Co vadí Björk a Taylor Swift na bezplatném Spotify? A proč ne YouTube?

Minulý týden se k Taylor Swift přidala i Björk. „Ráda bych vám řekla, že mám vymyšlený velký plán, ale nemám. Před několika měsíci jsem napsala e-mail svému manažerovi, ve kterém stálo: ‚Víš co? Tohle streamování se mi nezdá. Nevím přesně proč, ale přijde mi to šílené,‘“ řekla Björk v rozhovoru pro časopis Fast Company, ve kterém zároveň nevylučuje, že se její poslední album někdy v budoucnu na Spotify objeví. Zároveň tvrdí, že její rozhodnutí není o penězích, ale o respektu. Přijde jí divné zadarmo nabízet dílo, do kterého vložila tolik práce.

Penězi by přitom leckdo argumentovat mohl. Za jedno přehrání skladby platícím uživatelem dostane totiž autor hudby (potažmo vydavatelství, majitel práv) značně větší částku než za přehrání uživatelem, jehož poslech je zaplacen reklamou. A to není jen případ Spotify, ale i většiny dalších streamovacích služeb. Ty navíc mnohdy mají mnohem mrzutější poměr platících a neplatících uživatelů než právě Spotify, které ho drží na solidních 1 : 3, přestože celkový počet uživatelů stabilně roste.

Čtěte také

Ředitel Spotify Daniel Ek se vehementně brání tomu, aby jeho služba zavedla jakousi dvojkolejnost. Přesně to po něm totiž chtěla Taylor Swift a její vydavatelství – její loňské album mělo být přístupné pouze platícím uživatelům. Ek dlouhodobě zastává myšlenku, že nejlepší je nalákat pirátstvím zhýčkané uživatele na Spotify zadarmo (tedy zaplacené reklamou) a z těch se postupně díky nabízeným výhodám stanou platící uživatelé. A pokud se dá věřit číslům, kterými se firma ohání, tak tento model funguje – 80 % platících uživatelů Spotify začínalo na poslechu zdarma.

Na argumentech Taylor Swift i Björk ale můžeme najít jednu velkou pokryteckou kaňku. Když se jim nelíbí, že by jejich hudba měla být přístupná neplatícím uživatelům Spotify, proč nechávají svou hudbu na YouTube? Ten je přece se svou miliardou uživatelů nejrozrostlejší streamovací službou a minimálně do spuštění Music Key bude takřka výhradně poháněn reklamou. Z té se v případě YouTube k umělcům dostávají pravděpodobně ještě nuznější peníze. Díky službě Content ID mají Björk i Taylor Swift možnost jednoduše z YouTube svou hudbu stáhnout.

Ředitel Spotify Daniel Ek na Fortune Brainstorm TECH |foto: Creative Commons Attribution-NoDerivs 2.0 Generic

YouTube se navíc společně s pirátskými weby podílel na posílení pocitu, že hudba je zadarmo, mnohem víc než streamovací služby, které jsou za tento nešvar kritizovány. Podle nedávné studie norské pobočky Mezinárodní federace hudebního průmyslu (IFPI) v zemi došlo mezi lety 2009 a 2014 k bezprecedentnímu úbytku pirátského stahování hudby. Ze studie zaměřené na posluchače pod 30 let vyplývá, že většina přechází právě na streamovací služby. Zároveň však nedochází k růstu prodejů hudby (ať už fyzicky, či digitálně).

Přes mnohé pozitivní náznaky Spotify ani ostatní streamovací služby zatím nedokázaly, že představují dlouhodobě udržitelný model, který uspokojí všechny zúčastněné. Zástupci hudebního průmyslu zároveň nemůžou očekávat zázračný lék, který vrátí zisky na značně nafouklou předinternetovou úroveň. A ignorování tak velkého faktoru, jakým je YouTube, debatě o budoucnosti distribuce hudby rozhodně neprospívá.