"Taky jsem si myslela, že feministky jsou ošklivé agresorky, pak jsem zjistila co feminismus je"

„České ženy mají hrozně malé sebevědomí, bojí se říct si o vyšší plat, bojí se říct si o povýšení, bojí se poslat chlapa v hospodě do p-dele, když je na ně hnusnej,“ říká Kamila Zlatušková, kreativní producentka České televize, na které právě běží její seriál Zlatá mládež. „Moje babička byla předsedkyní moravského ženského spolku Vesna, u jehož začátků stáli Leoš Janáček nebo Dušan Jurkovič. Líbí se mi na tom moravském přístupu i to, že si navzájem pomáháme. I osvícení muži chápou, že feminismus není boj pár ulítlých ženských, které mají pořád menses.“

„Je to takový mýtus 90. let, ale spousta lidí si to pořád myslí,“ říká Lucie Jarkovská z brněnské Fakulty sociálních studií o rozšířeném přesvědčení, že feministky jsou ženy, které nenávidí muže. „Pramení to ze snahy feministky zdiskreditovat, ještě než začne jakákoliv debata. Je to podobné, jako když někoho označíte za sluníčkáře, tím toho diskutéra shodíte, ještě než cokoliv řekne. Debata už dál nefunguje,“ vysvětluje autorka mimořádně zábavné publikace Gender před tabulí, kde na konkrétní školní třídě ukazuje třeba to, jak samy ženy často fungují jako ochránkyně tradičních pořádků a obrazů žen a mužů.

„Sexismus poškozuje jak ženy, tak muže, ženy to ale mají ještě pořád horší,“ říká Kateřina Peterková z Feministické společnosti Karlovy univerzity. „Představa, že feministky nesnášejí muže, mi přijde hrozně legrační, mezi feministkami a feministy, co znám, tohle nikdo neříká. Dokonce se nám jednou v našem spolku přihodila kuriózní situace, kdy na feministický piknik přišlo víc mužů než žen,“ směje se Kateřina. Feministické spolky, jako je ten, na jehož vedení se podílí, jsou na západních univerzitách běžné. Feministická společnost na UK je u nás jediná.

„Když mi někdo říká, že není feministka, protože má ráda muže, reaguju na to baterií otázek: Jestli chodí k volbám, jestli má vlastní majetek, jestli má bankovní účet, jestli řídí auto, rozhoduje, s kým bude mít sex, a tak dál. V odpovědích na ně se ukazuje, co všechno feminismus a hnutí za práva žen dokázaly, ukážu tím, o čem skutečně jsou,“ říká Silvie Lauder z týdeníku Respekt. Klíčové jsou podle ní vzory. „Pokud vidí třináctiletá holka v televizi ženskou, která vede obří instituci, sama se rozhoduje a říká o sobě: ano, jsem feministka – takhle vypadá feministka, je to pro její vývoj extrémně důležité.“ Lauder přiznává, že v 90. letech, kdy dospívala, taky podléhala mýtům o feministkách – do té doby, než zjistila, co přesně feminismus je.

„Nejsem si jistá, jestli feministky jsou ženy, co nenávidí chlapy, jestli takový existujou, tak jsou to asi zhrzené duše. Mít rád chlapy je mít rád lidi,“ uzavírá Nikola Mucha, zpěvačka, jejíž texty jako Chlapi sú kokoti někteří špatně nesou. „Nepovažuju se za feministku, hlavně proto, že se z poloviny cítím být mužem. Takže ne,“ vysvětluje Mucha.