Píšící herec Tomáš Dianiška v Tyjátru: V Shakespearovi hraju scénku z Jurského parku

„Mně se to stalo v libereckém Divadle F. X. Šaldy, když jsem nastoupil do Liberce rovnou z DAMU a z DISKu, jsem byl zvyklý, že na nás chodili i mladší diváci, tak jsem chtěl libereckým kamarádům z hospod a klubů ukázat, že divadlo může být zábava. Náhodou jsem napsal jednu hru na večírek a chytlo se to. Přišel jsem k tomu jak slepý k houslím a už mi to zůstalo,“ říká o své autorské kariéře herec Tomáš Dianiška. Se svými přáteli a kolegy později založil kultovní soubor prezentující právě jeho texty. „První inscenace byla Googling and Fucking, kterou jsme právě hráli na tom večírku, který se jmenoval DrinkART. Trochu se tam popíjelo a dělalo umění. Najednou jsme si po roce uvědomili, že máme takhle udělané asi tři nebo čtyři autorské inscenace. Ze srandy jsme si říkali, že to bychom se rovnou mohli nějak jmenovat, a protože v Liberci je Divadlo F. X. Šaldy, tak jsme vytvořili punkovou odnož – Divadlo F. X. Kalby.“

Pro jeho texty je příznačná práce s ironií. „Najdu někde nějaké téma nebo příběh, který je ve své podstatě silně dojemný nebo niterný, ale poněvadž je mi trapné řešit ‚velké pravdy‘ nebo to brát vážně, tak si z toho udělám srandu, čímž ta hra získá nějaké volty. Když v Mlčení bobříků vyprávíme strašné věci o tom, co se tady dělo v 50. letech a jak se tady zavíralo, šlo by to udělat na vážno. Ale protože žiju teď v Praze, potažmo Liberci, bylo mi divné, kdybych se k takovým drsným věcem vyjadřoval jinak, než že si z toho udělám cynickou srandu. Tím, že motivy takhle posuneme, tak možná z toho vyjde i něco z naší současnosti. Tím, že to má legrační formu a v pozadí je vážný background, tak v inscenacích vzniká napětí mezi formou a obsahem.“

Čtěte také

Kromě určitého paradoxního přístupu k situacím Tomáš Dianiška pracuje s ohromným množstvím popkulturních referencí. „Já jsem vyrůstal v 90. letech, kdy jsem hodně navštěvoval videopůjčovny. První film, co jsem viděl, byl Vetřelec, když jednou táta donesl video k Vánocům. Od té doby mi to zůstalo a nakoukal jsem všechny drahé filmy, co jsou ale příběhem zároveň béčkové. Moje idoly, mistři jako Spielberg nebo Cameron, udělají ‚popík‘ tak dobře, že mě to baví a je tam spousta scének, které si vybavuju při psaní i hraní. Teď jsme v Divadle pod Palmovkou zkoušeli Shakespearův Večer tříkrálový a je tam jedna scénka, kde se musím schovat za klavír. Připomnělo mi to scénu z Jurského parku, když jsou velociraptoři v kuchyni. Po zmínce na zkoušce se všichni ptali: ‚Cože?‘ Nakonec jim to došlo a sami říkali, ať to tak dělám. Když si vybavuju podobné scény, dělá se mi všechno snadněji, a navíc je každý zná. Ve svých hrách je využívám. Tenhle popkulturní princip využívají Simpsonovi, How I Met Your Mother nebo Family Guy. Já si nemyslím, že by to bylo bůhvíjak originální, ale asi to tady opravdu nikdo nedělá.“

Inscenace Mlčení bobříků vyvolala nelibost zejména mezi stoupenci skautského hnutí, protože provokativně interpretuje a exploatuje dějiny béčkovými efekty. V inscenaci Přísně tajné: Hrubá nemravnost pracují také s erotickými motivy. „Alan Turing kromě toho, že byl geniální matematik, tak byl homosexuál a měl na střední škole nějakého chlapce. Znázorňujeme to v pár scénkách, na tuhle dobu ale ne zase tak nových. Možná v kamenných divadlech, kde hráváme, to může pro publikum působit podivně, že se tam dva kluci milují, chvilku jsou nazí a všemožně se osahávají. Moje mamka, když představení viděla, říkala: ‚Pěkné, pěkné. Ale mohli kluci před líbáním zhasnout.‘ S lehkou kontroverzí pracujeme a nebojíme se jí.“

Ačkoliv se vlastní tvorba Tomáše Dianišky postupně přesunuje do Divadla pod Palmovkou, zůstává Liberec jeho důležitým působištěm. „Vracím se do Liberce s jednou inscenací, která se jmenuje Atomová kočička a je o studentech matematické fakulty, kteří žijí na kolejích na Jižním Městě. Pokazí se jim pračka a opraví si ji tak, že buben se roztočí rychlostí světla. Vznikne v něm černá díra a studenty vezme do roku 1989, kde omylem spustí sametovou revoluci. S režisérem Davidem Šiktancem připravujeme na konec příští sezony hru o kyberšikaně.“

Divadlo F. X. Kalby uvádí v pražském klubu Rock Café adaptaci blogu 1000 věcí, co mě se*ou|foto: Leoš Skokan

Tomáš Dianiška je absolventem činoherního herectví DAMU. Poté nastoupil do angažmá v libereckém Divadle F. X. Šaldy, kde s několika přáteli založil Divadlo F. X. Kalby. Některé jejich projekty se později přesunuly do Prahy a objevují se na programu studiové scény Palmoffka při Divadle pod Palmovkou, kde Tomáš v současnosti působí. Hrají se zde jeho hry „Mlčení bobříků“, „Přísně tajné: Hrubá nemravnost“ nebo dramatizace blogových záznamů „1000 věcí, co mě se*ou aneb Tvoje bába je komedie“. V A studiu Rubín se uvádí milostné drama ošetřovatelky a delfína Zvrhlá Margaret. Některé jeho hry vyšly knižně.