Zrůdy na jevišti. Freak shows jako lakmusový papírek normality, ošklivosti i nemoci

25. červenec 2017

Preludující siamská dvojčata, trpasličí kabarety a vousaté ženy patřily ke koloritu populární zábavy přelomu 19. a 20. století. Vystavování takzvaných zrůd nás dodnes fascinuje, četné popkulturní odkazy na freak shows jsou toho důkazem. Jak přehlídky lidských kuriozit vypadaly a kdo se mohl stát profesionální zrůdou? O historii freak shows vypráví antropolog a historik Filip Herza z Fakulty humanitních studií, který se věnuje dějinám postižení v 19. a 20. století.

Freak shows, tak jak je známe z 19. století, už dávno neexistují, přesto se s podobnými motivy v popkultuře stále setkáváme. Nezapomenutelná je scéna házení trpaslíků ve filmu Vlk z Wall Street, v Německu podobná zábava prý existovala ještě dlouho po 2. světové válce. Zakládají se podobné zkazky na pravdě?
O tom jsem neslyšel, ale je pravda, že popularita tehdy takzvaných liliputánů přetrvávala i v poválečné době. V Německu a ve Spojených státech existovala liliputí městečka. Šlo o zábavní parky, kde v modelech malých měst žily skupiny lidí malého vzrůstu. Návštěvníci se jimi procházeli a sledovali, jak trpaslíci žijí. Co se vystřelování liliputánů týče, tak to bude nejspíš spojené s cirkusovým prostředím, ale podrobnosti neznám.

V textu užíváme termíny zrůda, trpaslík, lilipután, abnormita atp., které jsou dnes vnímány jako urážlivé, ale v dobovém kontextu se běžně používaly.

Kdo byl považován za zrůdu, kdo typicky na přehlídkách vystupoval?
Nebyli to jen lidé s fyzickým postižením, ať už vrozeným, nebo získaným, ale například i lidé s extrémně dlouhými vlasy nebo tetováním po celém těle. Samotné postižení ale nestačilo, aby se člověk stal profesionální zrůdou, skutečně to obnášelo profesionální výkony. Člověk se musel naučit performerskému umění, třeba předvádět nějaké triky. Většinou se jednalo také o hudebně nadané jedince, což byl i případ sester Blažkových. V jednom z jejich nejslavnějších čísel jedna hrála na housle a druhá zpívala.

Můžete se rozpovídat o historii freak shows?
Historie přehlídek lidských kuriozit neboli abnormit sahá až do 18. století. Během jejich skoro stopadesátileté historie se výrazně proměňovala podoba představení podle toho, jak se měnil celý západní zábavní průmysl. Největší sláva freak shows spadá do dob velkých společenských změn, krizí a nejistot. Přehlídky přispívaly k debatě o závažných otázkách své doby, jako byl vztah k lidskému tělu, představy o kráse a ošklivosti, zdraví, nemoci, o tom, co je v širokém slova smyslu normální a nenormální.

Kdy se tato obludária objevila v českých zemích?
Je asi nutné říct, že dnes tolik populární termín obludárium se tehdy vůbec nepoužíval, užíval se například pojem „přehlídky lidských kuriozit“. Ani tehdejší performeři se neoznačovali jako obludy, ale jako zrůdy, abnormity nebo speciality. V českých zemích spadá období největší popularity freak shows, a těch velkých společenských změn, na přelom 19. a 20. století.

Návštěvníci Nového Bazaru v ulici Na Příkopech v Praze, měli v předvánočním čase roku 1902 příležitost zhlédnout Krao Farini (1876–1926) – „opičí dívku“ ze Siamu (dnešního Thajska), označovanou také jako chybějící článek v evolučním vývoji lidského druhu

Kde byly podobné přehlídky nejpopulárnější a jak se dostaly k nám?
Největšího rozkvětu dosáhly freak shows ve Spojených státech, kde jejich takzvaný zlatý věk nastal už v polovině 19. století. Ve střední Evropě byl historický vývoj odlišný, vliv americké kultury na tu evropskou začíná sílit až na konci 19. století, kdy se rozvíjejí komunikační kanály a média, kdy se svět globalizuje a propojuje. K nám se nejdříve dostávají obrazy a narativy, které se k slavným americkým zrůdám pojí, a na konci 19. století k nám pak přijíždějí už i samotní performeři, pobývající na dlouhých zahraničních turné. V roce 1901 tu například zastavil nejslavnější americký cirkus Barnum & Bailey, který s sebou mimo jiné vezl i show se slavnými lidskými kuriozitami. Od konce 18. století nicméně existovala také domácí, středoevropská tradice vystavování kuriozit, která se s tou americkou na přelomu 19. a 20. století propojila.

Celebrity a vykořisťovatelé

Existovala tedy mezinárodní scéna, kdy k nám jezdily zahraniční hvězdy a naopak čeští impresáriové vyváželi české kuriozity ven?
Ano, na konci 19. století dochází k internacionalizaci zábavního průmyslu a vznikají i nejrůznější mezinárodní asociace jak podnikatelů a ředitelů zábavních institucí, tak herců a performerů. Zároveň se objevuje kult celebrit a mezinárodních hvězd. A to platilo i v případě lidských kuriozit. Z některých se staly skutečné mezinárodní celebrity. Předpokladem k tomu byla jednak unikátnost toho člověka, jednak jeho performerské dovednosti. Z českých případů můžeme zmínit siamská dvojčata Josefu a Růženu Blažkovy, které vystupovaly po celé Evropě a dostaly se i do Spojených států.

Kdo v českých zemích přehlídky kuriozit provozoval? Byli to majitelé klasických cirkusů? A jak sháněli účinkující do svých show?
V evropských cirkusech takzvané zrůdy nevystupovaly, byla to doména jiných podniků – anatomických muzeí, panoptik nebo théâtre variété. Ta vznikla koncem 19. století jako nový zábavní formát pro nejširší vrstvy městského obyvatelstva. V Praze to bylo třeba Théâtre Variété v Karlíně, dnešní Hudební divadlo Karlín. Koncem 19. století existovala v Evropě síť těchto podniků, zároveň fungovala síť zprostředkovatelských agentur a individuálních agentů. Agenti tyto performery aktivně vyhledávali, vstupovali s nimi do nějakého typu smluvního vztahu a poté jejich služby zprostředkovávali divadlům. Smluvní vztahy mezi zrůdami a zprostředkovateli, neboli impresárii či principály, byly nejrůznější, stejně jako vyjednávací pozice performerů. V případě sester Blažkových víme, že si v průběhu života vydobyly jistou samostatnost rozhodovat o svém osudu a měly poměrně velký manévrovací prostor při vyjednávání s agenty i divadly. Blažkovy ale byly jako mezinárodní celebrity do jisté míry výjimkou, řada lokálních performerů zdaleka neměla takovou moc ovlivňovat svůj osud. Mnoho z nich se také ocitlo v tomto prostředí už v dětském věku, kdy o nich rozhodovali rodiče a kdy se v mnoha případech dá uvažovat i o obchodování s dětmi a o jejich vykořisťování.

Kde bylo možné se v Praze s přehlídkami lidských specialit setkat?
V první polovině 19. století to byla místa spojená s lidovými zábavami, například tržiště – Josefský plácek, dnešní náměstí Republiky nebo Karlovo náměstí. Odehrávaly se také na pražských ostrovech, na Štvanici a na Střeleckém ostrově. V průběhu 19. století přehlídky hodně měnily lokality, město se tehdy překotně vyvíjelo a často se tyto akce konaly v budovách určených k demolici. A pak tu bylo zmiňované karlínské varieté.

Liliputi jako symbol

Měly české přehlídky zrůd nějaká specifika?
Ona to byla mezinárodní kultura se svými standardizovanými postupy, obrazy a výstupy. Specifické pro české prostředí je, jaké diskuze tato vystoupení vyvolávala, jaké závažné otázky „obklopovaly“ těla těch zrůd. Mluvíme o období budování národních hnutí a rozvoje nacionalismu. Národ byl dost často představován jako kolektivní tělo, o němž bylo možné vypovídat i prostřednictvím lidských kuriozit a jejich vystoupení. V případě sester Blažkových se například vypovídalo o různosti a zároveň jednotě národního těla, o tom, že v národě jsou různé skupiny, například politické nebo sociální, které mají různé zájmy a mohou být ve sporu, musí ale zároveň zachovat jednotu. A domnívám se, že to lze vztáhnout i na liliputány, kteří u nás byli velmi populární v meziválečném období. Tehdy se debatovalo, jak moc je český národ vyspělý, velký a jaká je jeho pozice mezi velkými hráči světové politiky.

Minnie Warren a Nutt, hvězdy Barnumova cirkusu, v roce 1863

Proč přehlídky lidských kuriozit diváky tolik fascinovaly a dodnes svým způsobem fascinují?
Freak shows měly pro diváky terapeutický účinek. Byly nejpopulárnější v době výrazných společenských změn, což byla i doba, kdy se vedla intenzivní diskuze o tom, co je normální, jak vypadá normální lidské tělo, co znamená být normálním mužem a normální ženou. Mluvíme o období, kdy se mimo jiné vyvíjela představa o genderovém řádu a rolích. V období nejistot freak shows umožňovaly návštěvníkům, aby se vymezili vůči jinému a aby se identifikovali s určitou normou. Aby si mohli říct: my jsme normální muži a ženy, Češi, příslušníci civilizované evropské kultury, to v případě přehlídek divochů zato oni jsou ti abnormální, ti jiní. Jednalo se o potvrzovací funkci vlastní normální identity.

Kde se vzal ten koncept „normálního lidského těla“?
Představa normálního a abnormálního těla se objevila relativně nedávno, v polovině 19. století, a ten koncept měl několik zdrojů. Pochází z politiky osvícenských absolutistických režimů, kdy pro stát začalo být důležité, aby jeho obyvatelé byli co nejproduktivnější, aby co nejproduktivněji pracovali ve prospěch státu. Osvícenští monarchové potřebovali nejen schopné pracovníky, ale i vojáky. V tomto období začínají různá měření populace a rozvíjí se statistika, což je pak jeden ze zdrojů, ze kterého se představa normálního lidského těla rodí. Druhým je medicína, kde se o těchto pojmech začíná uvažovat už od 18. století. Je důležité zmínit, že v polovině 19. století se objevuje tento koncept v prostředí střední třídy. Většina tehdejších lékařů, statistiků a vědců pocházela z tohoto prostředí a představa normálního lidského těla tak mohla sloužit jako ideologický nástroj, prostřednictvím kterého střední třída ustavovala svou mocenskou pozici a požadavek na ovládání jiných skupin, které se nějakým způsobem odlišují – rasově, civilizačně nebo třídně. Zároveň byl tento koncept propojený i s představou genderového řádu, s představami toho, jaké sféry života jsou vymezeny pro ženu, jaké pro muže a kdo by měl mít ve společnosti dominantní roli.

Liliputáni v cirkusu Barnum & Bailey

Kam zmizely zrůdy

Proč freak shows během první poloviny 20. století vymizely?
Představy o tělesné abnormalitě se během 19. století velice vyvíjely, což souviselo i s rozvojem medicíny a moderních věd o člověku. Po 1. světové válce, která byla výrazným předělem, začalo být téma tělesného postižení mnohem viditelnější a naléhavější. Výrazně se zdokonalila medicína a došlo k rozvoji sociálního státu a sociálního zabezpečení. V meziválečné době vzniká moderní koncept tělesného postižení tak, jak ho známe dnes. Postižení je vnímáno jako hendikep, který jedinci brání plně zapojit se do společnosti, což znamená především plnohodnotně se zapojit do pracovního procesu. Postižení se začalo považovat za stav, ve kterém máte nárok na společenskou podporu. A tehdy freak shows ztrácejí na oblibě. Performeři přestávají být vnímáni jako profesionální baviči, ale jako pacienti nebo klienti sociálního státu, jejichž místo je ve specializovaných institucích a ústavech, ne na pódiích zábavních podniků.

A když se obloukem vrátíme k liliputánům, na rozdíl od jiných zrůd jsou stále součástí popkultury, vídáme je pravidelně ve filmech, v seriálech. Proč vnímáme lidi malého vzrůstu jinak?
Jejich popularita má asi více důvodů. Už v meziválečné době platilo, že tento druh postižení, můžeme-li to vůbec za postižení považovat, je společensky přijatelnější než jiné. Člověk malého vzrůstu je v podstatě malou kopií velkého člověka a celkem tak vyhovuje naší představě běžného lidského těla. Jde „jen“ o zmenšeninu „normálního“ těla. Další důvod může souviset s obecnou popularitou dítěte v naší kultuře a liliputáni děti připomínají. Můžeme tak díky nim uvažovat i o rozdílech mezi dospělým a dítětem, hrát si s těmito kategoriemi a třeba je i různě zpochybňovat.

autor: Alžběta Medková
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?

Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

jak_klara_obratila_na web.jpg

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama

Koupit

Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.