Vy jste skejťáci. Víte, co děláte

Snímky filmaře a skejtra Pontuse Alva Strongest of the Strange z roku 2005 a In Search of the Miraculous z roku 2010 se pokládají za pilíře nové vlny DIY ve skateboardingu. Po celém světě inspirovaly skejťáky k tomu, aby začali stavět vlastní nezávislá útočiště z betonu i bez svolení úřadů. Filmy zaujaly také svou nekonvenční estetikou – například část jezdce Scotta Bournea je místo muziky doprovázená recitací básní Charlese Bukowského. Pomíjivost organických betonových rájů, které mohou být kdykoliv zničeny, podtrhl Alv také tím, že na jednom ze záběrů sedí vedle těla svého zesnulého dědy. Tou dobou se o scéně v Malmö mluvilo už po celém světě.

Tamní skejťáci se naučili hledat společnou řeč s vedením města a navzájem si vychází vstříc. „Radnice je opravdu otevřená vůči skateboardingu a novým nápadům. Pochopili, že se jedná o specifickou kulturu, a dávají nám kompletní svobodu. Ve většině případů to kvůli byrokracii takhle nefunguje,“ vysvětluje v novém dokumentu Philipa Evanse Coping Mechanism Will Taylor z Virginie, který zasvětil život stavění skateparků. Vstřícná politika ze strany města byla prosazena především díky Ronnymu Hallbergovi. Zemřel náhle v roce 2010 a právě jemu je film věnovaný.

V čele skejtové komunity v Malmö stojí občanské sdružení Bryggeriet, díky němuž má město od roku 1998 velký krytý skatepark v prostorách bývalého pivovaru. Jelikož měla budova také nevyužívané učebny, rozhodli se zažádat o povolení k založení skejtového gymnázia. Úřady souhlasily. Přineslo to s sebou také ustanovení skateboardingu jako oficiálního sportu v zemi. „Jedinečné na této škole je, že studenti ráno chodí do školy v devět a odchází po deváté večer,“ trochu s úsměvem připomíná v dokumentu pro server Berrics John Dalquist, jeden z učitelů. Jenom 50 metrů od učeben mají totiž rozsáhlý skatepark s bazénem a vertikální rampou. V učebním plánu je totiž kromě matematiky, švédštiny, fyziky především skateboarding. Když vám to na skejtu jde, dostanete dobré hodnocení. Ale jestli vám jde víc natáčení nebo focení, můžete uspět stejně. Přispíváte totiž pro scénu. Kromě skateboardingu se učíte, jak fungují média, projektování na počítači nebo také jak stavět z betonu.

„Předtím než jsem zde začala pracovat, myslela jsem si, že skateboarding není nic víc než hobby. Po několika letech tady jsem si uvědomila, že je to mnohem hlubší a kulturně komplexnější záležitost,“ říká zástupkyně ředitele Marie Svensson. A dodává: „Jezdí sem skejťáci z celého světa, ale jsou trochu zklamaní, když zjistí, že to je zároveň normální škola se standardizovanou výukou.“

Skate or die!|foto: Filip Slivka

Pro některé znamená skateboarding na školách nepřípustnou institucionalizaci původně undergroundové kultury, ale v Malmö dokážou tento ambivalentní vztah vyvažovat a ctít jisté etické principy. Nepůsobí tam žádné velké společnosti. Vše funguje v duchu hesla „by skaters for skaters“. Důkazem je John Magnusson stojící za Bryggeriet, o kterého se kdysi pokoušely světové značky. Zahraniční sponzory odmítl a zůstal v Malmö, chtěl pomáhat scéně doma. Sám má za domem betonový bazén a během vaření večeře pro své dvě děti se vždycky jde na chvíli projet. Nedokáže bez skateboardingu žít.