědnosti se podle ní člověk neučí, ale odpovědnými se lidé stávají. Jako třeba ve Švédsku. „Ideální je začít odmalička, teď je správná doba, kdy věci vnímáme jinak a vychováváme děti jinak. To koresponduje s naším projektem Odpovědná škola, kde děti učíme třídit odpad, být aktivní v místní komunitě, pečovat o své zdraví atd.“ Ochota českých firem k CSR podle Lucie poslední dobou roste, spousta firem přejímá globální strategie, ale k CSR přistupují i menší a lokální podniky. Pokud je CSR strategie řešena dobře, může být inspirativní i v osobním životě zaměstnanců. „Poslední dobou je aktuální pojem expertní dobrovolnictví, kdy firma využije schopnosti svých zaměstnanců, aby pomohli dobré věci,“ uzavírá Lucie rozhovor. Jeho kompletní verzi si můžete poslechnout tady.

Čtěte také

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.