Činoherní studio v „roce jedna“ v Tyjátru: Chceme být blíž Evropě, říká nové vedení

„Já jsem se víceméně bránil se tady stát ředitelem, protože jsem byl už v Děčíně. Donutily mě okolnosti a moje volba to úplně nebyla, abych se přiznal. Kluci mě do toho lámali půl roku. Nejdřív mi nabídli šéfovat spolek Činoherák, na což jsem odpověděl, že v žádném případě nechci. Probíhalo výběrové řízení, do kterého jsem se samozřejmě nepřihlásil,“ říká s úsměvem současný ředitel příspěvkové organizace Činoherní studio Ústí nad Labem a Městského divadla Děčín Jiří Trnka. „Pak se objevila příspěvková organizace, tak se mě ptali zase a znovu jsem řekl ne. Do funkce byla jmenovaná 30. června Kamila Zinčenková, ale přes noc si to rozmyslela, takže se 1. července ozvala, že to dělat nebude. V tu chvíli mi zavolali, co jiného mi zbylo.“

Čtěte také

Trnkova cesta do vedení divadla, které se na dlouhé měsíce stalo předmětem nejsledovanější divadelní kauzy v Čechách, byla velmi dlouhá. „Já jsem hned po DAMU šel do Městských divadel pražských, kde jsem působil jako dramaturg a herec. Zkrátka jsem jezdil od divadla k divadlu. Chvíli jsem zastával pozici ve Švanďáku nebo fungoval na volné noze. Mezitím jsem třeba pásl koně. Nakonec jsem zakotvil v děčínském divadle. Já odtamtud pocházím, uvolnilo se tam místo ředitele, a poněvadž moje maminka byla těžce nemocná, chtěl jsem být s ní. S Činoherákem se známe dlouho. Když byl ještě bývalý umělecký šéf Filip Nuckolls i s bývalým ředitelem Vláďou Čepkem na DAMU, měl jsem školu hotovou. Vzpomínám si, že jsem pro Dušana Pařízka upravoval Schillerovu hru Loupežníci jako The Bandits a pro Filipa tam napsal roli. Takže to bylo logické, že to takto dopadlo, protože jsem tady hrál, a nakonec to vyplynulo takhle, že jsem tady ředitelem,“ dodává.

Ředitel Činoherního studia Jiří Trnka |foto: Martin Macho Macháček

S Jiřím Trnkou v týmu působí dvojice tvůrců složená z kmenového režiséra Michala Skočovského a dramaturgyně Dagmar Haladové, kteří spolupracovali již při studiích na brněnské JAMU. Michal Skočovský přiznává, že ač tíhne k německojazyčnému divadlu, chce navazovat na ústeckou divadelní kontinuitu: „Asi všichni vědí, že Činoherák, respektive Činoherní studio vzniklo z boje proti tehdejšímu režimu. Nedělaly se tady jenom klasické tituly nebo nějaká pevná dramatika, ale také autorské úpravy nebo koláže a tak dále, což bylo ve studiových divadlech 70. let běžné. A na tuhle historii bychom chtěli navazovat. Vliv německého divadla na mě jako režiséra je velice silný a já to nepokrytě přiznávám, ale nemyslím si, že ta cesta je v kopírování, nýbrž v rozvíjení tematických celků.“

Dramaturgyně Dagmar Haladová by také ráda rozšířila mezinárodní povědomí o Činoherním studiu: „Chtěli bychom se integrovat do německých divadel a vyjíždět tam. Chceme víc vstupovat do světového, potažmo evropského divadla, aby se i zahraničí víc seznámilo s naší poetikou.“ Mezi tvůrce naplňující pevné dramaturgické plány (např. hned v říjnu bude mít premiéru spolupráce s pražským Divadlem v Celetné či nový text Arnošta Goldflama Hrůza v Brně v režii Zdeňka Jiráského) by ráda vtáhla studenty z celé republiky. „Ráda bych sem zatáhla co nejvíc studentů z JAMU nebo DAMU a navazovala s nimi spolupráci v rámci scénického čtení, co bychom tady připravovali, zkrátka sem dostala současné české i německé drama, když jsme v tom pohraničí.“

Umělecký šéf Činoherního studia Michal Skočovský a dramaturgyně Dagmar Haladová|foto: Martin Macho Macháček

Nakonec se pozitivně jeví také vzájemné vztahy s ústeckým magistrátem. „Ta věc je z jejich strany daná. Ve chvíli, kdy se přihlásili k příspěvkové organizaci a všem v ní nabídli smlouvy, tak ji chtějí. Neexistuje nic mezi tím. Buďto ji úplně zruší, nebo ji mají a financují. Organizace měla dvacet šest zaměstnanců a bude jich mít tak pětatřicet. Tím, že město udělalo tuhle nabídku, tak to beru jako jeho vážný zájem divadlo provozovat a mám z těch jednání dojem, že tomu není jinak,“ uzavírá Jiří Trnka.