Za nejhezčí tmou v Česku, popíjením v Hobitíně a šotoušovskou romantikou. Letní průvodce Radia Wave
Nejhezčí tma v Česku je v Manětíně, oblasti na pomezí Plzeňského a Karlovarského kraje. Deset místních obcí se tu před pár lety dohodlo, že ve světlem čím dál více znečištěném Česku vytvoří místo, kde člověk ještě může zahlédnout vesmír, aniž by musel daleko do hor. Námi oslovení architekti, cestovatelé i básníci přidali i tipy na tajuplnou jihočeskou tisícovku s výhledem jako na Aljašce, vesnici plnou moderní architektury nebo šotoušovskou romantiku v rekonstruované drážní vodárně Opava-Východ.
Sazovice: lázně těla i ducha
Sportovní areál a kostel v Sazovicích, doporučuje Adam Gebrian, moderátor pořadu Bourání
Léto mám spojené s dobrým počasím a s koupáním, takže bych jel někam, kde to můžu absolvovat. Prvních devatenáct let jsem prožil ve Zlíně, tak to doporučení bude na místo, které je velmi blízko, na obec Sazovice, která má asi tisíc obyvatel. Když přijdete do jejího centra, zjistíte, že tam kdysi bývalo fotbalové hřiště – jak to bývá skoro v každé takové obci. Moc se ale nevyužívalo, tak se místní rozhodli, že by ho mohli proměnit pro jiné sportovní účely. Ukázalo se, že na velké fotbalové hřiště se vejde místo pro malý fotbal, ale také pro tenis, hokejbal, že tu může být velké wellness zázemí a také bazén. To všechno má takové restaurační a pobytové zázemí od architekta Pavla Mudříka. Myslím si, že je to na skvělé úrovni, a člověk si tam připadá, jako kdyby byl v zahraničí. Zjistíte, že i na takovém malém místě mohou být skvělé věci. Poměrně nedávno se v téhle samé obci otevřel i nový kostel od architekta Marka Štěpána, který je nádherný. Člověk tu může zažít lázně i lázně ducha, zaplavat si, dobře se najíst, zasportovat si a večer zajít do kostela.
Tajemná tisícovka s výhledem na Aljašku
Kopec Myslivna, doporučuje Pavel Sladký, moderátor pořadu Casablanca
Ostatní respondenti nejspíš vyberou něco městského, takže schválně dám něco přírodního. Vybírám kopec Myslivna, který patří mezi ty nejméně známé české tisícovky. Je to kopec, pod který nejezdí žádná hromadná doprava, bude vás stát trochu práce se nahoru vyškrábat. Pokud to ale dokážete, můžete mít při dobrém počasí pocit jako na Aljašce. Kolem dokola uvidíte zvlněnou, zalesněnou krajinu, žádná civilizace a při dobré viditelnosti možná zahlédnete i Alpy, Myslivna je totiž prakticky na rakouských hranicích. Je to kopec, který je opředený spoustou podivných historek. Po cestě můžete míjet skály, o kterých se říká, že tam jsou stružky vyrubané do kamene, aby tam mohla z obětních důvodů téct krev kohoutů. Na tom asi není moc pravdy, ale celý kraj Myslivny je magický – už od dob, kdy tu vládli Buquoyové, kdy tu prošla velkým rozmachem plavba dřeva, a potom samozřejmě po odsunu, kdy v Novohradských horách zůstala velká spousta vesnic, které pohltil les nebo se prostě rozložily – včetně dvoutisícového městečka, do kterého se až teprve teď velice pomalu vrací život.
Stále nová Litomyšl, zenová rozhledna a muzeum starých dveří
Litomyšl, Akátová věž a Centrum stavitelského dědictví v Plasech, doporučuje Karolína Vránková, týdeník Respekt
Pro všechny, kdo mají rádi město, dolce vitu a kávičky: Litomyšl. Je to sice známá a Pražáky oblíbená destinace, ale v posledních třech letech tady toho hodně přibylo a o tom se tolik neví. Velkolepě tu zrekonstruovali zámecké návrší a zpřístupnili několik objektů: chrám Nalezení svatého Kříže, Regionální muzeum a potom moji oblíbenou Jízdárnu, kterou rekonstruoval ateliér HŠH a Jan Šépka za pomoci velkého množství zlatavého laminátu – je to opravdu extravagantní zážitek. Na návrší je také možné si objednat architektonickou prohlídku, která vás provede po všech těchto objektech.
V Česku taky v posledních letech vyrostlo hodně rozhleden a některé jsou opravdu krásné. Moje hodně oblíbená je Akátová věž u Židlochovic. Je to taková jemňoučká stavba z akátových kmenů a s výhledem na akáty, je to zajímavý, meditativní zážitek. Slyšela jsem doporučení i na Kelčský Javorník a hodně extravagantní je věž na hradě Orlík u Humpolce – středověká věž je doplněná novými materiály, železem a lamináty, sama jsem ji ještě neviděla, ale vypadá velice zajímavě.
Ještě jedno místo mám moc ráda – Centrum stavitelského dědictví v Plasech, půl hodiny za Plzní. Je tu nové muzeum historie stavebních technologií. To se bude líbit všem nostalgikům, kteří rádi vzpomínají, co všechno bylo dříve lepší. Po návštěvě tohoto muzea zřejmě zkonstatují, že i stavitelství bývalo lepší. Jsou tu vyobrazené všechny technologie, vývoj dveří, oken, malty, cihel, dává to člověku úplně nový obraz o tom, jak se staví.
Přespat s Perseidami
Manětínská oblast tmavé oblohy, doporučuje cestovatelka po malých dobrodružstvích Ester Nagyová
Rok 2017 je docela výživný pro pozorování různých astronomických jevů, takže bych doporučila osadu Umíř, která je v Manětínské oblasti tmavé oblohy – jednom z mála míst, kde se dá pozorovat nebe. 12. srpna budou opět padat Perseidy, doporučuji tohle místo, protože se tam dá skvěle přespat. A není většího dobrodružství než jít do práce poté, co jste strávili noc pod širákem a pozorovali hvězdy.
Tvarůžky a paneláky
Muzeum olomouckých tvarůžků v Lošticích, sídliště F1 a restaurace Mordor, doporučuje Klára Eliášová, spoluautorka knihy Paneláci a nanukový guru
Doporučila bych výlet do oblasti Olomoucka, nejdříve do města Loštice, do Muzea Olomouckých tvarůžků. Je umístěno v bývalém barokním měšťanském domě, který před pár lety rekonstruovalo olomoucké studio Ječmen. Na tomhle výletě se krásně spojí jídlo a architektura.
Odtud bych pak pokračovala autobusem do Olomouce, kde se milovníci architektury mohou vydat na sídliště F1. Bylo postavené v sedmdesátých letech podle plánů architekta Víta Adamce. Dominuje mu hodně zajímavý dům, který má horní část zakončenou pomocí výtvarně pojednaného vodojemu. Rozhodně stojí za vidění.
Pak můžete pokračovat do historického centra města a dorazit na oběd do specifické, lehce bizarní restaurace Mordor, to je podnik, kde jeden z místních rybářů pravidelně vaří netradiční sladkovodní ryby, které těsně předtím chytne.
Když z vesnice zbyde jenom chrám
Chrám Nanebevzetí Panny Marie, Skoky u Žlutic, doporučuje básník Radek Štěpánek
Z míst, která jsem navštívil letos, mě určitě nejvíc uchvátily Skoky u Žlutic se svým poutním chrámem Nanebevzetí Panny Marie. Poprvé jsem tam byl v roce 2001. To měl ještě kostel původní věže. Vynořil se před námi v zemi nikoho jako přízrak. Z původní obce, jejíž centrum ještě v 50. letech kostel tvořil, totiž nezbylo skoro nic. Tak veliký kostel uprostřed ničeho na mě působil v mých patnácti letech jaksi nepatřičně, až děsivě. Letos bylo setkání jiné. Ano, ke kostelu pořád vede od osady Polom jen hodně mizerná cesta plná děr a výmolů, to ale může být pěším vlastně jedno. A krajina pomalu ožívá a prosvětlila se. Cesty v okolí lemují aleje jabloní a hrušní, dojem už není tíživý jako kdysi. Původní bronzové věže kostela, který se před člověkem znenadání zjeví, odřezali v roce 2006 zloději kovů, takže dnes má kostel mnohem menší. Chybí i celý sanktusník. Nové plechové báně se ale lesknou ve slunci, které dřívější zelená barva spíše pohlcovala. Mezi nimi hnízdí poštolky, občas proletí hejno rorýsů. Také okolí, z něhož kromě stále stojícího hostince vystupují zbytky obvodních zdí dřívějších domů, kypí životem a rozkvétá. O historii kostela a celé obce, která zmizela, se návštěvník dozví právě v kostele, o který se dnes stará spolek Pod střechou. Jeho členové kostel hlídají, otevírají poutníkům a zajistí jim i výklad. Navíc tam pořádají i koncerty a jiné kulturní akce a také poutě. Pro člověka, kterému třeba nestačí rozjímat ve Skocích v samotě a za zpěvu ptáků, mohou být takové akce vhodnou chvílí k návštěvě.
Plzeňský industriál a šotoušovské ráje
Landscape Festival v Plzni, opavské Kupé, doporučuje Jan Zikmund z Výzkumného centra industriálního dědictví FA ČVUT
Podíval bych se do Plzně na Landscape Festival, který probíhá až do konce září. Řada s ním souvisejících akcí probíhá v upravených průmyslových stavbách – v Depu 2015, což jsou bývalé opravny dopravního podniku, kde teď bude zahájena výstava architektonických konverzí, další akce budou v Papírně. Navštívit byste měli i nově opravenou železniční stanici Plzeň Zastávka, kde je roztomilá kavárna, nebo Mooving Station, což je také bývalá stanice, kde je teď nově divadlo. Když už jsme u té železnice – na podzim loňského roku byla otevřena drážní vodárna u nádraží Opava-Východ, kde probíhají také výstavy a koncerty v kulturním prostoru KUPE. Ta drobná stavba, která léta chátrala, dostala novou náplň, místní si ji docela oblíbili.
Opijte se v Hobitíně
Sklepní ulička Vrbice, doporučuje cestovatelka Backpacklady
Zajeďte si do sklepní uličky ve vinařské obci Vrbice. Na zdejších sklípcích je zajímavé to, že jsou vytesány do kamene a že se můžete úplně náhodně zeptat některého z vinařů, aby vám sklep ukázal. Funguje to bez problémů. A ty sklípky vypadají úplně jako Hobitín na Novém Zélandu. Nekecám!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
