Děrné štítky: Právo být zapomenut vám zajistí slušnou publicitu

Google v minulém týdnu na základě takové žádosti odstranil z výsledků vyhledávání článek Roberta Pestona publikovaný na blogu BBC. V něm upozorňoval na okolnosti odchodu Stana O’Neala, předsedy největší investiční a brokerské společnosti na světě Merrill Lynch. A nebyl to jediný článek velkého mediálního domu, který byl takto zapomenut.

Tiskový mluvčí viceprezidentky Evropské komise Neelie Kroesové uvedl, že Google situaci nevyhodnotil správně. Pro vyhledávač prý může být levnější jednoduše schválit všechny takové požadavky na odstranění obsahu. Google totiž není institucí, která by o odstranění měla rozhodovat.

Google a jeho právo být zapomenut|foto: Google

Paradoxně tato regulace vede přesně k opačnému výsledku, který je známý jako efekt Barbry Streisandové. Ta se pokusila dosáhnout odstranění leteckých fotografií svého sídla v Kalifornii z veřejné databáze. Jenomže žalobou dosáhla toho, že v následujícím měsíci stránku s fotografií navštívilo 420 000 lidí. Pokud chcete, aby se na něco zapomnělo, upozorňovat na takový obsah není nejvhodnější strategie.

Google navíc vždy autory textu o odstranění z výsledků vyhledávání informuje. Tím ještě vylepšuje šanci, že odstraněný článek stejně dostane zaslouženou publicitu.

Google je ale nyní požadavky doslova zaplaven – obdržel jich už kolem 70 000. Jenomže i když je odkaz odstraněn, obsah je pořád dohledatelný i v evropské mutaci vyhledávače. Stačí vynechat jméno osoby z vyhledávaného dotazu. Nebo použít neevropskou mutaci. Technicky je tak poměrně jednoduché najít odstraněný obsah porovnáním výsledků vyhledávání. Od toho už je jen krůček k tomu, aby někdo vytvořil seznam odstraněného obsahu a publikoval ho jinde.

Právo na zapomnění a jeho implementace tak působí dost neohrabaně a je otázkou, jak z tohoto zmatku média a internetoví giganti vybruslí.