V amerických městech ožívají boční uličky z komiksů. Nejlepší ulice v Praze je kompletně prázdná

1. listopad 2016

Tam, kde několik generací jen vysypávalo odpadky, se dnes v amerických městech snídá, nakupuje nebo sleduje fotbal. Nový vzhled dřív přehlížených (ne)míst uvnitř města, navržených jen jako spojovací koridory mezi ulicemi, má potenciál restartovat každodennost celého městského bloku nebo vyšvihnout nudné město na žebříček těch nejlepších pro život – ve Spojených státech se teď ohnisky nového městského života stávají úzké boční uličky proslavené komiksy a rvačkami ve starých televizních seriálech.

Asi nejznámější příběh je z australského Melbourne, které se v 80. letech vyprazdňovalo a život v jeho ulicích byl téměř nepostřehnutelný. Vypráví jej pár let starý dokument Lidský rozměr vycházející z vizí dánského guru oživování městských prostorů Jana Gehla. Pohled „předtím a potom“ ukazuje nejprve prázdné ulice a následně Melbourne, v té době už trojnásobného držitele titulu „nejpříjemnější město pro život“ s nově vyčištěnými spojovacími uličkami vyplněnými venkovními zahrádkami, obchody, stánky a malými galeriemi propojenými do pruhů pěších zón, ve kterých se zdržuje většina korzujících účastníků městského provozu. Jakkoliv pochybné bývají žebříčky městské kvality života, změna, která se udála v Melbourne, měla skutečně význam pro celé město.

„Heroin Alleys“

Americké back alleys byly původně zamýšlené jako pouhá městská infrastruktura, kam se ve filmech padá do kontejnerů plných pytlů na odpadky. „Je tam většinou trochu chaotická směs věcí, které na normálních ulicích nečouhají. Potrubí, zadní vchody, prostory pro zásobování,“ říká architekt Daniel Toole, který se uličkami zabývá na svém blogu Alleys of Seattle. „Historicky jsou městské uličky nebezpečná místa, často souvisely s prostitucí nebo drogami. Přitom v Evropě jsou tradiční urbanistickou formou, běžně průchozí úzké uličky evropských velkoměst jsou tím, na co se turisté z jiných kontinentů často nejvíce těší. V Japonsku se jim říká Roji, což doslova znamená malá ulička. Vznikly organicky spolu s parcelováním a vyčleňováním prostoru pro zkratky mezi bloky. Uličky jsou jako žíly, zatímco ulice a bulváry fungují jako tepny,“ vypráví Toole, který na svém blogu dává dohromady sbírku postřehů o všech druzích designu a využití městských uliček, se kterými se poprvé seznámil po přestěhování do Seattlu, jednoho z měst, kde se uličky staly jedněmi z nejoblíbenějších míst.

V Chicagu nebo Los Angeles se před pár lety ukázalo nutné odstranit z uliček asfalt a nechat na jejich místech vzniknout pavouka zelených chodníčků kvůli pravidelným velkým vodám, které se městem valily po rozsáhlém pevném povrchu. V Baltimoru, oblíbeném díky kultovnímu seriálu The Wire, ve kterém si boční uličky mnohokrát zahrály, proměnu způsobil problém s odpadky. Místní iniciativa se zaměřila na vyčištění uliček, kde následně začaly vznikat nástěnné malby a postupně se tu začaly konat verze typických amerických block parties.

Postup je všude podobný, po úklidu uliček je místní spolky vyplní dočasnými trhy, výstavami, instalacemi, hrami pro děti nebo jen neobvyklým designem nebo květinovou výzdobou. Ty do ulic přitáhnou skupiny lidí, kteří by se jim obvykle vyhnuli. Jedním z nejlepších nápadů v Toolově Seattlu bylo umístění velké televize doprostřed jedné z uliček vždy v době fotbalového zápasu. „Dokonce i v Detroitu je krásná ulička, díky které se povedlo oživit celý okolní blok,“ říká architekt. „Mělo to takový úspěch, že v ní lidé začali pořádat večírky, nebo dokonce svatby, lidé si tu uličku kompletně přivlastnili.“ Svoji novou miniuličku má taky Hollywood, v místě dříve přezdívaném Heroin Alley je dnes pěší prostor s uměleckým trhem a zahrádkami.

03671836.png

Bez frapéčka a burgerů

V českých městech najdeme obdobu amerických spojovacích back alleys jen málokde. Podobných přehlížených prostorů, které mají potenciál načerpat do města vyprchávající energii, je ale bezpočet – okolí železničních viaduktů, dvorky, vnitrobloky nebo plácky před domy ustupujícími z uliční čáry. Zásadní je však to, co novou identitu míst definuje. Veřejně prospěšné oživení prostoru by nemělo znamenat jenom zřízení zahrádky pobočky franšízové hospody nebo prodej signature hamburgerů. A to nejenom proto, že zahrádek a obchodů bývá obvykle plné centrum města.

O mnoho zajímavější mohou být pro fungování nově vzniklých městských prostorů jen zdánlivě kosmetické úpravy – i v amerických městech se podle Toola osvědčují proměny, které spočívají v pouhém ozvláštnění streetartovým piecem, neobvyklým osvětlením nebo nejlépe vytvořením infrastruktury pro to, aby lidé mohli místa naplňovat svými vlastními nápady a aktivitami. Městské zahrady, hřiště, lavičky, stoly nebo plácky pro grilování vytváří pro místní prostory, které jsou skutečně jejich. Na rozdíl od zahrádek podniků, kam se člověk posadí jenom tehdy, když zaplatí za cappuccino. Užitečným heslem je v tomto případě pravidlo, že méně je více. Při vylepšování měst by se nemělo přehlížet ani nebezpečí potenciálního vyhazovu z místa, který proměna může znamenat pro bezdomovce.

Nejlepší ulice v centru Prahy

Zajímavým naplněním hesla a příkladem uličkového paradoxu je pražská ulice V Kotcích, která kolemjdoucím přesyceným obchodní nabídkou dokáže doplnit kyslík svou kompletní prázdnotou. V Kotcích je ukrytá mezi pulzující Havelskou a Rytířskou, tvoří ji dvě řady renesančních domů, které jsou zároveň součástí dvou zmíněných okolních tepen. Většina podniků, které tu sídlí, umístila výlohy do nich. Ulice tak funguje podobně jako americké back alleys – lemuje ji šňůra zadních vchodů a větráků. Díky tomu je jednou z nejpříjemnějších ulic v centru města, člověk si tu může centrum Prahy užít bez všeho zdejšího kýče a humbuku.

03671843.jpeg
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.