Zbořme videoherní patriarchát
Kráska unesená King Kongem, brutálně zavražděná manželka nebo mrtvá milovaná uvězněná ve vaší kyberpaži – to jsou jenom některá z genderových klišé poutajících ženské postavy ve videohrách bezmocností, ze které je vykoupí jedině mužský hrdina, ať pomstou, nebo heroickým výkonem. Hráčky nebo herní designérky bojující se sexistickými narážkami to ale nemají o moc jednodušší.
„Vím, že jsou to jen trollové a mám je prostě ignorovat. Ale teď vážně. Mám strach,“ začíná svoji řeč na Konferenci herních vývojářů v San Francisku designérka Deirdra Kiai. Její nová hra Dominique Pamplemousse s jedinečným narativem na pomezí komediálního muzikálu, která se zabývá genderovými otázkami, byla na každoročním Festivalu nezávislých her nominovaná hned ve čtyřech kategoriích. I přestože nevyhrála, rozvířila důležitou diskusi o stereotypizaci ženského pohlaví ve videohrách. „Pro osobu, která vypadá jako já, je pozornost přece jenom dvousečná zbraň. Netýká se to jenom mě, ale všech, které nesplňují heteropatriarchální standardy mladých, štíhlých, nepostižených žen,“ pokračuje Deirdra naštvaně dál a z publika se ozývá potlesk.
Nejsou to ale jenom herní designérky bojující o hlas ve světě blockbusterů jako dříve ona, ale i samotné hráčky, které se potkávají se sexuálním harašením na chatech online světů nebo serverů jako Steam. Žumpou archivující nejodpornější sexistické nadávky, se kterými se hráčky setkaly, je pak blog Fat, Ugly or Slutty. Když ho projíždíte, chápete, že strach Kiai z trollování je opodstatněný. Přitom podle Evropské softwarové asociace jsou už několikátým rokem síly žen a mužů v herním světě téměř vyrovnané – letošní výroční zpráva ukazuje 48 procent ku 52. Podle statistik agentury Internet Advertising Bureau je v Británii pařanek dokonce více.
Důvod bát se měla i autorka seriálu Tropes vs. Female in Video Games Anita Sarkeesian, která kriticky rozebírá herní narativy negativně zobrazující ženy. Po prvním dílu se na ni snesla neřízená vlna výhružek smrtí nebo znásilněním a cílené útoky na její blog Feminist Frequency. Dotčení fanoušci nesnesli, že si někdo dovolil sáhnout jim na jejich oblíbené tituly. Sama Sarkeesian se ale vyznává z fanouškovství a nostalgické lásky k některým hrám zmíněným v seriálu. Jako stereotypní motiv v nich identifikuje „krásku v nesnázích“, který neúmyslně standardizovala společnost Nintendo v roce 1981 arkádovou hrou Donkey Kong. Později ho japonský vývojář Shigeru Miyamoto, stojící za legendárním titulem, využil i u dalších klasik, jako The Legend of Zelda, nebo v příbězích největšího z instalatérů Super Maria. Zápletku, kdy se mužský hrdina vydává vysvobodit krásnou princeznu, Miyamoto pochopitelně nevymyslel. Je jedním z nejstarších syžetů a videohry jej pro snadnější čitelnost logicky vstřebaly taky.
Sarkeesian zdůrazňuje, že ženy by neměly být jen součástí příběhu o mužích, ale volá po silných a soběstačných hrdinkách. Nejznámější ranařka videoherního světa je Lara Croft ze série Tomb Raider, která ale kvůli hypersexualizované vizáži je přece jenom taky problematická. Střídmější outfit jí v posledním díle sice přidal na serióznosti, ovšem komplikovaný vývoj postavy nebojácné archeoložky by vydal na samostatný článek. Bezpochyby ale nespočet hráček ke konzolím a počítačům přilákala. Pozitivní příklady se lépe hledají na scéně indie videoher primárně neútočících na nejnižší lidské pudy a řešících složitější situace.
Role žen v herním průmyslu nebyla tématem jenom na letošní Konferenci herních vývojářů, ale i na největší události odvětví E3. Jeden diskusní panel se zabýval tím, jestli dá vytváření ženských postav designérům hodně práce. Reagoval tak na odpověď technického ředitele Ubisoft Jamese Thriena na otázku, proč v nejnovějším pokračování franšízy Assassin´s Creed nebudou žádné ženské postavy – je to údajně pro animátory složitější a zabralo by to dvojnásobně víc času. Nesouhlasné reakce okamžitě zaplavily Twitter hashtagem #womenarehardtoanimate. Přitom ženské charaktery přidalo minulý rok do multiplayeru i Call of Duty a sci-fi střílečky Halo nebo Gears of War je tam měly už dřív.
„Nemyslím si, že by mohl někdo být zcela popsán genderem, rasou, sexualitou nebo jinou limitovanou kategorií,“ zdůraznila ve své řeči Kiai. Chtěla by, aby se to jednou hráči na sítích i herní branže jako celek naučili chápat. Dá se s tím něco dělat – přání být vnímán jako osobnost, a ne stereotyp není zas tak moc.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
