Tyjátr: Bouřlivá spontaneita brněnského divadla Útulek

11. květen 2015

Brněnské improvizační divadlo Útulek založil 9. 9. 1999 terapeut a vychovatel Josef Zajíček. Soubor se skládá z proměnlivé skupiny jeho přátel a obyvatel domova mládeže na brněnské Gorkého ulici. Specialitou spolku je číslování jednotlivých improvizačních seancí, do dneška jich proběhlo kolem 150 na různých místech po celém Brně.

„V roce 1999 měl náš první herec Milan Sedláček osmnáct let. Tehdy za mnou přišel s přáním, že by chtěl hrát divadlo. Moc toho ale nenamluvil, byl to čistý mim. Tak jsme začali něco zkoušet, a protože mám vyskočilovskou školu a neumím žádné divadlo, zkusili jsme rovnou improvizaci. To se rozjelo a po půl roce mi o Vánocích volá jeho máma a ptá se: ‚Co s tím Milanem děláte? Přijel domů a začal mluvit...‘,“ říká Josef Zajíček, internátní vychovatel, dramaterapeut v olomoucké Alternativní akademii a principál volného improvizačního uskupení Útulek.

K improvizaci ho přivedly divadelní úvahy Ivana Vyskočila, semináře J. A. Pitínského, Petra Lébla nebo Sergeje Fedotova na festivalu Jiráskův Hronov i nechuť k institucionalizovanému divadlu. „Skutečné divadlo je armáda úplně stejná jako u letectva, u kterého jsem sloužil. Navíc povyšování, ponižování a šlapání po lidech v divadle funguje jako v továrně nebo koncentráku. Je to prostě hrůza a řekl jsem si, že takhle to dělat nechci,“ dodává. Divadlo ho navíc dovedlo k profesionální dramaterapeutické praxi: „Jakmile jsem se úplně osvobodil od textu a začal pracovat ryze s improvizací, šel jsem dál. Docent Čačka, psycholog z brněnské pedagogické fakulty, který přednášel u nás na intru, jednou říkal, že by u terapií potřeboval nějakého ‚dramaťáka‘. Od roku 2000 jsem u něj začal fungovat jako terapeut a chytlo se to.“

03381872.jpeg

Soubor působí hned na několika místech, od středoškolských ubytoven (např. jídelna Domova mládeže Gorkého nebo sál Domova mládeže Klášterského), Mahenova památníku až po vybrané brněnské kavárny (např. sklepní prostor Café Falk). Každé z míst určuje jedinečnost a neopakovatelnost jednotlivých improvizačních setkání. Nahodilost, s jakou vznikají scénky a aktuální inspirace na jevišti, do jisté míry působí podobně jako věková, genderová i názorová pestrost členské základny.

Do neustále se obměňujícího souboru přicházejí lidé často úplně náhodou, jako třeba šestnáctiletá Karolína, nejčerstvější členka Útulku: „Přivedl mě k tomu kamarád, který v Útulku hraje. Jednou mi říkal, ať to zkusím, a začalo mě to bavit. Od té doby hraju.“ Náhoda do souboru přivedla také jednoho z nejstarších členů, jednačtyřicetiletého Milana: „Potkal jsem Josefa, slovo dalo slovo a teď v Útulku působím už třináctou sezónu. Vždycky když odejde nějaká skupina a přijde nová, pomáhám Josefovi ukázat jim, co je to improvizace a na jakých principech funguje. On jim dává teoretický základ a pak je dává mně, abych jim ukázal praktické stránky jako pohyb nebo mluva. Dokonce z jedné sestavy mám partu, která je na vyšší, profesionální úrovni a dobývá velký svět.“ Z Útulku tak vzešla např. dvojice zdatných improvizátorů Alexandr Stankov a Roman Blumaier působících v souboru Služebníci lorda Alfréda i dalších profesionálních scénách.

03381874.jpeg

„Publikum je většinou staré jak herci z Útulku, to znamená, že tam stárne jenom pár lidí, co hraje doteď, jako jsem já. Myslím, že témata a forma zůstávají pořád stejné, ale mění se celkový obsah,“ říká Honza, další z dlouholetých členů souboru Útulek. Publikum do improvizací vstupuje mnohdy stejně spontánně jako herci: „Vždycky se někdo najde. I když se v publiku mnohdy tváří jako ‚šedé myšky‘, najde se mezi nimi panter. Chuť si to vyzkoušet má pokaždé někdo,“ uzavírá.

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.