Hudební trapasy ve Startéru. Jak začínali Tata Bojs nebo Houpací koně?
Příští týden začíná první kolo hitparády neobjevených talentů. Možná se toho trochu bojíte, proto jsme se rozhodli, že vás uklidníme. I slavní muzikanti na české alternativní scéně měli svoje startéří songy, zahuhlané demáče ze zabordelených zkušeben, propocené fotky z koncertů v putykách, kam se přišlo podívat pár kámošů. Zažili to Tata Bojs i Moimir Papalescu.
Mardoša poslal smutnou písničku o lásce, ze které přímo křičí hospoda a devadesátky. A hlavně ta pubertální barva hlasu! Mardoša přiznal i podpásovku: někteří prý tvrdí, že tahle stará tvorba je lepší než jejich současná. Ups.
Nejstarší song poslal Moimir Papalescu. Jeho osmdesátková pecka zní ale i dnes dost progresivně. Tak toho bychom do Startéru určitě vzali! Možná by dostal i Divokou kartu, kterou od nového ročníku budeme dávat všem kapelám, které si zaslouží pozornost bez ohledu na hlasy. Těch by, upřímně, Moimir asi moc nedostal.
No a k trapasům jsme se přidali i my! Jonáš přidal přívětivou písničku o tom, že chce zažít den v Tokiu, Jakub se odkopal repetitivním funko-Beastie Boys jamem. Kdo další přidal želízko do hitparády trapnosti? Lukáš z Bratrů Orffů s nádhernou shoegazeovou verzí ukolébavky Watanay (znáte z hodin hudební výchovy), Martin E. Kyšperský s těžce batikovaným projektem Čvachtavý lachtan, Aid Kid s hodně krvavým pokusem o My Bloody Valentine (nebo si jenom nenaladil kytaru?), kolega Banán nás podrtil s Balaclavou a ke slávě se odhuhňali i Švihadlo. Největší radost nám udělal demáč Marie z kapely Kieslowski, naší nové porotkyně. Hovězí hip hop beaty a Marie zpívající o stopování. To nepřekonáte.
Posílejte vlastní songy, horší než slavní kolegové určitě nebudete!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.