Tyjátr – Evropský Hradec Králové
Letošní XVIII. ročník hradeckého festivalu Divadlo evropských regionů měl ambici vytvořit českou obdobu divadelního festivalu v Avignonu.
Malebné ulice historického centra a početné publikum, které letos na festival přijelo, napomohly tomu, aby Hradcem Králové zavanula alespoň částečně atmosféra avignonského uměleckého skotačení.
Dramaturgie festivalu, stejně jako každý rok, zaměřila svou pozornost na české a evropské divadelní regiony. Hlavním bodem zahraničního programu byla Compagnie Iriny Brook, která představila inscenaci Odyssea, verzi slavného Homérova eposu v energickém rytmu rapu.
Velkou část programu ale tvořila hlavně česká divadelní produkce, v níž dominovaly soubory jako Divadlo Komedie, Divadlo Continuo, Divadlo Husa na provázku, z hradeckých Divadlo Drak a Klicperovo divadlo nebo ostravské Divadlo Petra Bezruče. Bezruči na festivalu představili inscenaci Rodinná slavnost dánského autora Thomase Vinterberga. Inscenace je divadelní adaptací stejnojmenného Vintergbergova filmu.
Režisérem inscenace byl Martin Františák a formou, kterou jí vtiskl, vzdává syrovou upřímností hold magickému realismu. Základ úspěchu každého představení této inscenace spočívá v důvěryhodném hereckém ztvárnění ústředních rolí otce a jím zneužívaného syna. Roli otce v inscenaci excelentně ztvárňuje Norbert Lichý.
Norbert LichýNepřemýšlet, neodsuzovat to, je tak, jak to je. Na druhou stranu to zase nesmíte brát úplně s nadhledem. To je, jako kdybyste měla hrát Hitlera. Základem pro uchopení role je představit si možnost, že jsem takový. Je to jako žít jiný život. Navíc je to dráždivé pro diváka a divadlo tomuto tématu sluší. Otázka morálky by byla na místě, kdyby člověk přemýšlel, jestli takovou roli má hrát, nebo nemá. Všechno je to obraz toho, co se kolem nás děje.
Jeho syna hraje Lukáš Melník, který už několikrát v Divadle Petra Bezruče předvedl přesvědčivý herecký výraz především v dramaticky vypjatých rolích.
Lukáš MelníkNevím, jestli můžeme moji postavu považovat za kladnou. Člověk k tomu musí přistupovat tak, jak říkal Norbert. Taková role je navíc velká výzva. Je to silný kus a emočně se v něm jde hodně hluboko. A jelikož jsem, díky bohu, nic takového jako moje postava nezažil, nemůžu čerpat z žádné předchozí zkušenosti. Někdy je lepší něco pracně vytvořit, než to na vlastní kůži prožít a pak jen přenést na jeviště. Nedělám rozdíly v tom, co mám hrát, čili žádné preference nemám, i když samozřejmě cítím, co je mi bližší, a to jsou rozhodně dramatické příběhy.
Velkému zájmu se těšil i Open Air program, kde se letos kromě nových netušených uskupení objevily i dobře zaběhnuté divadelní značky jako Divadlo Vosto5 nebo soubor Autobuf, jehož účast na hradeckém festivalu je nepostradatelná. Autobuf neboli Divadlo Bufet je pojízdný divadelní prostor v autobuse pro 35–40 diváků. Cílem Autobufu je vozit divadelní umění od města k městu, především tam, kde si ho žádají a kde je ho potřeba. V Hradci soubor vystoupil s představeními Prasečiny, Jelení loje nebo kabaretem Střídmí klusáci v kulisách višní. Lídrem seskupení Autobuf je Petr Reif.
Pter ReifTechnicky je to jednodušší než psychicky. Rozhodnout se uskutečnit nápad je složitější než vyřídit papíry. Rozhodnout se koupit autobus chce trochu odvahy. Dramaturgie se tvoří stejně jako pro divadlo. To, čím chce bavit nebo oslovovat diváky, s tím taky vystupujeme. Výhodu to má takovou, že se přesunujeme na různé pozice.
Další, dnes už tradiční postavou Open Air programu Divadla evropských regionů je Vladimír Mikulka. Muž jedné tváře a mnoha dovedností. Vladimír Mikulka je divadelní kritik a publicista, ale je také představitelem kapely Inženýr Vladimír a divadelního seskupení Antonín Puchmajer, které na festivalu uvedlo své nové představení. Vtip a břitký humor obsahují nejen představení tohoto souboru, ale už jen samotný vznik a vývoj spolku statečně konkuruje i takovému Járovi Cimrmanovi.
Vladimír MikulkaJedno seskupení je Inženýr Vladimír (rock band), druhé se jmenuje Inženýr Vladimír (sólo), to je něco podobného, akorát tam kromě mě nejsou žádní hudebníci. Pak existuje ještě divadlo, které se jmenuje Antonín Puchmajer, kde hraju. Může být trochu matoucí, že to divadlo se dřív jmenovalo Inženýr Antonín Puchmajer DS. To vzniklo z Kulturního divadelního spolku Puchmajer a pak jsme se pohádali a ta část, která se věnovala divadlu, se přejmenovala na Antonín DS. A když jsme se pak zase smířili, tak v nové inscenaci hráli lidi z kapely Inženýr Vladimír. Aby v názvu bylo integrované všechno, tak se to jmenovalo Inženýr Antonín Puchmajer DS.
Do Hradce přivezl soubor Antonín Puchmajer novou inscenaci s názvem 2012: Spánek nikdo nevolá.
Vladimír MikulkaPodílí se na tom jádro z bývalého Puchmajera, čili kolegové Škorpil, Švejda a já. S námi tam vystupuje ještě Petr Lanta, což je režisér ze Společnosti Doktora Krásy. Naším cílem bylo vytvořit něco, co Puchmajer ještě nedělal. Týká se to zániku světa, putování, osobních traumat, očekávání, která se nenaplní, různých veselých zážitků, které se mohou stát po cestě, což nejlépe vyjadřují igelitové sáčky. Je to poprvé, kdy se nám podařilo mít všechny rekvizity v takovém množství, že se dají nacpat do kapsy cyklistického dresu.
Vtip, že v bílém jogurtu je více živé kultury než v Hradci, už dávno neplatí. Zvláště ve chvíli, kdy celé město tepe v rytmu divadelního hodování, jakým festival Divadlo evropských regionů bezesporu je.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
