„Chceme konfrontovat tradiční s novým,“ říkají vedoucí prostoru Klementinum 190

„Vnímáme Klementinum trochu jinak než velká část našich kolegů a my jim to vůbec nevyčítáme, protože jsou to knihovníci a profesionálové. Vnímáme ho spíše jako samostatný objekt, areál, který žil vlastním životem dávno předtím, než se stal Národní knihovnou. Byla tady jezuitská kolej a jezuité zdaleka jen neubytovávali studenty. Měli zde velkou tiskárnu, hráli divadlo a dělali spoustu veřejných akcí ve smyslu svého poslání. Tam je pro mě zajímavé motto ‚Naším domem je svět‘, se kterým přišel jeden ze zakladatelů řádu. Myslím, že zde došlo ke konfrontaci s něčím, co bylo v té době nesmírně kosmopolitní,“ říká o historii Klementina zakladatel umělecké platformy Klementinum 190 Roman Krištof. „Areál má svůj život i mimo knihovnu, a proto jsme si říkali, že by bylo dobré zavést sem i na první pohled velmi netradiční formy umění, které by osvěžily spoustu nevyužívaných prostor. Kvůli něčemu takovému jsme právě oslovili Janu Orlovou, protože už z našeho prvního programového výběru je zjevné, že to bude něco spíše performativního,“ dodává.

„Navázala bych na Romanem zmíněnou performativitu, kterou vnímám mnohem šířeji, a to ve smyslu dočasnosti, tedy: ‚to perform‘ – něco předvést a odejít. Na tom bude ten prostor postavený. Nejedná se o expozice nebo výstavy, ale jednotlivé večery, které se odehrají jednou za měsíc a vícekrát se nebudou opakovat. Programově může jít o autorská čtení nebo performance,“ říká kurátorka projektu Jana Orlová, která v Národní knihovně zastává stejnou pozici jako Roman Krištof a zároveň sama působí jako performerka. Vedle nedávno proběhlé site specific instalace hudebníka, básníka a akčního umělce Františka Kowolovského se v prostoru Klementinum 190 objeví v červnu představitel fyzického básnictví Petr Váša. Právě formální neukotvení a žánrové přesahy jsou pro Janu Orlovou důležitou součástí dramaturgie prostoru: „Mým záměrem je v prostoru, který je veřejně vnímaný jako poněkud zakonzervovaný nebo až příliš tradiční, propojit historické se současným. Co se týká žánrů, tak dnešek se vyznačuje tím, že se v něm míchají žánry. Např. typické je udělat autorské čtení, k tomu mít videoprojekci a živou hudbu.“

Hlavním působištěm Klementina 190 je podlouhlá, prosvětlená chodba ústící do zděného výklenku, kterému Jana Orlová přezdívá „Místo síly“. „Myslím, že prostor bývalé spojovací haly je k tomu ideální, protože kromě klenutých stropů jsou tam zbytky barokních fresek i omítky a velmi zvláštní akustika. Charakter prostoru je velmi silný a možná to může být i určitá výzva pro současné umění, jestli si s tím dokáže poradit,“ uzavírá Jana Orlová.