Ztracená generace a Generace nájmu. Studenti místo placení za byt stanují nebo jezdí vlakem

27. srpen 2015

Zprávy o studentech, kteří stanují nebo jezdí vlakem, aby nemuseli platit nájem ve velkoměstech, se často šíří díky jejich vtipným nápadům. Některým z nich jde v první řadě o dobrodružství a experiment. Stoupající počet lidí, kteří si při škole nemůžou dovolit normální bydlení, však ukazuje na rostoucí ceny nájmů ve velkoměstech a paralýzu, kterou studentům v mnoha zemích způsobuje vysoké školné. Těžko umořitelný dluh si mnozí uženou ještě dřív, než vůbec začnou pracovat.

„Částečně budu fungovat jako ostraha domu, rád pomůžu s nádobím a můžete o mně vyprávět historky. Kdo má ve stanu na zahradě kanadského fyzika?“ snažil se Evan Eames před rokem na Redditu přesvědčit někoho z Manchesteru, aby ho u sebe nechal stanovat. Ozvala se mu třicátnice, u které rozbil tábor na celých deset měsíců, na oplátku ji doučoval fyziku a matematiku a sám mezitím dokončil magisterský stupeň v oboru astrofyzika.

Německá studentka Leonie Müller nájem neplatí, protože žije ve vlacích. Po hádce se svou bytnou si sbalila věci a koupila kartičku německé železniční společnosti, která ji opravňuje určitý čas jezdit vlakem zadarmo. Studentka, která už se objevila v mnoha novinách a národní televizi, často přespává u kamarádů, svého přítele nebo členů rodiny, svůj vlastní pokoj ale vyměnila za nekonečnou jízdu. Ve vlaku čte, píše eseje a obstarává hygienu včetně mytí vlasů. Kromě toho, že výrazně ušetří, si Müller pochvaluje, že může potkávat hodně lidí, jezdit z města do města a navštěvovat přátele. „Většině mých kamarádů se to líbí, i když některým to zní až moc dobrodružně. Zaznamenala jsem ale i dost negativních reakcí od lidí, které uráží, že zpochybňuju běžný styl života,“ říká Leonie v televizním pořadu. Další mediálně známý student platil dva roky za bydlení v kampusu Texaské univerzity v Austinu 800 dolarů měsíčně. Třetí a čtvrtý rok se ale rozhodl strávit ve vlastnoručně postaveném minidomku, jaké jsou dnes v USA z ekologických, ekonomických i jiných důvodů velmi populární.

Čtěte také

03458337.jpeg

Nemůžu si dovolit bydlet ve městě, kde jsem se narodil

Čtěte také

V Anglii jsou vysoké ceny bydlení v posledních letech častým důvodem demonstrací. Studenti, kteří navíc platí školné, patří ke skupinám, jimž staré heslo No Future připadá velmi aktuální. „Ve společnosti spektakulárně vysokých nájmů a umrtvujících hypoték je Generace nájmu (ano, to jste vy) zcela vydána na milost bytným,“ uvádí web Dazed Digital kolekci historek z příšerných a předražených bytů pronajímaných studentům. Problém se samozřejmě netýká jen studujících, bydlení v Londýně, který je se svým počtem miliardářů jedním z evropských symbolů rozevírajících se sociálních nůžek, si dnes může dovolit čím dál méně lidí. Architektonický kritik časopisu Observer Rowan Moore jej nazval „městem, které požírá samo sebe“ a „parazitním monstrem své země“. Podle Tonyho Traverse z London School of Economics je britské hlavní město „černou hvězdou, která nenávratně nasává všechny zdroje, lidi a energii. Nikdo neví, jak ji ovládat“.

03458338.jpeg

Skutečnost, že je Londýn pro investory velmi atraktivní, neznamená jen kumulaci většiny kapitálu právě tady a postupný úpadek zbytku země. Negativní účinky zažívá samotné město, zahraniční investoři tu ve velkém skupují pozemky, budují luxusní bytové komplexy a často je nechávají prázdné. Momentálně se počet neobydlených rezidenčních domů, které šroubují ceny nemovitostí a nájmů nahoru, odhaduje na 22 tisíc. Zatím se nezdá, že by se investorská horečka mírnila, momentálně pálí čtvrť za čtvrtí. „To, co město dělá jedinečným – tržiště, hospody, místní high streets a komunity obyvatel, se ztrácí. Všechny oblasti, které jsou osobité a atraktivní, jsou dnes jedna za druhou konvertovány na potenciální investorský projekt,“ píše Rowan Moore.

Média si poslední dobou všímají podnikatelů a vysoce postavených zaměstnanců firem sídlících v Londýně, kteří bydlí v jiných evropských městech a do Anglie létají. Vyjde je to levněji než platit nájem u Temže. Nepočítáme-li tyto top manažery a zaměstnance, dá se s momentální situací v Londýně vypořádat jen velmi těžko. Prohlášení místních rodáků adresující tyto problémy se nedávno jako součást uměleckého projektu objevovala na městských billboardech. „Nemůžu si dovolit bydlet ve městě, kde jsem se narodil,“ oznamoval jeden z nich problém londýnského studenta.

03458343.jpeg

Ve stanu při OSN

Realitu luxusního města, kde můžou žít jenom někteří, nedávno zažil i novozélandský student v Ženevě. Pocítit mu ji dalo samotné OSN, které sice mladíkovi splnilo sen a přijalo ho na stáž, avšak neplacenou. OSN se chová jako řada dalších společností využívajících práce studentů, která je nic nestojí, mnoho vysokoškoláků je za možnost praxe vděčných. Stanující Novozélanďan, který nakonec ve městě dlouho nevydržel, komentoval svoji situaci pro média takto: „Můžou si to dovolit jenom ti, kteří mají bohaté rodiče.“ Ženeva, sídlo dvaadvaceti mezinárodních organizací a bezpočtu neziskovek, se často nazývá hlavním městem neplacených stážistů.

Čtěte také

V USA je největším strašákem každého vysokoškoláka dluh za školné, který si podle rok a půl starých datových analýz užene 7 z 10 amerických studentů. Vyšší než dluh za půjčky na školné je v zemi jen částka, kterou Američané dluží za nákupy debetními kartami. Podmínky pro umoření studentského dluhu jsou navíc mnohem přísnější než v případě jiných dlužných částek. Jak říká jeden z vousatých, ale výstižných Oliverových vtipů: „Studentský dluh je jako HPV virus – pokud jdete na vysokou, nejspíš ho chytíte. A pokud ano, strávíte zbytek života tím, že se ho budete zbavovat.“

Ztracená generace

Při všech výdajích, které dnešní studenti mají, se přihláška na vysokou školu nezdá být bezpečným způsobem, jak si zajistit budoucnost. Čeští studenti zatím platit školné nemusí a sdílené bydlení ve městech si může dovolit téměř každý. Drtivá většina však ředí svůj čas strávený studiem hodinami za pultem kavárny s vidinou dost komplikované budoucnosti. Studentský život, stereotypně chápaný jako období večírků, rebelií a pohody, určuje pro čím dál vyšší počet studujících v celé Evropě spíš chudoba. Například španělské „ztracené generaci“, jak se říká tamním studentům, zní zprávy o jednotlivých dobrodružných neplatičích asi trochu bizarně. V zemi, kde studenti pravidelně demonstrují proti škrtům, práci nemá polovina mladých a za univerzity se platí, se proti politikám, které vedly až k dnešní situaci, skutečně bojuje.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.