V Silicon Valley nikdo nic neví a o hudebním streamování už vůbec ne

Paul Carr ve své knize Bringing Nothing To The Party popisuje chaos při stanovování tržní hodnoty technologických firem na příkladu prodeje Skypu eBayi. Během toho byla cena Skypu v jeden moment stanovena na více než 4 miliardy dolarů. To je nezvykle vysoká cena za společnost s ročním obratem nepřesahujícím 50 milionů dolarů. Carr vše shrnuje: „Šílenství. Nebo možná ne. Co když si Skype postupně vybuduje převahu na telekomunikačních trzích? Vzpomínáte si na ohodnocení (amerického operátora) AT&T na 229,78 miliard dolarů? Vedle toho najednou vypadá 4,1 miliard za Skype jako krmení pro slepice. Kdo dokáže posoudit, jestli těch 4,1 miliard bude výhodná koupě, nebo celé jmění za malou firmu? Nikdo nic neví.“

Kalifornský investor Bill Gurley v polovině letošního září v rozhovoru pro Wall Street Journal vyjádřil svoje obavy z toho, že kultura vysokých ztrát v honbě za zázračným růstem v Silicon Valley v mnohém připomíná období před prasknutím internetové bubliny na konci minulého tisíciletí. „Nikdo není obezřetný, všichni jsou nenasytní a dříve nebo později to skončí,“ říká Gurley v parafrázi slavného citátu Warrena Buffetta – měj strach, když jsou ostatní chamtiví, buď chamtivý, když ostatní mají strach.

Čtěte také

Streamovací služba Pandora minulý týden zveřejnila své účty za letošní třetí kvartál a překvapila rekordními příjmy. Přesto však její burzovní cena padá. Pandora funguje na trochu jiném principu než v Evropě známější Spotify. Uživatel si nemůže přehrát konkrétní píseň, ale je odkázán na playlist generovaný algoritmy na základě vybraných žánrů a preferencí uživatele. Těm umožňuje hodnotit jednotlivé písně palcem dolů nebo nahoru, což pak ovlivňuje budoucí výběr skladeb. Díky tomu, že neposkytuje uživatelům konkrétní skladby, kdykoliv se jim zamane, může Pandora před zákonem fungovat v podstatě jako rádiová stanice, a tudíž využívat existujícího právního rámce, co se licenčních poplatků týče. Spotify a podobné služby, které přehrávání konkrétních skladeb na vyžádání umožnují, jsou odkázané na vyčerpávající vyjednávání s konkrétními majiteli práv.

Streamování hudby nabývá na oblíbenosti a nad hudebními aplikacemi tráví uživatelé chytrých telefonů téměř dvakrát tolik času, než nad aplikacemi sociálních sítí|foto: Spotify .com

Snad i díky tomu se daří Pandoře v poslední době zvyšovat příjmy a oproti druhému kvartálu se společnosti podařilo srazit ztráty na polovinu. Proč tedy na burze padá její cena od špičky okolo sedmi miliard dolarů k momentálním necelým čtyřem – obzvlášť v momentě, kdy streamování hudby nabývá na oblíbenosti a nad hudebními aplikacemi tráví uživatelé chytrých telefonů téměř dvakrát tolik času než nad aplikacemi sociálních sítí?

Čtěte také

Jedním z důvodů je bezpochyby pomalé tempo hudební internetové revoluce. Ačkoliv je téma nových modelů distribuce hudby v popředí téměř od počátečního rozmachu internetu, na rozdíl od obdobného procesu u televize a filmového průmyslu si na inovace a paušální poplatky lidé zvykají jenom velmi pomalu. A jakkoliv je představa získání převahy na zmírajícím, ale stále lukrativním globálním trhu s hudbou lákavá, riziko v segmentu trhu s velkou konkurencí a pomalým tempem je příliš vysoké i pro investory zvyklé na „málo obezřetnosti a hodně nenasytnosti“. Podaří se vůbec v dohledné době konečně prolomit zkostnatělé modely starého hudebního průmyslu? A které z desítek streamovacích služeb se to může podařit? Nezapomínejte totiž, že nikdo nic neví.