Performerka Jana Orlová v Tyjátru: Performance je zóna svobody, kde nemusím všechno zdůvodňovat

Tvůrčí záběr performerky Jany Orlové je velmi široký a pohybuje se v mnoha oblastech hraničních, paradivadelních forem. „Začínala jsem s psaním a performance objevila náhodou, protože jsem chtěla dělat zajímavější autorská čtení. Přiblížila jsem se divadlu – ne ve smyslu, že bych něco nazkoušela, ale hodně jsem při čteních zapojovala improvizaci. Pak jsem zjistila, že to, co dělám, je něco jako performance, a tím to začalo. Jsem původně literátka a moje uvažování je do značné míry literární. Někdy jsou ty světy oddělené, jindy se propojují víc, ale vizuálem vyjadřuji věci, které mi nejdou psát,“ říká Jana těsně po jednom ze svých multimediálních vystoupení v kavárně Unijazz.

V saténovém kostýmu se středověkou maskou, ve společnosti svého videoartu, na kterém elektrickou pilkou porcuje erotické pomůcky, recituje krátké texty parodující banalitu partnerského života. Občas projde a po účastnících performance Po-tom rozpráší příšerně nasládlý parfém. „Zajímají mě okruhy všední zkušenosti ve smyslu vztahové a tělesné roviny, samozřejmě sexualita, prožitek těla tady a teď. Vedle toho je balíček věcí, které mě zajímají, jako magie, transcendentno, rituály a staré kultury,“ říká o své tvorbě. Kromě uměleckých kaváren jsou její projekty spjaty přirozeně s galeriemi i industriálními prostory. Mezi její poslední velké realizace patřil projekt Theatrum Mundi, který spolu s Darinou Alster i dalšími tvůrci v červenci připravili pro Karlín Studios.

Jana Orlová během performance Horizont událostí|foto: Milan Ohnisko

Jana Orlová ve své práci spojuje literaturu, výtvarné umění i řadu teatrálních prvků. Vedle stylizovaných autorských čtení patří do jejího repertoáru videoinstalace nebo bodyart. Spolupracovala se skupinou Skrytý půvab byrokracie a v současnosti příležitostně vystupuje s brněnským Vítrholcem. V roce 2012 jí vyšla básnická sbírka Čichat oheň a letos spoluzaložila uměleckou platformu v jednom z křídel objektu Národní knihovny Klementinum 190.

Součástí světů, které Jana ve svých performancích vytváří, je také její intelektuální background. „Samozřejmě mám teoretické vzdělání a z toho čerpám. V praxi to nefunguje tak, že bych si našla nějakého konkrétního myslitele, udělala z jeho práce extrakt a na základě toho performanci. Performance je pro mě forma živé poezie, kterou tvořím podobně. Jsou to všechny vlivy, které se ve mně střetávají, ať už z teoretických studií, znalostí i vlastních zkušeností. Dovolila jsem si k tvorbě přistoupit ne intelektuálně, jako v případě projektů, ve kterých vystupuji jako kurátor nebo organizační element. Pro mě je performance i poezie zónou svobody, kde mohu a nemusím všechno zdůvodňovat,“ uzavírá.