Ulice nepatří lidem, ukazují sousedské slavnosti v Brně

„Některé ty úpravy jsou spontánní, třeba že se omezí doprava a je možný prostor využít jinak. Lidi si uvědomí, že stereotypy, na které jsou zvyklí, nemusí fungovat napořád – to, že na ulici se parkuje a jezdí tam auta a oni se tam můžou protáhnout nějakým úzkým chodníkem a jít pryč. Může se to změnit v místo, kde je možný se zastavit a obývat ten prostor,“ říká Robert Sedlák z Nadace Partnerství, která je jedním z koordinátorů Týdne města. V pátek odpoledne bude nadace v parku na Obilním trhu ukazovat lidem fotky dobře řešených městských problémů odjinud.

„Budou to fotky k projektům, jako byl třeba v německém Freiburgu, kde se povedlo vytvořit čtvrť bez aut. Lidi se domluvili, že si pak můžou ulice upravit natrvalo do podoby, ve které si můžou hrát děti, dá se tam jezdit na kolech, je tam dost zeleně,“ zmiňuje projekt, který funguje i ve čtvrti Barmbek v Hamburku, jehož radnice plánuje úplné eliminování aut ve městě během příštích dvaceti let.

„Dobře teď funguje prostranství před kinem Scala, kroutím ale každý den hlavou nad tím, že křižovatka ulic Jaselská, Gorkého, Arne Nováka, kde je denně masivní pohyb chodců, je zároveň velmi frekventovanou křižovatkou,“ zmiňuje dvě brněnská prostranství, kterým by dal palec dolů a palec nahoru.

Prostranství před kinem Scala |foto: Kuba Kořínek

Studenty brněnské architektury zajímají dílčí chyby ve veřejném prostoru. Na stanovišti v kontejneru na Mendlově náměstí sbírají komentáře kolemjdoucích na adresu komplikovaného prostoru, kde je pivovar, klášter a vine se odtud i řada paneláků. Podle studentů vlastně žádným náměstím není.

„Mendlák je hlavně dopravní uzel, od toho se to všecko odvíjí, je to taková křižovatka cest, lidi se tu jenom míjí, vůbec se tu nedá pobýt,“ říká Pavla Kilnarová z projektu Moje náměstí a připomíná, že se ve městě o podobě Mendlova náměstí mluví už dlouho. „V celém Brně není ideální náměstí, nejlépe podle nás vychází náměstí Svobody, ale pořád jenom na nějakých 80 %, na stoprocentní prostranství jsme nenarazili. Náš ideál je postavený na jižanských, třeba italských prostranstvích, která jsou uzavřená, lidi tam pobývají, je tam příjemné prostředí a celkově ten pocit z toho je jiný. V našich klimatických podmínkách to nemůže fungovat stejně, ale dá se tomu přiblížit,“ říká Ivana Lelkes.

Výstava na Obilném trhu|foto: oficiální Facebook Týdne ve městě

Ateliér miniBrownfields vystavuje v podivně zapomenutém trojúhelníkovém prostoru před nádražním viaduktem, kam lidé chodí, jen když jim tu jede tramvaj. „Brownfieldy jsou klasický areály po bývalých továrnách, ale minibrownfieldy jsou už pod rozlišovací schopnost, jsou to malá místa, často velmi komplikovaná, jsou na nich různé sítě, složité majetkové poměry, doprava, hluk a jsou obtížně využitelná, my se snažíme najít pro tyhle černé díry využití a zapojit je zpátky do města,“ říká vedoucí ateliéru Pavel Stříteský. Brněnský bermudský trojúhelník, jak nesmyslnému zelenému ostrůvku přezdívají, navrhli jeho studenti využít jako cyklonádraží, parčík nebo jeskyni, v jejímž podzemí by byl hotel. Do okolí trojúhelníkového nonsensu totiž přijíždí autobusy, vlaky i spojem z letiště turisté.

Minibrownfield před nádražním viaduktem|foto: oficiální Facebook FA VUT

„My budeme promítat živý přenos z našeho bytu, bude to třídenní blok, vždycky hodina plus minus, bude to prostě jenom naše žití, nemělo by to být nějak inscenovaný,“ říká Zdeněk Ryneš z FAVU. Společně se svou spolužačkou Ivanou Bendovou je téma odhalování soukromí na veřejnosti baví díky videím na YouTube už nějakou dobu, reality show ze svého bytu budou promítat na venkovní stěnu paneláku na Veletržní, projekce bude nejlíp vidět z parku u letohrádku Mitrovských.

Čtěte také

Díky tomu, že si svoji událost každý organizuje sám a většina z nich není nijak nákladná, program stačilo jen koordinovat. Nejkomplikovanější se ukázalo zajištění dočasného záboru ulic Údolní, Bratislavská a Veveří, kde se ve středu zúží vozovka a několikadenní pěší zóny mezi Arne Nováka a Obilním trhem, Úvozem a Kraví horou. „Myslím si, že tahle zkušenost člověka přivede k tomu, že něco je asi špatně,“ říká jedna z koordinátorek Barbara Herúcová ze spolku Brno hraje na city, podle které si zřízení dočasných pěších zón vyžádalo několikeré obcházení několika úřadů a často vyčerpávající vyjednávání. Podle ní se snad i díky Týdnu města časem podaří podobná vyjednávání zjednodušit. Pointou oživování měst v době Týdne je právě upozornit na to, co z ulic dělá jen nepříjemné tranzitní koridory, a zároveň na fakt, že jsou lidé z města na jejich normální stav apaticky zvyklí.