Ženský fotbal stále prohrává stoletou válku s mužskou zpupností

10. červenec 2015

Pro ženský sport je tento týden zřejmě nejdůležitější v celém roce. Sobotní finále Wimbledonu rozhodne o vítězce nejprestižnějšího turnaje v tenise – tedy v nejsledovanějším a nejlépe finančně honorovaném ženském sportovním odvětví. Fotbalové mistrovství světa žen, které v pondělí nad ránem skončilo vítězstvím Američanek, na druhé straně ilustruje, nakolik vzdálené jsou světy obou ženských sportů.

Ženský fotbal dnes mohl mít stejné postavení jako ženský tenis, nebýt obstrukcí ze strany anglické fotbalové asociace (FA). Ženská kopaná za první světové války zaznamenala značný vzestup v popularitě – až takový, že těsně po válce přitahovala na tribuny více diváků než mužský fotbal. Například v roce 1920 dorazilo na stadion Evertonu na utkání populárního týmu Dick, Kerr’s Ladies 53 000 diváků a dalších 15 000 se podle pamětníků již na tribuny nevešlo. Nejvyšší návštěva mužského výběru Evertonu přitom v tehdy probíhající sezoně činila pouhých 39 000 diváků. Na rozdíl od mužských týmů věnovaly Dick, Kerr’s Ladies své výdělky na charitu (v dnešním přepočtu šlo celkem o 14 milionů liber), a peníze si tak neschraňovaly pro vlastní účely.

Ženy obecně navíc neměly ve vedení anglického fotbalu zastoupení. To spolu s „nežádoucí“ popularitou ženské kopané vedlo k tomu, že anglická fotbalová asociace v roce 1921 dospěla k pozoruhodnému závěru – fotbal je pro ženy nevhodnou záležitostí a musí zmizet ze všech hřišť, která mají co dočinění s FA. Ženský fotbal byl tedy v Anglii, ve své době nejvlivnějším fotbalovém národě světa, až do roku 1971 prakticky odsouzen k záhubě.

03427288.jpeg

„Byl to šok a dokázaly jsme si to vysvětlit jen žárlivostí. Byly jsme oblíbenější než muži a naše výnosy ze vstupného mířily na charitu,“ popisovala situaci v roce 1993 hráčka Dick, Kerr’s Ladies Alice Barlow. „Nemluvím sprostě, takže vám nemohu říct, co říkal zbytek týmu. Ale bylo to celé smutné, protože jsme spolu zažily opravdu šťastné časy.“

Zatímco mužský fotbal má dnes za sebou více než 150 let nepřerušovaného institucionalizovaného vývoje, ženská kopaná se mohla probouzet až v posledních dekádách. První mistrovství světa žen se přitom uskutečnilo teprve v roce 1991, jednašedesát let po prvním mužském šampionátu. A přestože k rozvoji dnes dochází na různých kontinentech, děje se tak jen velmi roztroušeně mezi hrstkou států, čímž se znesnadnily podmínky pro větší rozvoj ženského fotbalu.

Z toho také plyne řada předsudků vůči ženskému fotbalu, z nichž si utahoval norský národní tým ve fiktivním dokumentu a které jsou již v ženském tenise alespoň do jisté míry překonány. Pokud pomineme zjevné sexistické narážky, nechuť k ženské kopané často fotbaloví příznivci zdůvodňují údajnou horší úrovní hry. Nechme nyní stranou fakt, že argument neobstojí už v momentě, kdy existují miliony (týchž) příznivců po celém světě, kteří navštěvují i zcela nejnižší ligové soutěže či žákovské soutěže. Je však samozřejmé, že fotbalistky dnes z drtivé většiny nemají šanci být na technické úrovni svých mužských protějšků.

Absolutní dominance mužského fotbalu vede k zásadnímu rozdílu, který panuje mezi kopanou a tenisem. Už při výchově v nejnižším věku se totiž nepočítá s tím, že by se z dívek měly stát profesionální fotbalistky, které by se mohly svým sportem také jednou uživit. Mistryně světa z USA za své vítězství obdržely 2 miliony dolarů, ale to je pouze 5,7 % z částky, kterou vybojovali němečtí fotbalisté za loňský triumf na mužském MS. Na Wimbledonu přitom vítězka obdrží zcela stejné peníze za vítězství jako její mužský protějšek.

Jedná se přitom o zakletý kruh – právě větší finance a mediální pozornost vedou k rozvoji ženského fotbalu. Rozhodně se přitom nedá říct, že by ženský fotbal svou přirozenou pozornost neměl. Zápasy mistrovství světa tradičně navštěvuje v průměru více než 30 000 diváků a finále MS žen mezi USA a Japonskem bylo ve Spojených státech nejsledovanějším fotbalovým zápasem historie. Průměrná sledovanost 25 milionů diváků přitom překonala všechna utkání finále NBA.

03427289.jpeg

Velká popularita a rostoucí tradice ženského fotbalu v USA vedou také k vynikajícím sponzorským smlouvám pro samotné hráčky. Ostatně americká reprezentantka Alex Morgan si z nich za rok přijde na 2,8 milionu dolarů. Právě její příklad však dokumentuje, že americký ženský fotbal naráží na zřetelný skleněný strop. Samotný kontrakt z fotbalové činnosti Morgan za rok přinese jen 6 % z celkových výdělků – tedy 180 000 dolarů. Ty jí přitom neplatí klub v americké profesionální soutěži NWSL, protože by se nevměstnal do miniaturního platového stropu, ale americký fotbalový svaz.

Zatímco na mistrovství světa fotbalistky hrají před plnými stadiony a miliony fanoušků u televizí, na klubové úrovni se vše zadrhává kvůli zmíněnému začarovanému kruhu. Ten by přitom mohl být překonán velmi lehce – kdyby ženský fotbal dostal peníze od FIFA, která překypuje finančními rezervami, a obdržel zaslouženou mediální pozornost.

03427269.png

Fotbalistky se ale prozatím z mistrovství světa vrací do velmi skromných klubových působišť. To ostatně chtěla zdůraznit i anglická fotbalová asociace poznámkou na adresu svých reprezentantek, které obsadily historické třetí místo. Jak už je však jejím – téměř sto let starým – zvykem, znovu se jí to úplně nepodařilo. „Naše Lvice se nyní vrací domů, aby zase byly matkami, partnerkami a dcerami,“ hlásil oficiální tweet FA.

autor: Martin Vait
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.